Letos to bylo poprvé, kdy jednadvacetiletá Shan doslala šanci vyrazit ze svého rodného Hongkongu do zahraničí. Evropa pro ni byla exotikou, kterou se nebála vyzkoušet. Vyřídila potřebné formality, sbalila kufry, nasedla do letadla a za dvanáct hodin byla už zcela připravena strávit v Česku svůj výměnný pobyt. Tehdy si nedokázala představit, co ji čeká, podobně jako nedokázala vyslovit jméno města, ve kterém se měla odehrát další kapitola jejího života: Brno.
Rok v Evropě, rok v Brně
Masarykovu univerzitu si Shan vybrala, protože nabízí nejvíce anglických kurzů v jejím oboru studia – humanitních vědách. Přestože se musí potýkat s odlišným prostředím, studium v Brně je pro Shan lehčí než to v Hongkongu. „Na Baptistické univerzitě musím víc dřít na všechny eseje, referáty a semináře, “ přiznává Shan, která během studia na domovské univerzitě nad učebnicemi strávila nejednu noc. V Brně má povinností o něco méně, a tak ušetřený čas investuje do poznávání Česka. S batohem vyráží na výlet téměř každý víkend.
Dříve nepoznaným zpestřením programu je pro Shan také noční život – brněnské večírky jsou totiž finančně podstatně méně náročné než jejich obdoba v Hongkongu. V sedmimilionové metropoli drink v baru obvykle přijde na šest až osm eur. „Co jsem v Brně, do klubu zajdu i dvakrát týdně. Spolužáci, kteří se při volbě studia v zahraničí rozhodli pro Skandinávii, mi závidí jednu věc – pivo. To je tady v Česku levné, a přitom tak dobré,“ svěřuje se studentka.
Jedním z prvních úkonů, jež si Shan pro přežití v Česku musela osvojit, byla manipulace s topením. Průměrná teplota v Hongkongu během prosince dosahuje 18 stupňů, koleje i většina tamějších domácností tedy disponují klimatizací, nikoli však topením. Prostě a jednoduše ho nepotřebují. Teplé zimní oblečení proto Shan sháněla poprvé až před odjezdem. „Chtěla jsem být připravená na svůj první zážitek se sněhem – na vlastní oči jsem ho ještě nikdy neměla možnost spatřit,“ říká.
Velkou změnu pociťuje hongkongská studentka také v oblasti stravování. Hůlky totiž vyměnila za vidličku a nůž a v menze si místo rýže pochutnává na bramborách. Zvyknout si na odlišný jídelníček vyžaduje trpělivost. „Zatím mi to s tím jídlem nějak nejde. Jsem líná na to vařit si sama a jít v Česku do restaurace bývá taky problém kvůli jazykové bariéře,“ přiznává Shan, která často hlad zahání konzumací cereálií s mlékem nebo namazaným chlebem. Nechat to tak ale nechce. „Na svém stravovacím režimu ještě budu muset zapracovat,“ konstatuje odhodlaně jednadvacetiletá studentka.
Ve změti kulturních, jazykových a stravovacích odlišností Shan naštěstí není úplně sama. Pomocnou ruku jí nabízí její tutorka z Mezinárodního studentského klubu MU. „Díky ní jsem se naučila víc o Češích a české kultuře. Vzala mě na hody, cyklistický výlet, učila mě jezdit na bruslích, nedávno mi i uvařila české jídlo a také mě seznámila se spoustou zdejších lidí,“ vyjmenovává Shan.
Z krás Evropy už Shan stihla vidět kromě českých měst i Berlín, Vídeň, Bratislavu a procestovala sever Itálie. Užila si už taky vánoční svátky u kamarádů. "Chtěla jsem zjistit, jak to tady o Vánocích vlastně chodí, protože u nás se to moc neprožívá,“ svěřila se Shan.
