Kde jsou příčiny nezájmu o Evropský parlament?

Především k odpovědi na tuto otázku směřovala konference pořádaná na konci října k připomenutí 50. výročí Evropského parlamentu. V rámci projektu EU Headliners ji připravil Mezinárodní politologický ústav na Fakultě sociálních studií. Tématu nezájmu veřejnosti a médií o dění v parlamentu a potažmo celé Evropské unii se věnovala větší část příspěvků, které přednesli jak politici, tak odborní analytici a novináři.

Na úvod konference vystoupil europoslanec Petr Duchoň, který předestřel několik problémů, kterými trpí Evropský parlament. Kritizoval zejména špatnou politickou čitelnost, zdlouhavé procedury při schvalování legislativy a slabou zpětnou vazbu. „Myslím, že do voleb by se mělo kandidovat s programem opravdu souvisejícím s evropskou, nikoliv čistě domácí problematikou a v parlamentu by se měl vytvořit tradiční model koalice a opozice – zvýšila by se tím výrazně srozumitelnost toho, co se tam děje, a tedy i mediální atraktivita,“ navrhl řešení europoslanec.

Novinář Martin Komárek malou mediální přitažlivost Evropského parlamentu ve svém vystoupení nekritizoval a za jeho každodenní politickou činnost ho spíše pochválil. „Když si zajdete na zasedání Evropského parlamentu, pochopíte, jak je jeho rozhodování ohromně efektivní. Všechna rozhodnutí jsou totiž předem projednána, disciplinovaně se hlasuje a nikdo se tam nehádá, jak to vidíme často z národních parlamentů. K takové efektivitě ale mediální nezáživnost bohužel zřejmě patří,“ řekl Komárek.
Nezájem médií o Evropskou unii vysvětlil teoretickými koncepty a výsledky z různých výzkumů mediální expert Václav Štětka. „Problém je obecně v klesajícím zájmu o politické zpravodajství a v komercializaci médií. Ta potřebují srozumitelné a jednoznačné události. Evropská unie nemá svoji tvář, nedá se spojit s konkrétními osobami, postrádá výročí a svátky, kolem kterých by se daly budovat mediálně atraktivní ceremonie,“ vysvětlil Štětka. Kriticky se ale vyjádřil nejen směrem k mediálnímu zobrazování. Dodal, že evropský integrační proces by neměl být poznáván jen skrze mediální realitu, ale přes každodenní zkušenost běžných občanů.

Roman Ondrůj z České televize souhlasil, že televize je médiem velmi povrchním, které nemůže informovat o jednáních politiků a potřebuje lidské příběhy. „Musím ale říct, že jsem se způsobem, jakým je o Evropské unii aspoň na regionální úrovni informováno, poměrně spokojen. Dost často se v televizi zabýváme tím, jaký mají konkrétní rozhodnutí v Evropské unii dopad na místního člověka, a právě tyto lidské příběhy diváky nejvíc zajímají a vždy zajímat budou,“ uzavřel Ondrůj.