Na studijním pobytu Erasmus začal poznávat, že svět není tak velký, jak si ho člověk kdysi představoval. Čtyřiadvacetiletý student právnické fakulty Martin Legerský už kromě dvou let studia v německé Kostnici a Greifswaldu zvládl i pracovní stáž na konzulátu v Brazílii a nyní získává zkušenosti u komisaře OSN pro lidská práva v Ženevě. Diplomovou práci chce psát německy na univerzitě v Lipsku.
„Ve druháku jsem se začal intenzivně zajímat o studium v zahraničí a nejdříve vyjel do Německa. Potkával jsem lidi a dostal se mezinárodního prostředí. To mě inspirovalo poznávat víc a naučit se cizí jazyky,“ vysvětluje počátky svých cestovních zkušeností Martin. „Každá kultura má své zvyky, a když o nich uvažuješ, tak tě to obohacuje,“ dodává.
Do Brazílie se vypravil kvůli lásce z programu Erasmus. „Bohužel během návštěvy náš vztah ztroskotal, ale zemi jsem si zamiloval a chtěl jsem tam vyrazit znovu,“ říká Martin a popisuje s nadšením brazilskou mentalitu. „Je úžasné, jak jsou tam lidé otevření. Někteří domorodci říkali trefně, že o Brazilci, se kterým se bavíš, víš během 15 minut všechno, a za hodinu zjistíš vše i o jeho sexuálním životě.“
Přestože mu v Brazílii nevyšla žádost o studijní pobyt, nevzdal se. Nakonec sám oslovil tamní český generální konzulát. Úspěšně. „Zaměstnanci byli neuvěřitelně milí, řešili se mnou nejenom pracovní povinnosti, ale vykládali mi i o svém životě v Jižní Americe,“ popisuje Martin svou stáž, na které trvala od srpna do prosince. „Mým hlavním úkolem bylo zpracování databáze ekonomicky činných subjektů mezi Brazílií a Českem,“ doplňuje.
Nejtěžší je trefit deadliny
Kromě toho měl Martin možnost se zúčastnit i seminářů o vývoji země, ekonomice, sociálním a politickém systému. „Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, třeba bývalé ministry financí. Dostal jsem se do míst, kam bych normálně nemohl,“ vypočítává zážitky. „Viděl jsem, jak setkání na vyšší úrovni funguje naživo. Člověk si přečte spoustu věcí o etiketě, ale ve skutečnosti to chodí úplně jinak.“
Ve svém volnu si navíc domluvil tandem: vzájemné učení se jazyků. „Narazil jsem na slečnu, která byla na kurzech češtiny v Praze, protože chtěla číst Kunderu v originále.“
Náplň pracovních úkolů nebyla podle Martina přehnaně obtížná, takže si mohl užít i cestování a poznávání místní kultury. „Je to zkušenost, na kterou budu rád vzpomínat,“ dodává i přesto, že čelil také problémům. Kromě nebezpečných brazilských nočních ulic, které jsou už pověstné, to byly i byrokratické překážky. Nejtěžší je podle něj trefit všechny termíny a deadliny. V rámci programu Freemover potřeboval potvrzení od univerzity, schválení na ministerstvu zahraničních věcí a vízum.
Náklady částečně pokrylo stipendium získané díky Centru zahraničních studií MU, na každý měsíc dostal 7000 korun. Hodily se ale i našetřené peníze z předchozího roku v Německu. „Měsíčně jsem tam odkládal 400 eur. Stačilo neutrácet zbytečně za blbosti, věděl jsem, že se to bude později hodit,“ vysvětluje Martin.
Jeho cestovní plány Brazílií ale zdaleka neskončily. Sotva v lednu složil na právnické fakultě zkoušky, odletěl do Ženevy na pětiměsíční stáž k Vysokému komisaři OSN pro lidská práva.
Až to bude mít za sebou, chystá se díky programu Utrecht Network Young Researchers Grant psát svou diplomovou práci na univerzitě v Lipsku. Jako téma si zvolil všeobecné obchodní podmínky v německém právu. „Věřím, že to bude vstupenka na případné studium LLM v Německu nebo na doktorské studium, ať už tam nebo v Česku. Otevírám si možnosti, roztahuju křídla. Uvidíme, co vyjde,“ uzavírá Martin.
