První operace srdce s mimotělním oběhem krve

Letošní rok má na svém kontě jedno významné medicínské výročí. Uplynulo totiž padesát let od první operace srdce s mimotělním oběhem krve v Československu a v celé střední Evropě, která se uskutečnila 5. února 1958 a provedl ji prof. Jan Navrátil se svým týmem.
Tento mezník byl velice významný pro rozvoj kardiochirurgie a zmíněná metoda umožnila prodloužit možnou dobu operace na srdci.

 

„Mimotělní oběh je stav, kdy se odkysličená krev z těla pacienta odvádí do přístroje pro mimotělní oběh, tam se okysličuje a pod tlakem vhání zpět do tepenného systému pacienta. Za toho stavu je možné srdce zastavit, otevřít a provést chirurgickou nápravu. Význam spočívá právě v možnosti operovat na zastaveném a otevřeném srdci, což jinak není možné,“ říká docent Petr Němec z Lékařské fakulty MU, který zároveň vede Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, a dodává: „Dnes je mimotělní oběh rutinní záležitostí, ale před padesáti lety při úrovni technického vybavení a celkových znalostí to byl velice odvážný krok. Profesor Navrátil si byl však rizik vědom a postupoval velice zodpovědně.“

Profesor Navrátil se narodil v Melku v Dolním Rakousku 26. 1. 1909. Gymnázium a Lékařskou fakultu však již absolvoval v Brně, kde promoval a stal se doktorem veškerého lékařství v roce 1934. V roce 1953 se stal vedoucím II. chirurgické kliniky FN u sv. Anny a rok nato byl jmenován řádným profesorem chirurgie. Navrátil byl velice zajímavý svojí chirurgickou všestranností. Kromě operace s mimotělním oběhem krve provedl i operaci s využitím techniky hypotermie, což je operace v hlubokém podchlazení. Mimoto založil také v Brně neurochirurgickou školu.

To všechno z něj činilo chirurga evropského formátu, což nezůstalo bez odezvy. V roce 1966 mu Vídeňská univerzita nabídla místo profesora a vedení II. chirurgické kliniky této univerzity. Navrátil tam rok poté po několika peripetiích, kdy mu nebylo nejprve uděleno povolení k odchodu, odcestoval. Podařilo se mu díky tamějším možnostem vybudovat ve Vídni centrum hrudní a srdeční chirurgie a zároveň také experimentální centrum, kde bylo možné vyvíjet operační metody a konstruovat nová zařízení. Toto centrum se stalo známým také díky pokrokům, které dělalo na poli vývoje umělého srdce. Na základě prací profesora Navrátila bylo možné použít později umělé srdce k náhradě srdeční činnosti, než byla provedena transplantace tohoto životně důležitého orgánu.

 Profesor Navrátil získal za svoji práci mnoho ocenění. V roce 1975 mu byla udělena cena dr. Karla Rennera a stal se ředitelem Boltzmanova ústavu pro chirurgickou léčbu srdce. O rok později se stal řádným členem Rakouské akademie věd a obdržel Velký zlatý odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku. V roce 1991 mu Masarykova univerzita udělila čestný doktorát.

Docent Němec k významu operace s mimotělním oběhem říká: „Dnes se mimotělní oběh používá asi u 85–90 % srdečních operací, takže bez něj by kardiochirurgie měla jen velmi omezené možnosti. Mimotělní oběh je nutný při většině operací vrozených srdečních vad, u všech operací na srdečních chlopních, u většiny operací pro ischemickou chorobu srdeční a většiny operací na velkých tepnách v blízkosti srdce.“

Význam profesora Navrátila připomněla konference konaná při příležitosti již zmíněného 50. výročí. Pořádalo ji Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie a uskutečnila 6. června v hotelu Voroněž, kam se sjeli významní odborníci z České republiky, Rakouska, Spojených států a Slovenska.