K Izraeli, nesmírně rozmanité zemi o velikosti Moravy, zemi svaté pro křesťany, židy i muslimy, se zraky světa sbíhají s až zarážející frekvencí. I když se jedná o kolébku naší civilizace, stále ještě se houpá, a tak je bohužel tato pozornost často vyvolána nějakým konfliktem či jeho hrozbou.
Důvodů, jimiž si Izrael může zasloužit pozornost, je však mnohem více. Ať to jsou všechna izraelská moře, přemíra památek z dob biblických, křižáckých i moderních, proměna pouště v plně potravinově soběstačnou zemi, koncentrace Nobelových cen nebo přerod v technologickou velmoc, která se hrdě označuje za start-up nation.
Ani sám nevím, jaká kombinace důvodů vlastně původně přitáhla mou pozornost. Jisté však je, že když jsem Izrael před pár lety navštívil poprvé, všechny tyto důvody se pouze potvrdily a zůstal jsem tímhle malým kouskem země přesvědčivě okouzlen.
Když se tedy objevila možnost studovat tady díky programu Erasmus Mundus, byla volba toho mého zahraničního studijního pobytu více než jasná. O to jasnější, že pro studium bezpečnosti a terorismu je Izrael přece jenom pořád ideálním místem, což ještě více platí o IDC Herzliya, na níž nyní studuji magisterská protiteroristická a národněbezpečnostní studia; zároveň vykonávám stáž v mezinárodním protiteroristickém institutu, což je nejstarší institut svého druhu na světě.
Není to však tak, že by zde bylo nebezpečno. Přesně naopak. I když je sem namířeno násobně více raket, než má Izrael čtverečních kilometrů, na bezpečnost se tu opravdu dbá. Ať je to regionálně nejsilnější armáda či bezpečnostní opatření v každodenním životě. Popravdě, vybrat si v noci, jestli jít ulicí Českou nebo hlavní ulicí Sokolov ve městě Herzliya, volil bych tu izraelskou.
Přece jenom, statisticky u nás umírá více lidí na tak obskurní důvody, jako je kontakt s jedovatými živočichy, než v Izraeli z důvodu terorismu, obzvláště v posledních letech, kdy již nedochází k sebevražedným útokům. Mnohem většímu riziku se člověk vystavuje na místních silnicích, neboť Izraelcům vrozená asertivita má na dopravní kulturu neblahý dopad.
Samotné studium se od mé domovské fakulty sociálních studií a oboru bezpečnostní a strategická studia zásadně neodlišuje, byť je ještě o něco náročnější. Hodně čtení, hodně seminárních prací... Příjemné je, že rozsáhlejší předměty seminární prací často i končí a zkoušky jsou na magisterském stupni spíše výjimkou. Na přednáškách se také více diskutuje a velmi zajímavým zvykem je, že v každém kurzu se v první hodině všichni představí.
Nicméně má očekávání odlišnosti života oproti Česku naplněna jsou. Nejen úžasným počasím, odlišnou kuchyní, ale především kulturními zvyklostmi a celkově chodem společnosti. Je to úžasné místo, kde se na malém území setkáte s pouští, moři, horami, nejníže položeným místem na zemském povrchu, rozličnými kulturami, nespočtem historických památek, svatých míst, ale i barů a klubů, s neuvěřitelnými kontrasty už jen na pár kilometrech. A i v prosinci si můžete zajet před přednáškou zaplavat v moři. Můžu jenom doporučit.
Autor je student fakulty sociálních studií