Vytěžený lom není zrovna místo, od kterého by se dalo čekat, že se v něm bude dařit ohroženým druhům rostlin. Doktorandka z přírodovědecké fakulty Marie Vymazalová se je k tomu přesto pokouší přimět. Vytvořila projekt, s nímž skončila druhá v soutěži firmy, která provozuje vápencový lom v Mokré u Brna. Příští rok by se podle jejího návrhu mělo na části tamní plochy začít pracovat.
Píšete disertaci, ale v té se věnujete úplně jinému tématu. Proč jste se přihlásila do soutěže?
Upoutávku na soutěž jsem viděla v časopise muni.cz. Nejdřív mě to příliš nezaujalo, ale pak jsem si všimla, že je do soutěže zapojen i lom, kde jsem kdysi zpracovávala mikroklimatologickou studii, ve které jsem určovala velikost tepelného ostrova.
Co si pod tím má laik představit?
To je ostrov teplého vzduchu, který vzniká třeba ve městech tím, jak se rozpálí asfalt. Ve dne na něj praží slunce a v noci se teplota udržuje, chladne jen zvolna. Něco podobného se děje i v lomech, jejich kolmé stěny se rozpalují podobně. Ve městech se tento jev studoval už při mnoha výzkumech, zatímco lomy jsou v tomto ohledu probádané relativně málo. Když nějaká společnost získá povolení k těžbě, zpravidla se zavazuje k tomu, že bude zkoumat dopady prací na okolní přírodu a bude se věnovat například biologickému nebo entomologickému výzkumu. Já jsem se tedy v Mokré zabývala mikroklimatologií a přitom jsem zjistila, že se v lomu nachází zachovalá stepní loučka, jakých dnes už není mnoho. Tak jsem si řekla, že bych mohla zachování této lokality pomoct.
Kde se nacházejí stepní loučky?
Několik jich najdete v okolí Brna, třeba na Hádech, ale jedná se vesměs o maloplošné lokality, které hodně trpí přívaly návštěvníků. Na jaře se sem spousta lidí chodí dívat především na kvetoucí koniklece. Přitom zrovna koniklec velkokvětý je středoevropský endemit, roste jenom na území jižní Moravy, jižního Slovenska a přilehlých územích v Rakousku a Maďarsku. Jeho rostliny stárnou, sice kvete, ale klíční rostlinky se moc neobjevují, takže většina trsů pozvolna odumírá.
Váš návrh myslí na to, aby se nejen koniklecům dařilo v Mokré. S čím vším počítá?
Lokalita je veřejnosti nepřístupná, protože se v lomu stále provádí odstřely, je tedy chráněna proti vnějším vlivům, což zvyšuje její potenciál. Rozlohu stávajícího fragmentu stepní loučky bych totiž chtěla rozšířit o přilehlý vytěžený prostor. Těžební společnost musí někam uložit odpadní hlušinu a právě tu jsem využila jako základ. Použije se na formování jižních a jihozápadních svahů různých sklonů, které se následně překryjí vrstvou štěrku tak, abychom zabránili klíčení nežádoucích druhů.
Pro rekultivaci jste využila metodu řízené sukcese. V čem spočívá?
Dřív se využívala převážně metoda inženýrské neboli technické rekultivace. Znamená to, že se vysadily dřeviny, které na daném místě mnohdy nebyly původní nebo tam neměly vhodné podmínky. Já nechávám hlavní úkol na přírodě. V projektu využívám například mulčování senem z podobných lokalit, které jsem nejdřív navštívila a analyzovala jejich druhové složení. Když se totiž na místě rozprostře seno, získáme semena vhodných druhů a zlepšíme také podmínky, které jsou jinak pro klíčení extrémně suché a horké.
Co bude s vaším návrhem dál? Nezůstane jen u něj?
Vedení lomu počítá s uskutečněním projektu, dokonce už příští rok by se mohlo přistoupit k první etapě – akumulaci navážky. Zavážet se však nebude celý přilehlý vytěžený prostor, horní část skalních stěn zůstane zachována. Pod ní se budou modelovat svahy a suťová pole, aby byl povrch co nejčlenitější a dařilo se tam různým rostlinným druhům. V další fázi bude potřeba pohlídat, aby se na místě nerozmohly nežádoucí, zejména invazní druhy. Například rozšíření borovice černé, akátu nebo třtiny křovištní by rekultivaci zkomplikovalo.
