Každý, kdo byl někdy na Erasmu, ví, že jen o studiu tento, ač názvem studijní, pobyt není. Podle výzkumu The Erasmus Impact Study vysokoškoláci díky programu často najdou novou práci a hlavně lásku.
Svého současného partnera si na studijním pobytu našlo 27 procent účastníků programu. Od založení programu se navíc „Erasmus párům“ narodil asi jeden milion dětí. I studenti Masarykovy univerzity si ze zahraničí vozí suvenýry v podobě partnerů. Jak takové multikulturní vztahy vypadají?
Martině Hájkové studijní pobyt v Brémách obrátil život naruby. Našla si tam přítele Patricka, za kterým se před dvěma lety přestěhovala do Hannoveru, kde nyní pokračuje v magisterském studiu politologie.
„Na začátku jsme to brali jako vzplanutí. Postupně se to ale vyvinulo tak, že jsme věděli, že by bylo smutné, kdybych odjela a už bychom se neviděli,“ vzpomíná studentka.
Po skončení Erasmu se vrátila do Brna, aby dokončila bakalářské studium, a vztah udržovali na dálku. „Je to těžké. Zvládnou to jen ti, co jsou dospělí a vědí přesně, že ten druhý za to stojí. Měla jsem hodně krizí, ale díky technologiím jsme byli v kontaktu každý den,“ vzpomíná. Teď už spolu s Patrickem bydlí a plánují společnou budoucnost. „Ještě nevíme, kde budeme. Země nehraje roli, hlavní je, že budeme spolu,“ září Martina.
Dělí nás sedm hodin cesty
Studentka evropských studií Natália Vítková potkala svého přítele v Bologni. „Když jsme spolu s Filipem začínali chodit, nevěděli jsme, jestli se ještě někdy uvidíme. Sice nejsme románkové typy, ale neřešili jsme to. Když je to člověk tvého života, tak to poznáš,“ popisuje Natália.
Po skončení Erasmu se pár nepřestal vídat a od té doby jsou oba spolu. „Přítel žije v Prievidzi, dělí nás od sebe 7 hodin cesty. To je víc, než kdybych třeba létala do Londýna,“ vysvětluje Natália.
Partneři si už vyzkoušeli i společné bydlení, když spolu v minulém podzimním semestru vyrazili na Erasmus do Slovinska. „Erasmus a vztah na dálku mi zkrátil vzdálenosti. Jsem ochotná přestěhovat se po škole kamkoliv, hlavně když budeme s přítelem spolu. Klidně i do Tokia,“ směje se studentka.
Studentku Barboru potkal trochu jiný příběh. „Bylo to rychlé, hned jsme spolu začali bydlet. Věděli jsme, že spolu musíme být,“ vzpomíná, jak před dvěma lety potkala v Norsku Miquela. Po skončení studijního pobytu pendloval mezi Brnem a Katalánskem, odkud Miquel pochází a kam za ním Barbora přijela na čtyři měsíce psát bakalářskou práci.
V červnu se Miquel přestěhoval do Brna. „Došlo mi to, až když přijel. Kvůli mně všechno opustil. Udělal by pro mě úplně všechno, to se člověku stane jednou dvakrát za život. Vynořily se ale také problémy. Miky tu nikoho nezná a až do února nemohl najít práci. Narážíme také na odlišné kulturní zvyklosti,“ hodnotí Barbora. Kde budou v budoucnu bydlet, ještě neví. „Přemýšlíme o Katalánsku nebo Norsku. Už teď mi přítel oznámil, že si mě vezme,“ usmívá se Barbora.
