Zatímco jedni se nemůžou dočkat konce zkouškového trápení, pro druhé je začátek semestru, kdy si musí opět zvykat na pravidelný režim, noční můrou. A existují také případy, které obě tyto charakteristiky úspěšně kombinují dohromady. Jak se tedy poprat se začátkem semestru?
Ač to některým uším zní zvláštně, mezi studenty se vyskytují i tací, kteří mají zkouškové rádi. Vždyť je ospravedlňuje ponocovat, pít několikanásobné více kávy než obvykle a vstávat v době, až když je k tomu přinutí vlastní svědomí. Učení na zkoušky je jen nutná satisfakce za všechny tyhle výhody. Zvlášť vyrovnaní flegmatici, které blížící se (opravné) termíny moc nestresují, dokážou ocenit, že jsou pány svého času. „Zkouškové období pro mě byly vlastně takové prázdniny, protože jsem neměl moc zkoušek,“ říká Tomáš Tiefenbacher z ekonomicko-správní fakulty.
Pak jsou tady studenti, kteří většinu zkoušek udělají v předtermínu a v půlce ledna na všech sociálních sítích provokují s tím, že už mají prázdniny. Pokud volno netráví na ranních směnách na brigádě, dlouhé týdny bez povinností jim taky trochu rozhodí denní režim. Jenže když začne semestr, musí si znovu zvyknout, že týden má sedm dní a vykazuje určité rozvrhové pravidelnosti.
Na základních a některých středních školách se obvykle první den po prázdninách vyprávělo, co kdo zažil. To, aby učitelé ušetřili své žáky od přílišného školního šoku. Na vysoké škole se místo zábavných historek sdělují podmínky ukončení předmětů, což je sice nenáročné na poslech, ale pokud učitel disponuje dostatečně přísnou tváří nebo alespoň reputací, prevencí studijního šoku se to nazvat nedá. Pokud to studenty namotivuje k pravidelné přípravě, pak nutno poznamenat, že vyučující svým svěřeným ovečkám prokázal dobrou službu. Pokud se ale začnou shánět po příslušném úřadu práce a vyplňovat odhlášku z kolejí, pak by asi stálo za zvážení příště ubrat na hrůzostrašnosti, neboť se míjí účinkem.
Ranní vstávání
Jedním z nejbolestivějších problémů začátku semestru je ranní vstávání. Najednou musíte oprášit budík a začít se řídit podle času, ne řídit čas podle sebe. Někdy se tomu dá předejít při plánování rozvrhu. „Snažím se sestavit si takový rozvrh, aby mi škola začínala třeba až v jedenáct. Horší je, když se některé předměty jindy než v osm ráno nevyučují, ale to se nedá nic dělat,“ vysvětluje svou taktiku Petr Šavelka z pedagogické fakulty. Ne vždy je ale pohodový rozvrh zadarmo. To, že se vyhnete cvikům v osm ráno, může znamenat, že si na fakultě posedíte do osmi večer.
Kromě pravidelné docházky některé předměty, potažmo vyučující, vyžadují také pravidelnou přípravu. To, že ve zkouškovém se musíte učit, pak není žádný argument, když to samé musíte dělat i přes semestr, a ještě k tomu svoji vzdělávací instituci navštěvovat osobně. „Během semestru jsem se musel připravovat skoro na každou hodinu. Zezačátku jsem věřil, že to zvládnu i bez učení, ale spíš jsem tak docílil toho, že mi toho spoustu uteklo,“ přiznává Tomáš Tiefenbacher. Alespoň kvantum informací, které byste měli pobrat ze dne na den, bývá obvykle nižší. Až na výjimky. „Studuju japanistiku, takže učení musím věnovat spoustu času. Většinu musím odedřít právě v průběhu semestru, zkouškové pak bývá co do přípravy o to snazší,“ říká studentka filozofické fakulty Hana Lukaščíková.
Zeptejte se svého medika
A jsou také obory, kde se musíte učit v podstatě nepřetržitě bez ohledu na roční dobu. Zeptejte se svého medika. „Učili jsme se vlastně pořád, jen během semestru jsme kromě toho chodili také do školy. Od čtvrtého ročníku jsme mohli dělat zkoušky i mimo zkouškové, takže to už bylo docela jedno, co je zrovna za období,“ říká Jiří Rebenda, čerstvý absolvent medicíny. Jak tohle přežít? Pevnou vůlí a touhou po povolání lékaře.
Jsou ale i studenti, kteří se zpátky do školy těší. Potkají se se spolužáky, kteří zkouškové období tráví doma v pohodlí maminčina servisu, alespoň do půlky semestru jim nehrozí žádné stresující testy a jedinou povinností je chodit do školy na semináře, jelikož přednášky povinné nejsou. „Mám radši semestr, protože mám mnohem míň práce. Můj obor moc průběžné přípravy nevyžaduje,“ říká Jan Řehák z fakulty sociálních studií. Další studenty jednoduše přestane bavit prázdninová nečinnost.
Pro zapřisáhlé nepřátele semestru je tady alespoň poslední útěcha, že jejich neoblíbená etapa akademického roku trvá jen třináct týdnů a následné zkouškové bude i s příjemným prázdninovým bonusem.
