Až někdy zavítáte do Fakultní nemocnice v Bohunicích, pozorně se dívejte kolem sebe. Je možné, že tam potkáte Samuela Okereke. Určitě ho poznáte, třiadvacetiletý student Lékařské fakulty MU totiž pochází z Nigérie.
Samuelův otec před lety odešel do Anglie s cílem získat finance na vybudování nemocnice v Nigérii, což se mu úspěšně povedlo. I jeho syn má svůj sen – aby, až se za pár let stane lékařem a vrátí se domů, nebylo už v nigerijských nemocnicích třeba léčit oběti náboženských nepokojů.
O studiu v Brně se mladý Nigérijec doslechl od kamaráda v době, kdy oba pobývali v Anglii. „Kdyby mi tehdy o Masarykově univerzitě neřekl, dodnes bych nevěděl, že Brno existuje,“ vzpomíná student na dobu, kdy se rozhodl podat svou přihlášku na Lékařskou fakultu MU. Vyšlo to a z celkové doby studia, která trvá v případě budoucích lékařů šest let, už Samuel stihl ukrojit dva a půl roku. „Je to náročné studium, neustále píšeme nějaké testy a musíme se hodně učit,“ hodnotí.
Když si potřebuje od učení odpočinout, zajde do kina nebo do klubu. „Na Brnu se mi moc líbí, že to je studentské město. Je tu spousta mladých lidí na jednom místě, takže se člověk nikdy nenudí,“ popisuje nigerijský student, který se většinou pohybuje ve společnosti dalších zahraničních studentů.
Komunikačním jazykem stejně jako jazykem, ve kterém medicínu studuje, je angličtina. Pár českých frází ale taky umí: „Čeština je velmi těžký jazyk, ale dělám, co můžu, abych se v něm dokázal dorozumět,“ říká Samuel hrdě.
Pro pacienty je raritou
Pacienti v nemocnici berou Samuela jako zvláštnost. Jednou se mu stalo, že ho při vyšetření pacientka z ničeho nic pohladila po ruce. „Vyložil jsem si to jako přátelské gesto. Stává se, že mi třeba chtějí pacienti sahat na vlasy. Jsem pro ně prostě jiný,“ usmívá se student.
Lékaři ale dávají Samuelovi někdy zabrat. Ne všichni totiž mají dostatek trpělivosti na to něco vysvětlovat cizinci. S naprostou většinou lékařských kolegů ale vychází dobře. Uvědomuje si, že od doktorů ani pacientů nemůže očekávat znalost angličtiny automaticky. „Nakonec stejně vždycky pochopím, co se po mně chce, takže z nemocnice odcházím s dobrým pocitem,“ shrnuje.
Samuel dnes a denně čelí faktu, že jeho země nemá v Evropě a obecně v zahraničí nejlepší pověst. „Když se řekne Nigérie, lidé si často vybavují spamové emaily, které se z nich snaží vytáhnout peníze,“ připouští Samuel. Jeho země se v současné době vypořádává s celou řadou problémů. Vedle extrémní chudoby (většina Nigerijců žije ze dvou dolarů na den) a korupce státních institucí je země sužována i konflikty mezi křesťanskou a muslimskou částí obyvatelstva.
„Je to velmi smutné, že jsme jeden proti druhému. Šest nebo sedm let zpátky byla Nigérie mnohem klidnějším místem,“ bilancuje Samuel, který má navzdory tomu, že pochází z křesťanského prostředí, i několik muslimských přátel. „Všichni víme, že násilí mají na svědomí extremisté.“
Přes všechny současné problémy Samuel předpovídá své zemi světlou budoucnost: „Nigérie má na to dokázat světu, že je schopná dosáhnout míru. Pak bude připravená otevřít se i lidem, kteří by ji chtěli navštívit.“