Když thajský student Rangsimun Low zvažoval, kam se vydat studovat medicínu, náhoda mu do cesty přivedla českého profesora. Tehdy neměl ani potuchy, kde Česko leží nebo jak to tady vlastně vypadá. Na objevování nakonec získal šest let – přesně tak dlouho totiž trvá studium Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě MU.
Náhodou v Česku
„Byl jsem na prázdninách v Kuala Lumpuru, kde zrovna probíhal vzdělávací veletrh, a viděl jsem tam prezentaci o univerzitě v Praze, kterou vedl profesor z České republiky,“ vysvětluje dvacetiletý Rangsimun Low, kterému všichni říkají Lester. „Město se mi velmi líbilo, i proto, že prezentace slibovala, jak se tam skvěle domluvím anglicky. A tak jsem si řekl, že Česko zkusím, i když jsem vůbec nevěděl, kde se nachází.“ Na medicínu v rodném Thajsku se nedostal, každoročně se na ni totiž hlásí celý jeden milion studentů a přijato je jen sto tisíc.
Lesterovy první dojmy po příjezdu do Prahy se ale od zhlédnuté prezentace města značně lišily: „Tohle, že je Praha?“ ptal se sám sebe, když se snažil najít někoho, kdo by mu mohl anglicky poradit. Marně. „Teprve tehdy jsem začal tušit, že to s angličtinou nebude až tak slavné,“ říká Lester.
Jeho další plán naučit se češtinu a požádat o stipendium vzal za své ve chvíli, kdy nacházel čím dál méně pochopitelných gramatických jevů v českém jazyce. „Po půlročním kurzu češtiny jsem to musel vzdát. Čeština je prostě moc těžká,“ přiznává Lester. Nakonec se rozhodl studovat v angličtině. Nikoli však v Praze. Ze srovnání technického vybavení a podmínek pro studium medicíny nakonec z Lesterova pohledu vyšla vítězně Masarykova univerzita.
Ach ta latina…
Sen o tom, že bude doktorem, Lestera doprovází už od dětství, kdy zvědavě obhlížel, jak lékaři ordinují léčbu pacientům v místní nemocnici. Věděl, že stát se jedním z nich nebude jednoduché. Studium v Brně ho ale baví, i když se neobejde bez přizpůsobování se odlišnému způsobu výuky a organizaci zkoušek. Obojí je v thajském případě spíše než s teorií spojeno s řešením konkrétních věcí: „Profesoři v Thajsku u zkoušky předkládají problémy a nechají studenty přemýšlet a následně hádat, jaká je nejlepší cesta k jejich řešení,“ popisuje Lester. V Brně je oproti tomu kladen mnohem větší důraz na teorii: „Všechno si musíme především zapamatovat – to je to hlavní,“ hodnotí student.
První české zkouškové období je pro něj tedy sezením nad kvantem teorie a také obtížným učením latinských slovíček. „S latinou bojuju hodně, ale zatím boj vyhrávám,“ vtipkuje Lester o jazyku, který by ho na studiích v rodné zemi minul – v Thajsku jsou totiž lékařské termíny uváděny výhradně v angličtině.
Ačkoli je Lester jediným Asiatem na lékařské fakultě, dokázal nová přátelství navázat rychle. Ve studijní skupině mu společnost dělají budoucí lékaři z různých koutů světa. Nejblíž má ale Lester k těm z Portugalska: „Zjistil jsem, že Portugalci jsou velmi přátelští a otevření. Rád s nimi trávím čas.“
Trable na cizinecké policii
Jako cizinec, pocházející ze státu mimo Evropskou unii, si musí Lester vyřizovat formality spojené s povolením k pobytu v České republice. Návštěvy cizinecké policie jsou tedy pravidelnou, ač velmi neoblíbenou aktivitou. Nepřináší si z nich totiž nejlepší zkušenosti.
Kromě jazykové bariéry (nikdo podle něj není schopen komunikovat v angličtině), se setkává i se situacemi, kdy dostane doklad s platností pouhé dva měsíce – ačkoli maximum je jeden rok. „Když se jim nelíbíš, dají ti to na kratší dobu. Je to podle mě o penězích, s každou žádostí musím platit i sto euro,“ uzavírá Lester, jak se mu v Česku žije.
