Stovky lidí běhajících
uprostřed noci po brněnských ulicích s batohy, mapami a vlajkami
v rukou. Co se dělo? Instruktoři Brno pořádali začátkem listopadu
výroční desátý ročník šifrovací hry Tmou, která patří mezi nejstarší
akce svého druhu v Česku. Zúčastnit se mohl letos každý bez
kvalifikačního kola. Nejen řada účastníků, ale také organizátorů patří
mezi studenty, absolventy i zaměstnance MU.
Vše začalo v pátek odpoledne na brněnském Velodromu.
Neuvěřitelných více než dva tisíce účastníků se rozmístilo v hledišti
i na dráze stadionu, aby vyluštili první sadu šifer a mohli se pokusit
projít Tmou. „Nejtěžší bylo si uvědomit, o jak ohromné množství hráčů
se jedná,“ popisuje jeden z organizátorů a také student Přírodovědecké
fakulty Zbyšek Podhrázský náročnost letošního mamutího ročníku. „Z toho
totiž vyplývá spousta věcí, velmi důležitých pro hru – od prostého
zvětšení počtu kopií šifer na stanovištích, přes nutnost zajistit
dostatek pomocníků, kteří zvládnou toto ohromné množství lidí
zorganizovat a zaregistrovat, až po nutnost dimenzovat trasu na tolik
soutěžících, aby se v nejhorším možném případě mohli na jednom místě
společně zaseknout,“ vyjmenovává Podhrázský.
Průběh hry byl podle organizátorů poměrně hladký a vyšel víceméně podle plánu. „Řešili jsme jen, jak reagovat na časový vývoj hry, který byl v městské části o dvě až tři hodiny pomalejší oproti našim odhadům. Pro tento případ byla ale již dopředu nachystána možnost alternativního ulehčení dvanácté terénní šifry,“ vysvětlil další z organizátorů a absolvent PdF Ivo Cicvárek.
Čtyři týmy prošly Tmou
Soutěžící měli před sebou celkem šestnáct úkolů rozmístěných po celém
Brně. Do cíle došli druhý den dopoledne z několika set účastnících se
týmu jen čtyři nejlepší – promoklí a nevyspalí, ale spokojení sami se
sebou. „Láká mě přemýšlet o nových šifrách a nápadech, které na nás
organizátoři připravili, užívám si pocity úspěchu, když se týmu daří,“
vysvětluje členka vítězného týmu Prahory a studentka Fakulty sociálních
studií Martina Hanžlová. „Ale nejlepší je to, že se na hrách potkáváme
s řadou kamarádů, poznáváme nové, podíváme se na neznámá místa
a užijeme si noc, na kterou budeme dlouho vzpomínat,“ dodává.
Nejtěžší šifrou byla podle Hanžlové ta třináctá – skládání prostorových
útvarů z trojúhelníků. „Už v prvním kroku nebylo jasné, jaké útvary se
vůbec mají skládat, natož co s nimi dál. Bylo potřeba zkoušet několik
možností s nejistým výsledkem. Teprve další kroky byly logické.
Z dvaadvaceti příchozích týmů jich šifru vyřešilo jen pět,“ popisuje
náročnost úkolu soutěžící. Poměrně vysokou obtížnost letošního ročníku
připouští i další z organizátorů a student Fakulty informatiky Sven
Dražan. „Celková průchodnost byla hlavně díky příliš pracným šifrám
nižší, než jsme očekávali. Každopádně jsme ale rádi alespoň za ty čtyři
týmy,“ uvedl Dražan.
Pravda versus pověry
O Tmou je rozšířena řada zkazek. Přestože patří mezi pramatky
šifrovacích her v Česku a odstartovala velkou vlnu dalších akcí,
nejstarší není. „Tmou se hlásí k odkazu hry Open Blood, což byla hra
podobného typu, akorát pouze v terénu a pro omezený počet lidí,“
vysvětluje pořadatel Radek Pelánek, který je u Tmou už od druhého
ročníku.
Donedávna si také řada lidí myslela, že hry typu Tmou jsou českým
unikátem. Pelánek však připouští, že zjistili, že pod slůvkem puzzle
hunt se dá najít řada obdobných her i v zahraničí. Ty vznikly zcela
nezávisle na českých, ale přesto jsou dost podobné. „Našli jsme
i několik velkých her. Třeba Microsoft pořádá šifrovací hru pro osm set
lidí, ale zatím jsme nenašli nic, co by mělo víc účastníků než Tmou 10.
A tak stále směle používáme slogan: Tmou 10 – největší šifrovací hra na
Zemi,“ uzavírá Pelánek.
