Někteří už je stihli dokonce i zapít, jiní se teprve začínají učit. Ti, kdo je mají zdárně za sebou, říkají, že je to vcelku normální zkouška. Ti druzí vědí, že u téhle zkoušky jde o všechno. Řeč je o vysokoškolské obdobě maturity, tedy o státnicích.
„Samozřejmě jsem ze státnic nervózní, protože musím ukázat, že jsem si z těch třech let studia něco odnesla, na druhou stranu si říkám, že je to jenom taková velká zkouška. Musím se naučit na víc předmětů najednou,“ míní Kristýna Hnidáková, kterou čekají bakalářské státnice na právnické fakultě.
Rozdíl mezi státnicemi a obyčejnou zkouškou je určitě v obtížnosti. Snad na žádném oboru je neodbudete jediným předmětem, takže musíte najednou obsáhnout mnohem víc učiva než k úspěšnému ukončení pětikreditového kurzu.
Na druhou stranu, pokud jste neprošli studiem se štěstím úspěšného hráče Sportky, pak by se vám na závěrečné zkoušky mělo učit lehce. Vždyť je to vlastně odložené opakování. To potvrzuje i František Kobzík: „Když se něco učím podruhé, jde to mnohem rychleji. Musím si ale látku nastudovat víc do hloubky. Státnice máme totiž ústní.“
Právě ústní forma zkoušení dělá vrásky nejednomu studentovi. Medici jsou na povídání s profesory vesměs zvyklí, ale třeba taková fakulta informatiky je na slovní zkoušení poměrně skoupá.
Pokud vaším zkouškovým chlebem byly převážně psané testy, zkuste si nahlas přeříkat, co se učíte. Až budete ve stresu, smysluplné souvětí utvoříte snadněji, když to budete mít trochu nacvičené. Koktání rozhodně přece jenom není dobrou vizitkou potenciálního bakaláře nebo nedejbože magistra. Výjimky se však najdou i u závěrečných zkoušek, například na fakultě sociálních studií jsou písemné státnice běžné.
U obhajoby se mluvení nevyhnete
V žádném případě se ale mluvení nevyhnete u obhajoby diplomové práce. Než se pustíte do prezentace, zjistěte si, zda nemáte zadaný časový limit. Například některé obory na ekonomicko-správní fakultě nechávají na vlastní vystoupení jen pár minut. Vměstnat prezentaci vašeho skvělého díla, nad kterým jste strávili desítky či stovky hodin, do tak krátkého časového úseku není snadné. Takže si nezapomeňte zkusit, zda jste svůj projev dokázali zmáčknout na požadovanou dobu, a pro jistotu více než jednou.
A připravte se také na nepříjemné dotazy zkoušejících. „Určitě je dobré zaměřit se na oba posudky a problémy v nich nastíněné a připravit si argumentaci. Stejně tak asi každý sám tuší, kde jsou slabá místa jeho práce. Těm je potřeba se věnovat,“ myslí si Martin Kopáček z fakulty sociálních studií. Většina těch, kteří už mají nějaké státnice za sebou, se ale shoduje, že nemá cenu hádat se s komisí za každou cenu. Když člověk tuší, že nemá tak úplně pravdu, je dobré uznat chybu.
Nicméně největší kus práce jste odvedli, když jste závěrečnou práci tvořili, obhajoba je už jen pomyslná oliva v martini. A držíte-li v ruce áčkové nebo béčkové posudky, tak se obhajoby bát nemusíte skoro vůbec. V takových případech se vyhazuje opravdu málo.
A zas tak moc se nestresujte. Hranice mezi státnicemi s vykřičníkem a „vždyť to tak hrozné nebylo“ je tenká. Potvrzuje osm z deseti promovaných.
