Spoustu gratulací od kolegů, radost rodiny a taky finanční odměnu. To všechno přinesla doktorandovi přírodovědecké fakulty Petru Holubovi cena ministra školství za vynikající studijní výsledky. „Ale že bych si díky tomu nějak polepšil v laboratoři, to určitě čekat nemůžu," směje se biochemik, jenž patří do výzkumné skupiny kontroly kvality RNA v Ceitecu.
Co je úkolem vaší výzkumné skupiny?
Vysvětlení bych začal od molekuly, která je podobná RNA, to jest DNA. Většina lidí ví, že představuje knihovnu genetických informací, které v sobě má každá buňka. Když chce buňka tuhle informaci použít, tak si nejdřív udělá kopii z DNA, a to je právě RNA. Naše skupina se zabývá mechanismy, které hlídají, aby kopie, které z DNA vzniknou, byly opravdu použitelné. A pak také mechanismy, které v případě, že se stane chyba, zlikvidují vadnou RNA. Je to podobný proces jako v průmyslu, když se kontrolují výrobky, a z toho vznikl i název skupiny.
Co na tom všem máte na starost vy?
Zabývám se kontrolou kvality RNA v jádře buněk, a to konkrétně v jádře buněk kvasinkových Saccharomyces cerevisiae, což je v biochemii velmi populární model. Jedná se totiž už o eukaryotní buňku, to znamená principiálně stejně komplikovanou, jako je ta lidská. Ale na druhou stranu jde pořád ještě o jednobuněčný organismus, takže není třeba rozdíl mezi buňkami kostí a svalů jako u člověka. Taková buňka je dostatečně podobná lidské, ale ještě pořád je dostatečně jednoduchá na to, aby se dala relativně jednoduše zkoumat a množit. Často proto bývá prvním modelem, na kterém se potvrzuje nějaký objev nebo ve kterém se zkoumá, a výsledky se pak aplikují na lidské buňky.
Znamená to, že pak mechanismy, které odhalíte, přenesete na něco jiného?
My zatím tolik nemyslíme na praktické uplatnění, spíš se snažíme pochopit, jak mechanismy fungují, a popsat je do co nejmenších detailů. Celé odvětví je velmi mladé. Naše vedoucí, docentka Štěpánka Vaňáčová, se v roce 2005 podílela jedním z klíčových článků na jeho založení. Na vědecké poměry je to extrémně nedávno, celé odvětví je v úplném zárodku.
Zmínil jste rok 2005, což byla doba, kdy jste shodou okolností přišel do Brna.
Ano, bakalářský diplom jsem získal ještě v Bratislavě a pak jsem, částečně i kvůli rodině, která se přesunovala do Ostravy, přešel do Brna. S docentkou Vaňáčovou jsme se ovšem potkali až někdy v roce 2008 na konferenci biochemiků. Tehdy jsem hledal téma na doktorát a to její mě zaujalo.
Proč jste si vybral zrovna Brno?
Byl jsem se tady podívat na dnu otevřených dveří. To bylo v době, kdy z celého kampusu stály teprve čtyři pavilony, ale viděl jsem plány, jak to má po dokončení všechno vypadat, a říkal jsem si, že by to mohlo být dobré. Přišlo mi, že se tady opravdu buduje moderní vědecké centrum. Ale úplně první impuls přišel náhodou. Díval jsem se na pořad České televize o vědě, kde mluvil profesor Damborský a popisoval práci své skupiny. Oslovilo mě to, tak jsem ho kontaktoval, jestli by mě nevzal na diplomovou práci. A vyšlo to.
Splnila se vaše očekávání ohledně Ceitecu?
Myslím, že minimálně kampus se celkem podařil. Kohokoliv sem přivezu na návštěvu, tak je z toho, co se tady postavilo, nadšený. Ceitec má podle mě velký potenciál, teď bude záležet jen na tom, jestli se podaří získat všechny ty kvalitní vědce, které potřebuje. Pokud bych to měl srovnat s Bratislavou, tak tam se také dělá dobrá a světová věda. Podle mě hlavně proto, že jsou tam lidé rádi – sám jsem tam zažil úžasné vědce a učitele, kteří mě na dlouho inspirovali. Ale co se týče infrastruktury, tak je bratislavská přírodovědecká fakulta silně podfinancovaná. Žádné podobné centrum typu Ceitec, pokud vím, na Slovensku nevzniká. Ceitec má velký potenciál, teď bude záležet jen na tom, jestli se podaří získat kvalitní vědce.
Tušíte, v čem je problém?
To neumím posoudit. Existují sice centra excelence, ale co jsem se bavil se svými známými ze Slovenska, tak mám pocit, že by měl být větší tlak shora na to, aby centra skutečně excelentní byla.
