Nejsme jenom UČA! Takový byl slogan festivalu Unimat, který v polovině listopadu s kolegy uspořádala studentka fakulty sociálních studií Daniela Střihavková. „Nejsme jenom masa lidí, která chodí na přednášky. Každý jsme jiný a mimo školu podnikáme spoustu různých aktivit,“ vysvětluje myšlenku Unimatu Střihavková coby jeho koordinátorka. A že se studenti věnují ve volném čase nejrůznějším aktivitám, dokládal i pestrý program festivalu.
Co jste chtěli festivalem ukázat?
Slovo Unimat si pohrává se slovy automat a univerzita. Chtěli jsme ukázat, že my studenti jsme víc než jen ti, kdo navštěvují přednášky a semináře, ale prezentujeme se i mimo školu. Studijní obory nás dnes hodně škatulkují do určitých stereotypů, ale každý student je přece originál. A právě aktivity, které děláme ve svém volném čase, jsou naše rozlišovací znamení. Ať už je to spolková činnost, pořádání koncertů nebo třeba hraní divadla.
Program Unimatu byl velmi různorodý, jak jste jej dávali dohromady?
Různorodost byla naším cílem. Vždycky jsme dali dohromady nápady, které by se daly svázat do jednoho dne. Tak vznikl Lovecký den, Bioden, Retroden a Listopadový den. Navíc jsme chtěli, aby se setkali studenti různých oborů, protože i samotné studium se mezi fakultami často hodně liší. A díky tomu se můžeme navzájem obohacovat. Například jít s biology pozorovat, jak hnízdí havrani, to studenti takové FSS asi běžně nedělají.
Byla to vaše první zkušenost s organizováním takové akce?
Ne, jsem ze spolku Univerzita 21, který v minulém akademickém roce pořádal diskuse na různá témata o akademickém školství včetně debaty s kandidáty na rektora Masarykovy univerzity. Nebyla jsem tedy úplný nováček, ale festival byl samozřejmě mnohem větší sousto. Novou zkušeností pro mě byla rozhodně práce s vyšším počtem lidí.
Co vám Unimat přinesl jako koordinátorce?
Dal mi spoustu zkušeností a jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do takhle velkého projektu už na škole. Člověk tak zjistí, kde má silné a slabé stránky, a já díky této zkušenosti vím, na co si mám dávat pozor, ale i na co se můžu sama u sebe spolehnout. Také jsem si vylepšila schopnosti prezentace. Neprezentuju se zrovna dvakrát ráda, ale protože za tímto projektem stojím, musela jsem být také vidět. Na druhou stranu to přineslo spoustu stresu a nedostatku času, ale bez toho se žádná organizace neobejde. Rozhodně ale převážily plusy, je výborné zkusit si zodpovědnost v praxi.
Co se na festivalu nejvíce povedlo?
Zaplnila se všechna divadla, povedl se i benefiční program Afrokompot, což byl komponovaný večer zaměřený na Afriku, od diskusí až po koncerty kapel. Výtěžek z této akce jsme věnovali na vzdělávání afrických dětí. Velký úspěch měl také larp, což je forma hraní rolí. V našem případě se skupina lidí jakoby v roce 1968 rozhodovala, jestli emigrovat nebo zůstat v Československu. Setkali se tam studenti, kteří se neznali a nejspíš by se jinak nepotkali. Také mohli poznat sami sebe z jiné strany, tím, že se měli rozhodnout o takovém životním kroku, jako je emigrace.
Co byste změnila do příštího ročníku?
Začali jsme pozdě s propagací, na poslední chvíli vypadávali lidi z programu a museli jsme čekat, než jsme je nahradili. To musíme vylepšit. Už v lednu bude třeba dávat dohromady organizátory a začít festival připravovat, aby se mohl v listopadu uskutečnit. Když budeme mít do prázdnin hotový program, zbude nám čas i na to, abychom festivalu udělali takovou reklamu, jakou si zaslouží. Mohli bychom přidat propagaci studentských spolků. Nasbírali jsme zkušenosti a před námi stojí výzva zkusit to znovu a lépe. Pokud dobře sestavíme organizační tým, chtěla bych si to zopakovat.
