Stovky lidí přilákala do sálu Břetislava Bakaly debata o tezi, podle níž by měli vysokoškoláci za své studium platit. Další z cyklu Masarykových debat, tentokrát na téma vysokoškolského vzdělávání, se uskutečnila v únoru a ti, kteří na ni nepřišli s dostatečným předstihem, měli problém se do zaplněného sálu dostat.
Diskutovat nad principem placeného univerzitního vzdělání přijely do Brna čtyři osobnosti, poslankyně Anna Putnová a ekonom Daniel Münich stáli na straně obhájců placeného vzdělání, socioložka Tereza Stöckelová a senátor Marcel Chládek vystupovali naopak proti tezi o zpoplatnění.
Debata se tematicky trefila do období akademických nepokojů v souvislosti s připravovanou reformou vysokých škol, a možná i proto vyvolala velký zájem publika.
Zadáním řečníků však bylo uvést své příspěvky ke zpoplatněnému vysokému školství v ideové rovině a zdržet se komentářů k návrhům nových zákonů. Přání organizátorů ale nakonec diskutující nevyslyšeli. Obecné argumenty Putnové o bezplatném školství jako velkém pokrytectví a Münicha o tom, že normální je na své vzdělání přispívat, přičemž školné neplatí chudý student, ale úspěšný absolvent, tak poměrně záhy narazily na konkrétní výtky druhé strany proti současným legislativním návrhům. „Nechci mluvit o školném obecně, když na vládě aktuálně leží konkrétní věcný záměr o finanční pomoci studentů a školné bude kompenzovat výpadek státního příspěvku do škol, který je už tak poměrně nízký,“ vzkázala do publika Stöckelová a sklidila potlesk. Debata tím nicméně nabrala jiný směr a Putnová s Münichem museli reagovat na výtky, na něž v roli obhájců zpoplatněného školství nebyli připraveni.
„Původně jsme chtěli debatní tezi formulovat konkrétněji právě s ohledem na věcné záměry zákona, avšak nenašli jsme nikoho, kdo by byl ochotný postavit se za jeho obhajobu. Proto jsme se rozhodli, že tezi zobecníme a pokusíme se řečníky navést na principiální důvody pro či proti zpoplatnění studia,“ vysvětluje koordinátor projektu Masarykových debat Ondrej Lunter a přiznává, že debata o obecné tezi narazila na problém, že se řečníci ve svých argumentech nestřetli v jedné rovině.
Pro Stöckelovou a Chládka bylo proto snadným úkolem přesvědčit posluchače a dostat na svou stranu v rámci diskuse více stoupenců. Před začátkem debaty totiž příchozí jako obvykle odevzdávali hlasovací lístečky, kde vyjadřovali svůj názor. Pro zpoplatnění vysokoškolského studia se na úvod vyjádřilo 31 % z hlasujících, proti bylo 51 %. Na konci debaty už bylo na straně obhájců jen 22 % a zmenšil se i podíl váhajících z 18 na 9 %. „Odpůrci zavedení školného měli lepší a výstižnější argumenty. Zastánci se zdáli být nepřipraveni a na konci debaty dokonce sami připustili, že nevědí, jaký účinek by školné mělo. Já sama jsem zastánkyně neplacení školného a tato diskuse mě rozhodně nepřesvědčila o tom, abych změnila názor,“ vyjádřila se k průběhu debaty studentka práv Petra Nováčková.
Anketa: Myslíte, že vysokoškolské studium by mělo být zpoplatněno?
Zeptali jsem se studentů Masarykovy univerzity.
Teze, že platit je normální, se nemůže vztahovat na vzdělávání, protože se jedná o veřejný statek sloužící ku prospěchu celé společnosti, ne jen vystudovaných jednotlivců. Vzdělání tak nemůže být předmětem směnného obchodu, protože není předmětem soukromého vlastnictví. Zavádění školného se navíc už ukázalo jako velmi nešťastný způsob získávání prostředků na chod vysokých škol – v zemích jako Velká Británie nebo USA vedlo k obrovskému zadlužení studentů a prohloubení sociálních rozdílů mezi nimi.
Zavedení školného na vysokých školách je téma, na které si nejsem schopná vytvořit ucelený názor. Představa, že jeho zavedení povede ke zvýšení kvality VŠ, mi přijde sice pěkná, zároveň ale značně problematická. Je otázka, kam doopravdy peníze půjdou, jak budou ošetřeny půjčky studentům, zda se školné nebude navyšovat atd. Po debatě se spíše přikláním k tomu, aby školné zavedeno nebylo, protože mi přijde, že v tom nikdo ze zúčastněných odborníků nemá pořádně jasno, což je docela nebezpečné.
S tezí souhlasím, zásadně však nesouhlasím s vládní interpretací této věty, která nám nutí školné a přesvědčuje nás, že studováním zadarmo parazitujeme na systému. Trvám na tom, že zadarmo nestuduju, studium mi platí dřívější absolventi prostřednictvím odváděných daní. Až vystuduju já a dosáhnu díky svému vzdělání nadstandardního příjmu, tak zase prostřednictvím svých daňových odvodů zaplatím školné dalším mladým lidem. Souhlasím s myšlenkou rozumně nastavené daňové progrese. Za své vzdělání si tedy řádně zaplatím, a to v době, kdy na to mám dostatek prostředků, aniž bych se musel zadlužovat na počátku své profesní kariéry.
