Jan Střítežský (23) studuje jedenáctý semestr Fakulty informatiky. Jako dobrovolník pracuje v občanském sdružení Ratolest Brno. Čím se zabývá organizace, ve které pracuješ?
Ratolest Brno mimo jiné nabízí podporu a pomoc dětem a mladým lidem v nepříznivé životní situaci a těm, kteří jsou ohrožení sociální exkluzí. Projekty 5P a LATA pomáhají dětem prostřednictvím schůzek s dobrovolníky. Dále provozují dva nízkoprahové kluby, jeden z nich pro romské děti. Průzkum v terénu vykonává jeden streetworker.
A jaká je tvoje úloha?
Já jsem dobrovolník v projektu LATA, mým úkolem je pomoci sociálně nebo zdravotně znevýhodněným či ohroženým dětem ve věku od 15 do 22 let. Dobrovolník se stýká s dítětem jedenkrát týdně na dobu dvou až tří hodin, kdy společně tráví čas různými aktivitami, na kterých se dohodnou. Snaží se stát starším kamarádem, na kterého je spolehnutí, čímž omezuje negativní vlivy působící na dané dítě. Nejčastějšími klienty jsou děti z Diagnostického ústavu mládeže (DUM). Právě odsud mám klientku i já. Bohužel kvůli státním zkouškám jsem musel naše setkávání přerušit, ale ihned po nich se pokusím kontakt znovu obnovit.
Proč jsi se rozhodl pracovat jako dobrovolník?
K této práci jsem se dostal přes kamaráda, který je koordinátorem projektu LATA. Vykládal nám tolik věcí o jeho práci, že jsem se rozhodl jet na školení dobrovolníků a tím jsem se dostal do projektu.
Co ti práce přináší?
Hlavně radost a dobrý pocit z toho, že pomáhám člověku, který neměl v životě tolik štěstí. Druhou věcí je chvilkový únik od stresu a každodenního napětí. Procházkou v přírodě, jízdou na kole nebo plaváním se člověk uvolní a nabije novou energií. Jediná věc, která mě štve, je komunikace s DUM. Stává se, že dobrovolník přijde pro dítě na domluvenou schůzku a zjistí, že všechny děti z DUM jely na výlet. To člověka zamrzí a ptá se sám sebe, proč to vůbec dělá. Ale naštěstí se komunikace zlepšuje a těchto případů ubývá.
Co pro tebe dobrovolnictví znamená?
Dobrovolnictví z mého pohledu znamená dát kousek sebe někomu jinému, někomu, komu se nedostalo všechno to, co je pro nás samozřejmé. Dobrovolnictví je sdílená odpovědnost – člověk si uvědomuje, že není na světě jen on sám, a snaží se věci sám nějak ovlivnit k lepšímu. A dobrovolníci jsou pro mnoho organizací tím výkonným nástrojem, který umožňuje realizovat jejich poslání – pomáhat – ať už dětem, handicapovaným lidem, přírodě či v boji za lidská práva.
Proč podle tebe pracuje méně mužů jako dobrovolníci?
Podle mě mají ženy větší soucit a tendenci pomáhat. Muži si většinou řeší jen své problémy a nechtějí se zatěžovat dalšími.
Ratolest Brno mimo jiné nabízí podporu a pomoc dětem a mladým lidem v nepříznivé životní situaci a těm, kteří jsou ohrožení sociální exkluzí. Projekty 5P a LATA pomáhají dětem prostřednictvím schůzek s dobrovolníky. Dále provozují dva nízkoprahové kluby, jeden z nich pro romské děti. Průzkum v terénu vykonává jeden streetworker.
A jaká je tvoje úloha?
Já jsem dobrovolník v projektu LATA, mým úkolem je pomoci sociálně nebo zdravotně znevýhodněným či ohroženým dětem ve věku od 15 do 22 let. Dobrovolník se stýká s dítětem jedenkrát týdně na dobu dvou až tří hodin, kdy společně tráví čas různými aktivitami, na kterých se dohodnou. Snaží se stát starším kamarádem, na kterého je spolehnutí, čímž omezuje negativní vlivy působící na dané dítě. Nejčastějšími klienty jsou děti z Diagnostického ústavu mládeže (DUM). Právě odsud mám klientku i já. Bohužel kvůli státním zkouškám jsem musel naše setkávání přerušit, ale ihned po nich se pokusím kontakt znovu obnovit.
Proč jsi se rozhodl pracovat jako dobrovolník?
K této práci jsem se dostal přes kamaráda, který je koordinátorem projektu LATA. Vykládal nám tolik věcí o jeho práci, že jsem se rozhodl jet na školení dobrovolníků a tím jsem se dostal do projektu.
Dobrovolnická činnost znamená chvilkový únik od stresu a každodenního napětí, říká Jan Střítežský, dobrovolník občanského sdružení Ratolest. Foto: Ondřej Ženka.
Hlavně radost a dobrý pocit z toho, že pomáhám člověku, který neměl v životě tolik štěstí. Druhou věcí je chvilkový únik od stresu a každodenního napětí. Procházkou v přírodě, jízdou na kole nebo plaváním se člověk uvolní a nabije novou energií. Jediná věc, která mě štve, je komunikace s DUM. Stává se, že dobrovolník přijde pro dítě na domluvenou schůzku a zjistí, že všechny děti z DUM jely na výlet. To člověka zamrzí a ptá se sám sebe, proč to vůbec dělá. Ale naštěstí se komunikace zlepšuje a těchto případů ubývá.
Co pro tebe dobrovolnictví znamená?
Dobrovolnictví z mého pohledu znamená dát kousek sebe někomu jinému, někomu, komu se nedostalo všechno to, co je pro nás samozřejmé. Dobrovolnictví je sdílená odpovědnost – člověk si uvědomuje, že není na světě jen on sám, a snaží se věci sám nějak ovlivnit k lepšímu. A dobrovolníci jsou pro mnoho organizací tím výkonným nástrojem, který umožňuje realizovat jejich poslání – pomáhat – ať už dětem, handicapovaným lidem, přírodě či v boji za lidská práva.
Proč podle tebe pracuje méně mužů jako dobrovolníci?
Podle mě mají ženy větší soucit a tendenci pomáhat. Muži si většinou řeší jen své problémy a nechtějí se zatěžovat dalšími.
