Jak se dostat na jeden měsíc do oblasti jižní Sibiře? Třeba tak, že se stanete dobrovolným členem archeologické expedice Ruské geografické společnosti Kyzyl-Kuragino.
Oddělení pravěké archeologie Předního východu, kde studuji, své studenty podporuje v hledání příležitostí účastnit se výzkumů v zahraničí. Bohužel ale letos nebylo možné zapojit se do z politických důvodů dočasně pozastaveného projektu Masarykovy univerzity v Sýrii. Proto jsme se se spolužačkami rozhodly zdokonalit své schopnosti jinde, a rozposlaly jsme několik přihlášek a motivačních dopisů.
Když nás vybrali pro tuto jedinečnou archeologickou praxi na místě 6 500 kilometrů vzdáleném od domova, byly mé pocity smíšené – hrdost a strach, ale i náhlé záblesky odvahy. Touha cestovat a rozšířit si své obzory nakonec zvítězila, a my jsme se vydaly na trasu Brno–Vídeň–Moskva–Abakan–Kyzyl–Údolí králů.
Tuva, divoká a člověkem jen mírně poznamenaná součást Ruské federace, mě v mnohém překvapila. Třeba místními obyvateli se šikmýma očima, kteří mluví rusky jen oficiálně, věří šamanům a s obdivuhodnou přirozeností sedí v koňském sedle. Nebo naším táborem, sestávajícím z úhledně uspořádaných vojenských stanů, dřevěné sauny a osamělého bankomatu. Největším překvapením byla dech beroucí scenerie Údolí králů, které brzo po našem příchodu podlehlo archeologickým nástrojům.
Údolí bylo vybráno jako místo záchranného výzkumu, protože tudy brzy povede železniční trať. Není nutné zdůrazňovat, že její stavba zničí veškeré bohatství, jež se zde skrývá. Metody zvolené pro archeologický výzkum by se proto určitě nedaly považovat za šetrné a precizní – prioritou je rychlost.
Pracuje se převážně lopatou a první mozoly na sebe nedají dlouho čekat. Musíme se osvědčit – teprve pak nám ruští kolegové důvěřují natolik, aby nás pustili k něčemu většímu. Předmětem výzkumu je několik monumentálních hrobek, takzvaných kurganů, které pro své zesnulé budoval kočovný národ Skytů. Pobývali zde v osmém století před naším letopočtem a byli pověstní svým bohatstvím a bojovým uměním. Většina hrobek je sice velice dobře zachovaná, ale vykradené byly již během starověku. Jenom jedna z nich odhaluje hotové poklady – zlaté a bronzové předměty, zbraně a šperky.
Běžný den v táboře je strohý a klidný. Většina dobrovolníků archeologii nestuduje, což přispívá k pestrosti rozhovorů – můžete zde potkat budoucí geografy, politology, nebo dokonce medičku. Země, odkud pocházíme, jsou také různé. Jsem zde jediná Slovenka, má spolužačka Hana Kubelková je jednou ze tří Češek, zbytek jsou Němci, Britové, Ukrajinci či Estonci.
Mluví se rusky. Naštěstí s tím jako Slovanky nemáme problémy a rychle se adaptujeme. Rozhovory jsou jednoduché, instrukce srozumitelné a zábava sdílená i beze slov.
Měsíční pobyt v Rusku nebyl ale levnou záležitostí. Naštěstí nám Ruská geografická společnost velkoryse proplatila všechny náklady od chvíle, co jsme v Moskvě nastoupily do letadla až do našeho návratu. Část nákladů na zpáteční letenku do Ruska, očkování a pojištění nám zase pokrylo mimořádné stipendium, o které jsme požádaly MU.
Autorka je studentkou Filozofické fakulty MU
