Odkládáte hodně své povinnosti? S prokrastinací někdy bojují snad všichni. Často o ní však diskutují studenti, kteří ji obvykle používají prostě jako výmluvu pro nicnedělání.
Plnění povinností není zrovna nejpříjemnější součást dne. A tak studenti odkládají a odkládají, a povinnosti se kupí. Dobrou zprávou je, že nejdůležitější stejně nakonec zůstává, jestli se daný úkol splní včas.
„Prokrastinace mě provází neustále. Nechtějí se mi dělat věci, které dělat musím, a nejčastěji jde samozřejmě o školní povinnosti. Nakonec se k nim ale vždy donutím, když si představím, že je budu mít z krku,“ uvádí studentka filozofické fakulty Alexandra Pediacová.
Podle psychologa Jiřího Brančíka je odkládání povinností běžnou součástí osobnostních vlastností každého člověka. „Prokrastinaci bych viděl jako problém až v případě, že člověk svou povinnost nakonec skutečně neudělá. Potom nastupuje trest, který mu ubírá psychickou energii a může to být opravdu nepříjemné,“ vysvětluje. K tomu však ve většině případů vůbec nedojde.
„Věci do školy odkládám pořád, často je nechávám až na chvíli, kdy mi opravdu teče do bot. Obvykle je však nakonec přece jen zvládnu,“ říká studentka lékařské fakulty Ivana Durišová.
Někdy se může stát, že ač student plánuje úkoly dokončit, nakupí se jich najednou tolik, že je prostě není schopen zvládnout. Prvním předpokladem, jak se takové nepříjemné situaci vyhnout, je uspořádání vlastních povinností a priorit.
„Zaručené rady samozřejmě poskytnout nedokážu. Může však pomoci, když si napíšeme papír s úkolem a necháme jej ležet v našem zorném poli,“ radí psycholog Brančík. Mezi další rady, jakými se mohou studenti řídit, patří pozitivní motivace. Student se může motivovat například tím, že po splnění úkolu půjde na pivo nebo do kina. Negativní motivace v podobě sankcí mohou být také funkční, ale tolik se nedoporučují.
Zkouškové a uklizené priváty
Paradoxem zkouškového období je, že studentské priváty, jindy plné nepořádku, září čistotou. Studenti místo plnění školních povinností s předstihem dělají věci, na které by jinak ani nesáhli – prostě prokrastinují.
„Místo učení jsem ochotná klidně i poklidit, což normálně zrovna nemusím. Při uklízení si nepřipadám tak provinile, že nedělám nic do školy,“ směje se Ivana Ďurišová. Je podle ní proto důležité uvědomit si, které povinnosti jsou právě teď priorita a nedělat zbytečně ty nepodstatné.
Přestože soustředění se na hlavní problém vyžaduje hodně vlastní disciplíny, nakonec se to obvykle vyplatí. Studenti mohou být spokojenější sami se sebou a mít dobrý pocit z toho, že něco zvládli. Stejně se však najdou jedinci, kteří budou povinnosti stále donekonečna odsouvat.
Ani odkládání úkolů však není vždy na škodu. „Sám jsem často odsouval povinnosti, ale ne málokrát to pro mě bylo prospěšné. Nikdy jsem pak nedělal nic zbytečně navíc nebo moc složitě,“ vtipkuje Jiří Brančík.
