Všichni mluví o maturitě jako zkoušce dospělosti, ale na vysoké najednou máte takových maturit několik za rok. Nahání vám ta myšlenka strach? Nemusí. Vždyť zprávy o vysokoškolácích umučených studiem se v novinách nedočtete. Když víte, jak na to, zkouškové se může stát úplně normálním ročním obdobím.
Co odložíš na zítra, odložíš i na pozítří...
Spousta věcí se zdá zajímavých do té doby, než si je musíte zapamatovat. Pak veškerou atraktivitu informací přebije to, že je jich prostě moc. A tak je často větší problém, než se těch pár (set) stránek naučit, vůbec začít. Vždyť ráno ještě nejste úplně probuzení, potom se těšíte na oběd, s plným žaludkem se taky pořádně učit nedá a najednou je večer a to už máte přece právo být unavení a jít do postele. Takto dokonale promarněný den můžete dohnat, až se z něho vyspíte, ale může vám taky chybět, až dostanete do ruky zadání zkouškového testu.
Když je nějaké učivo obtížné, nudné a nepříjemné, je jednodušší jej odložit. Jenže zatímco učení můžete odkládat „na zítra“ donekonečna, zkoušku smíte opakovat maximálně dvakrát za semestr. A i když se stihnete odhlásit z nejbližšího termínu, nemusíte stihnout ukončit předmět se zeleným výsledkem do konce zkouškového období. Pokud odkládání (jakýchkoliv) povinností ve vašem případě překročilo jakousi chorobnou mez, můžete mít problém s prokrastinací. Jak se s ní poprat? Používáním diáře, čtverečkem čokolády za každých přečtených deset stránek skript nebo naplánovaným výletem do Milána na konci zkouškového. Prostě plánujte, odměňujte se za všechno, co se vám podaří, a motivujte se. Je jedno, jestli vás žene dopředu představa co nejdelších prázdnin, nebo byste rádi sbírku diplomů z biologické olympiády rozšířili o jeden červený. Proměňte tyto touhy na chuť učit se, koneckonců při normální míře štěstí je to jediná poctivá cesta, jak vašich cílů dosáhnout.
Pokud jste dosáhli stadia, že se učit chcete, musíte mít po ruce také studijní materiál, na kterém svoji touhu realizujete. Takže pokud si nepamatujete na úvodní přednášku, mrkněte do syllabu, tam doporučené studijní zdroje najdete. Spousta vyučujících dává povinnou literaturu v elektronické podobě také do Studijních materiálů v ISu. Můžete zkusit štěstí i v knihovně, ale uprostřed zkouškového bude těch pár exemplářů v tištěné podobě nejspíš ležet na nočních stolcích jiných studentů.
Někdy vám mohou pomoci i neoficiální zdroje. V Poskytovně v ISu mnohdy najdete třeba naskenovanou kapitolu z knihy, která je v knihovně přítomna pouze v jednom výtisku (a ještě k tomu prezenčně), nebo se tu spolužáci dělí o vlastní poznámky z přednášek či vypracované otázky ke zkoušce. Těm ale nelze stoprocentně důvěřovat. „V materiálech, které si studenti stahují z internetu a kopírují mezi sebou, bývá spousta chyb a nepřesností. Navíc když se studenti učí pouze z vypracovaných otázek, nepochopí souvislosti,“ varuje Hana Horká, vedoucí katedry primární pedagogiky. Spoustě lidí ale zápisky od někoho jiného nesedí. Dobrou pomůckou naopak mohou být vlastnoručně vypracované myšlenkové mapy, ve kterých vymezíte základní pojmy a pak mezi nimi hledáte souvislosti. Ovšem tlačí-li vás čas a povinnou literaturu přečíst určitě nestihnete, učit se ze stažených výpisků je přes všechna rizika asi rozumnější, než dočíst skripta do půlky. Materiály podobného ražení najdete i na dokumentových serverech muny.cz.
Bylo by krásné, kdyby existoval univerzální návod, jak se učit (a naučit). Jenže tak jednoduché to není, každému totiž vyhovuje něco jiného. Zatímco jeden má fotografickou paměť a potřebuje si v absolutním klidu pročítat dokola materiály, druhý si přehrává zvukové záznamy přednášek. Horší je, když taková dvojice studentů bydlí o zkouškovém v jednom pokoji. „Nejlepší rada, kterou mohu studentům dát, je učit se průběžně. Když si něco přečtete v průběhu semestru, o zkouškovém už vás to nepřekvapí a neztratíte nad učením tolik času,“ doporučuje Horká. „Když se snažíte na zkoušku naučit v krátkém čase, nestihnete látce porozumět. Jenže na vysoké škole nejde o memorování pojmů a definic, ale o uvažování v souvislostech,“ dodává Horká. Pravda, nenašprtané, nýbrž pochopené učivo u státnic jako když najdeš.
A jaký způsob je vhodné aplikovat přímo na proces učení? „Je dobré se učit v době, kdy jste odpočatí, cítíte se dobře a můžete se koncentrovat jenom na zkoušku,“ radí Horká. V tomto ohledu každému vyhovuje něco jiného, někomu se nejlépe učí po ránu, někomu před půlnocí. Pro správnou koncentraci jsou důležité i pravidelné přestávky. „Rozhodně ale nedoporučuji učit se na dvě zkoušky najednou, to člověka jenom poplete. Navíc je to zbytečný stres,“ míní Horká.
Rada na závěr? Nestresujte. Pokud půjdete na zkoušku naučení, žádné nebezpečí vám přece nehrozí. Jak říká přísloví, štěstí přeje připraveným.
