Když se chce člověk něco dozvědět o moderní brněnské architektuře, může sáhnout po celé řadě chytrých knih. Ale nejlepší způsob, jak věci poznávat, je vždy na vlastní kůži. Poprosili jsme proto Rostislava Koryčánka, absolventa filozofické fakulty, někdejšího ředitele brněnského Domu umění a odborníka na architekturu, aby nás trochu po centru města provedl. Pojďte s námi.
Sraz si dáváme na rohu ulic Česká a Joštova. Proč zrovna tam? Podle Koryčánka právě zde vidíme jedno z důležitých míst, kde se Brno začalo v polovině 19. století stávat moderním městem. „V ulici Joštova a na ni navazující Husově vidíme velký kus tzv. Ringstrasse – tedy okružní třídy, která je zdařilým příkladem, jak navázat historické centrum na okolní zástavbu. Vznikla po vídeňském vzoru po vybourání hradeb,“ vysvětluje. Brno díky tomuto zásahu přestalo být uzavřeným městem. Na uvolněné místo se postupně dosazovaly důležité veřejné stavby, jako byly Zemský dům, Červený kostel, Německé gymnázium nebo Německá technika. Dnes tyto budovy využívá například Masarykova univerzita nebo Ústavní soud.
„Brno bylo ve druhé polovině 19. století ekonomicky mimořádně silným městem, spousta podnikatelů bohatla na vlnařském průmyslu a liberální atmosféra se projevovala i ve stylu, jakým se město modernizovalo,“ objasňuje dále Koryčánek, zatímco se společně procházíme po Joštově ulici. Právě tato třída je podle něj neuvěřitelně půvabná ve způsobu, jakým se napojuje na patu kopce s hradem Špilberk a na park, který kolem něj v době modernizace Brna také vznikal.
Po stopách meziválečné architektury Hned poté se naše kroky stačí zpátky na ulici Česká, jednu z nejrušnějších tříd centrálního Brna, kde neustále proudí davy chodců. „Česká je zajímavá tím, že nese svůj název opravdu podle toho, že to byla ulice, po které korzovali výhradně Češi – na rozdíl od ulice Kobližné, která byla zase německým korzem,“ dodává odborník na architekturu.
Brno bylo po dlouhou dobu město tradičně německé, ale poměrně malé. Rozrostlo se až po první světové válce, kdy se k němu připojila celá řada okolních českých obcí. Svůj německý ráz tedy město ztratilo spíše uměle. „Pohyb českého živlu po Joštově ulici měl být symbolem toho, že nastaly nové pořádky. Třída se měla stát novým, posunutým českým korzem a symbolem toho, že Brno přebírají Češi. Příliš se to ale neujalo a dodnes vidíme, že tou hlavní tepnou pro chodce zůstává Česká,“ říká Koryčánek.
Jde v Brně o vůbec jednu z nejpozoruhodnějších tříd, a proto se po ní pomalu vydáváme dolů směrem na náměstí Svobody. V meziválečném období se zde, jak přibližuje náš průvodce, podařilo postavit několik zajímavých budov, které byly v té době ještě poněkud neobvykle v rukou českých obyvatel.
Proslulý hotel Avion
Jednou z těch nejdůležitějších staveb je proslulý hotel Avion. Vznikl v letech 1926–27 podle návrhu později velmi slavného architekta Bohuslava Fuchse. Teprve dva roky předtím projektoval dnes legendární Zemanovu kavárnu a právě na základě toho si ho vybral továrník Kostelecký pro svůj projekt hotelu v centru města. „Úkol neměl Fuchs vůbec jednoduchý. Na velmi úzké a dlouhé parcele měl postavit objekt, který by do sebe vměstnal kavárnu, restauraci a hotel s kapacitou padesáti pokojů,“ popisuje záměr Koryčánek.
Fuchs vymyslel velmi elegantní řešení, když využil prostorovou diagonálu, která se táhne přes celou parcelu a do celé výšky objektu. „Vnitřní prostor ustupuje po jednotlivých patrech dozadu v takových kaskádách až na jakýsi kapitánský můstek, který podle legend sloužil hlavně hráčům hazardních her. Díky němu měli dokonalý přehled o tom, kdo vchází do budovy, a když šla nějaká policejní kontrola, dokázali všechno zamaskovat dřív, než policisté vyběhli nahoru,“ líčí Koryčánek.
Hotel je dnes bohužel zavřený navzdory tomu, že se podle odborníků jedná vedle slavné vily Tugendhat o jednu z nejzásadnějších ukázek moderní architektury v Brně. „Hotel nicméně není v až tak dezolátním stavu, je pouze vystěhovaný a čeká se, až se někde objeví zdroj financí, který umožní rekonstrukci. Teď je vše uspané, ale to neznamená, že se do budoucna nepodaří situaci změnit,“ dodává Koryčánek a otáčí se k další zajímavé stavbě, která leží hned naproti hotelu.
Jedná se o nájemní dům s obchody a kavárnou známý jako Convalaria. Podle Koryčánka velmi přispěl k tomu, že ulice Česká získala v meziválečném období velkoměstský ráz a že se z klikaté středověké uličky stala důležitá široká spojnice mezi náměstím Svobody a ulicí Joštovou. „Na rozdíl od hotelu Avion měla Convalaria to štěstí, že prošla velmi kvalitní rekonstrukcí,“ doplňuje.
Pokračujeme pak ulicí dál a nadšený Rostislav Koryčánek je schopný zastavit se doslova u každého rohu a každé nenápadné stopy, kterou na ulici zanechali výteční předváleční architekti. Nakonec staneme před obchodním domem v současnosti obývaným obuvnickou společností Baťa. Podle Koryčánka stavba reprezentuje velký obchodní vzestup prvorepublikového řetězce Brouk a Babka, pro který stavba v roce 1934 vznikla. „Dům je velice elegantní a současný uživatel k němu přistupuje s ohledem, takže má člověk pořád pocit, že se dívá na důležitý objekt.“
To už jsme jen kousek od náměstí Svobody a Koryčánek se žene k někdejší budově Moravské banky, ve které dnes sídlí Komerční banka. Svého času se na tuto výraznou stavbu konala soutěž, jíž se účastnila celá přehlídka skvělých brněnských architektů. Porota nakonec rozhodla poněkud zvláštně, a sice že dojde k syntéze návrhu Bohuslava Fuchse a dalšího významného architekta Ernsta Wiesnera.
Tímto spojením nakonec vznikla jedna z technologicky nejzásadnějších staveb ze závěru 20. let minulého století v Brně. „Ojedinělá je zejména fasáda budovy, která vybíhá z konstrukce a je de facto volnou stěnou. Celá budova má navíc skvělý místotvorný rozměr. Obsahuje pasáž, kde se nacházejí obchody a restaurace. Pozoruhodný je ale i interiér, který zůstal v mnohém zachován. Netýká se to bohužel příliš dvorany, která se přizpůsobila moderním požadavkům banky, ale například ředitelna má kromě původních oken i originální stůl nebo vestavěné skříně,“ upozorňuje Koryčánek.
A co říká Koryčánek na novou podobu náměstí Svobody po jeho rekonstrukci z roku 2006? Na rozdíl od řady jiných není nijak výrazně kritický a komentuje, že jakožto nejdůležitější veřejné prostranství v Brně svůj účel zcela splňuje. „Mohou se tu konat všemožné trhy, demonstrace, koncerty nebo tady prostě můžete jen příjemně lelkovat.“
K některým prvkům nové zástavby na náměstí už však tak shovívavý není. Naši pozornost upoutá novodobý obchodní dům Omega z roku 2006 na opačné straně náměstí. Podle Koryčánka má dvě rozdílné tváře, jednu, obrácenou do náměstí, a pak tu druhou, otočenou dovnitř. „S tou venkovní se velmi ztotožňuji, s tím vnitřkem je to ale horší – tam je to jen takové příštipkaření. Už když vyrazíte do pasáže Alfa a projdete jí skrz do Omegy, vidíte obrovskou disproporci mezi tím, co je skutečný velkoměstský interiér a co naprosto běžný obchodní dům. Skvěle to potrhuje fakt, že v místě, kde se Omega napojuje na Alfu, stojí překážející sloup,“ ušklíbá se Koryčánek. Na fasádě oceňuje, že do náměstí Svobody vnesla jistou čistotu, kritizuje ale, že v oknech jsou tomu navzdory vystaveny reklamy a že budova nedokázala nabídnout výhled na náměstí třeba z restaurace.
Brněnský mišmaš a role univerzit
Pomalu se přesouváme náměstím k ulici Rašínově, proplétáme se mezi stánky a znalec architektury se pousmívá nad městským „mišmašem“, který vidíme. Tak vlastními slovy popisuje brněnské prostředí. Může to znít jako kritika, ovšem Koryčánek dodává, že je to vlastně něco, co je typické pro celé Brno, a jde o rys, který na něm má on sám nesmírně rád. „Dokonce si myslím, že dokud se Brno nestane typickým zkrášleným městem, jaká můžeme vidět v Rakousku nebo Německu, má velkou šanci být pozoruhodné. Díky svému nepůvabu zde zůstávají jakési průrvy, v nichž vznikají zajímavé aktivity. Není zde tendence město přezdobovat a tomu se podřizuje zdejší nálada a způsob, jakým v něm lidé tráví čas,“ popisuje ducha Brna Koryčánek.
Pokračujeme v naší procházce. Z náměstí Svobody míříme po Rašínově na Moravské náměstí a Rostislav Koryčánek pokračuje ve své analýze genia loci. „Brno za posledních dvacet let prodělalo obrovský vzestup, co se týká kvality městského prostoru. I když spousta lidí bude komentovat řadu neduhů, tak přes všechnu politickou nezodpovědnost, která byla v Brně k vidění jak v podání ODS, tak ČSSD, přece jen došlo k vytouženému posunu. Je to zásluha nejen městské správy, ale stále výrazněji se o to zasazují i brněnské univerzity, které mají v novém postindustriálním Brně daleko zásadnější roli než dříve,“ zamýšlí se nad stavem Brna Koryčánek.
Univerzity skutečně Brno zejména v posledních letech výrazným způsobem tvarují. Viditelné je to vždy se začátkem podzimního semestru, kdy se do Brna po létě vrátí desítky tisíc mladých lidí – studentů. „Přináší sem velké množství energie, která je pro podobu Brna určující,“ říká k tomu Koryčánek a po očku se dívá na budovu kina Scala, kterou právě míjíme. Masarykova univerzita si toto proslulé jednosálové kino, které má v Brně tradici už od konce 20. let minulého století, pronajala od města a rok už ho úspěšně provozuje společně s firmou Aeropolis. „To, co se děje kolem kina Scala, je důkazem faktu, že univerzity mají opravdový zájem podílet se na tom, jak je město organizované. To je úžasná nová role vysokých škol,“ doplňuje náš průvodce.
Přecházíme přes ulici Joštovu a kolem rektorátu Masarykovy univerzity na Žerotínově náměstí míříme k hotelu Continental, kde chce Koryčánek procházku zakončit. Zatím neprozrazuje proč a pokračuje v rozebírání urbanistické situace v Brně. „Co je pro Brno retardující a co bude velmi složité překonat, je fakt, že jde o neuvěřitelně centralizované město. Další čtvrti, které by mohly být výrazné, jako jsou Královo Pole, Židenice či Husovice, nemají dostatek peněz a zázemí, aby se staly nezávislé na tom, co se odehrává v centru,“ říká s tím, že situace se bude muset brzy změnit, pokud se má město pohnout dále.
Kapacity v centru města Brna byly nedostatečné vlastně už odnepaměti. V meziválečném období, když Bohuslav Fuchs připravoval analýzy toho, jak by se město mohlo rozrůstat, narážel na jevy, se kterými se město potýkalo ještě nedávno, nebo se jich nezbavilo vůbec. Jedním z velkých problémů byl průmysl, který devastoval centrum, poté zde byla nedostatečná velikost hlavního nádraží a především už zmíněná omezená kapacita jádra Brna, která mu bránila v tom, aby se stalo skutečným velkoměstem. „Průmysl už se vyřešil, protože umřel,“ říká Koryčánek. „Co bude s nádražím, však ještě vůbec není jasné. Pokud by se mělo přesunout, je to jen další problém, který bude Brno řešit ještě dlouhá desetiletí.“
V Brně zapomenutý Loos
To už stojíme před hotelem Continental, další ukázkou meziválečného rozvoje Brna. V době, kdy začalo být jasné, že mezinárodní brněnské výstaviště zůstane zachováno, se musela začít řešit zdejší ubytovací kapacita. Hotely nabízející dostatečný standard pro mezinárodní klientelu zde nebyly. Vznikly proto hned dva nové – International a právě Continental. „To samo o sobě není ještě tak zajímavé,“ dodává hned Koryčánek. „Pozoruhodné však je, že hotel stojí na pozemku, kde se dříve nacházela dílna otce Adolfa Loose, jednoho ze zásadních evropských architektů přelomu 19. a 20. Století a brněnského rodáka.“
Tuto skutečnost dokumentuje pamětní deska a několik kamenů. Pozornosti veřejnosti to však většinou podle Koryčánka ujde. Loos totiž paradoxně není v Brně příliš znám. „To je bohužel jeden z momentů charakteristických pro Brno, tedy že řada důležitých postav města není integrální součástí místní paměti,“ posteskne si odborník na architekturu.
Čím to je? Podle Koryčánka za tím stojí německé kořeny města. Pro české obyvatele stále ještě není snadné brát německou historii za svou. „Brno má problém chopit se nějakých velkých silných příběhů, a tak se to řeší různými náhražkami, jako je markrabě Jošt, kterému se zde má postavit pomník. Věřím ale, že k těm německým kořenům nakonec cestu najdeme,“ dodává Koryčánek a mávne nám na rozloučenou.