Na konci února se z Bruselu přesune do brněnské Botanické zahrady PřF MU vaše výstava Evropská květinová unie. Jak byste ji charakterizovala?
Výstava vznikla jako součást mojí diplomové práce z oboru muzeologická biologie. Zalévala jsem asi padesát rostlinných druhů Evropy do čiré syntetické pryskyřice. Výsledkem je sbírka trojrozměrných bloků různých velikostí.
Jak jste se dostala k zalévání květin právě do pryskyřice?

Svoji obhajobu u státnic jsem ukončila větou: „Pokud Martina Kamenská udělá něco pro vědu, tak to nejspíš bude její popularizace.“ Muzeologická biologie mi přišla jako velice zdařilá kombinace. Dostala jsem se v rámci studia jak mezi lidi z Filozofické fakulty, tak mezi lidi z fakulty Přírodovědecké. Na jednotlivce to samozřejmě neplatí, ale obecně na Filozofické fakultě studuje jiná sorta lidí než na Přírodovědecké. Líbilo se mi proplétat tímto soukolím, kde jedna fakulta učí: „jedna a jedna jsou dvě“ a ta druhá říká: „a opravdu?“.
Chystáte se využívat svoji techniku i nadále?
Na jedné konferenci mě oslovil postgraduální student z Prahy,
zabývající se kořenovými systémy. Byl to opravdový nadšenec své
specializace. Vykládal mi o tom, co za úžasné věci se v podzemí dají
vidět, ale že neví, jak to ukázat veřejnosti. Pryskyřicové bloky ho
zaujaly. Navíc, když se při lití přidá fluorescent, po nasvícení UV
lampou bloky září takovou tou kosmickou fialovou modří. Dvěma mladým
architektům jsem pomáhala s tvorbou závěrečného architektonického
modelu. Obhajovali stavbu velkého obchodního domu. V místě, kam byla
situovaná hračkárna, jsme umístili drobnosti z kindervajíček, které
jsme zalili do pryskyřice. Na místě potravin byly zalité obilné klasy
a podobně. Vypadalo to parádně.
Martina Kamenská-Turečková (1976)
Narodila se v Brně, má maturitu z umělecké kovařiny. Na Masarykově
univerzitě vystudovala obor muzeologická biologie na Přírodovědecké
a Filozofické fakultě. Pracuje pro outdoorovou firmu jako
šéfinstruktorka a lektorka. Mezi její vědecké koníčky dále patří výzkum
krve a kmenových buněk.