Byl jedním z prvních, kdo upozornil na podivné praktiky na plzeňských právech a nedávno zablokoval výstavbu obchodního centra v Plzni. Dnes Martin Marek studuje na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Vedení fakulty z něj prý nemusí mít strach. Ač tak podle svých zkušeností nepůsobí, kauzy prý nevyhledává. Jen o nich nedokáže mlčet.
Není moc obvyklé kritizovat školu, na které plánuji získat titul. Proč jste se pustil do vlastní fakulty?
Když jsem kandidoval do akademického senátu, sepsali jsme si s kolegou program s několika jednoduchými body, které bych chtěl na fakultě zavést, jako například více výuky v angličtině, delší otevírací doba na studijním oddělení nebo třeba zpřístupnění počítačové učebny mimo výuku pro studenty. Když jsme předložili tyto kroky na našem prvním jednání v senátu, vedení si vymyslelo hned několik důvodů, proč to nejde uskutečnit. To byl první signál, že na fakultě něco nefunguje. Když propustili profesorku, která začala proti fakultním zvyklostem vystupovat, začaly na povrch prosakovat mnohem hlubší problémy. Když jsme se za ni na shromáždění senátu postavili, došlo ke střetu, při kterém vyplynuly na povrch i záležitosti se studenty, kteří vystudovali naši fakultu velmi rychle. Upozornil jsem na to z jednoduchého důvodu, byl jsem zvyklý mluvit s médii.
Kde jste si na to zvykl?
Působil jsem předtím několik let v organizaci Děti Země. Proto jsem neměl problém vystupovat veřejně ani v tomto případě. Ale oslovili nás novináři, já jen odpovídal.
Jak nesli vaši spolužáci, že jim svým způsobem ohrožujete studium?
Samozřejmě se na mě dívali skrz prsty, jako bych to byl já, kdo jim jejich budoucí titul ohrožoval. Přitom je poškozovali učitelé, kteří se podíleli na podvodech. Studenti z ostatních škol nebo právníci mě naopak podporovali, protože o plzeňských právech se šuškalo všude.
Proč jste pak z plzeňské fakulty odešel?
Po skandálech s rychlostudenty se novým děkanem stal jeden z těch, kdo se podvodů účastnil – zapisoval jim do indexu zkoušky. Následně odešli ze školy ti nejlepší odborníci a já jsem neměl zapotřebí na takové fakultě zůstávat a hrát si na školu. Bohužel jsem odešel až v březnu a nestihl jsem si podat přihlášku hned na další akademický rok, takže jsem rok nestudoval.
Má být brněnská právnická fakulta před vámi na pozoru?
Kamarádi z Plzně mě nabádají, abych se zašel podívat do knihovny na diplomky (směje se). Ale zatím to neplánuju, mám ze školy dobrý dojem. Jsem rád, že se třeba na seminářích diskutuje. V Plzni učitel četl z knihy a my jsme si zapisovali. Zatím mám jedinou výtku, že studijní řád se změnil až v průběhu mého studia, nikoli na začátku akademického roku.
Založil jste i internetové stránky s právní poradnou zdarma. Co vás k tomu motivovalo?
Začal jsem s tím v prvním ročníku, jako spousta studentů práv jsem pomáhal svým kamarádům nebo firmám svých známých se smlouvami, ale oficiálně za tuto práci může dostat zaplaceno jen hotový právník nebo advokát. Tak jsem chtěl dát hotové vzory smluv aspoň na web, a protože jsem za to nemohl dostat zaplaceno, umístil jsem na stránky reklamu. Zafungovalo to, protože se ukázalo, že lidem chybí kvalitní smlouvy zdarma. Na stránky jsem časem přidal i fórum, kam jsem nejprve odpovídal sám, a časem se tam vytvořila komunita právníků a advokátů, kteří ve svém volném čase odpovídali na dotazy.
Nedávno jste s Plzeňany za pomoci referenda zabránil výstavbě Obchodního centra Corso v Plzni. Co obnáší připravit takové hlasování?
Je to těžké, nejdříve jsme museli nasbírat deset procent podpisů všech voličů, což v našem případě znamenalo sehnat podpisy více než 13 tisíc lidí. Další úskalí referenda je účast. Aby bylo platné, musí k urnám přijít 35 procent občanů a zároveň se pro tu otázku musí vyslovit 25 procent všech voličů, i těch, co zůstanou doma. Nám se to podařilo, lidé se rozhodli, že nechtějí další obchodní centrum v Plzni, navíc velmi blízko historického centra. Jsme ale první krajské město v Česku, které má za sebou úspěšné referendum. Měli jsme však obrovskou podporu dobrovolníků, kteří ve svém volném čase roznášeli letáčky a pomáhali nám.
Máte teď v plánu otevřít nějakou kauzu?
Teď neplánuji nic, ale musím říct, že mě Brno v jedné věci inspirovalo. Je tady velmi silný neziskový sektor. V Plzni působily jen Děti Země, které už dnes navíc nefungují, a město tak nemá kdo kontrolovat. Proto bych se chtěl víc zapojit do veřejného života, ať už svou vlastní kandidaturou, nebo podporou některého opozičního sdružení, které by na město aspoň trochu dohlíželo.
