Léto je pro čtení jako stvořené. Trochu beletrie po týdnech a měsících v odborné literatuře člověku jen prospěje. Kromě osvědčených klasiků si k moři nebo na plovárnu můžete přibalit i knížku některého ze svých kolegů a spolužáků. Máme pro vás hned několik tipů, co si obstarat nebo koho podpořit, abyste měli co číst zase za rok.
Důkazem je například David Kořínek, student fakulty sociálních studií, který měl ke psaní vždy blízko. Jeho básnický debut Pro parohatou zvěř vyvolal značnou pozornost. „Uvnitř jsou dva oddíly - volné básně pod souhrnným názvem Dálkové spoje a poema Triumvirát. Dálkové spoje jsou zápisky ze zhruba roku a půl mého života na cestě mezi třemi městy – Prahou, Brnem a Hradcem Králové. Triumvirát je popis poločasu jednoho vztahu, soužití dvou osob a čtyř osobností,“ popisuje David sbírku vydanou v roce 2014.
Psaní je pro něj prý hlavně terapie. „Pro parohatou zvěř nevzniklo se záměrem napsat knihu, ale zachovat si duševní zdraví. Neztratit se. Na druhou stranu (jak řekl jeden moudrý člověk) knížka je děvka, chce se líbit,“ doplňuje David.
V současnosti už připravuje další. „Během léta bych měl dokončit další text, opět poemu, s názvem Násilí není černobílý. Ústřední myšlenkou je snaha vymezovat se - negativně především,“ dodává.
Originálními básněmi na sebe upozornila také další studentka fakulty sociálních studií vystupující pod pseudonymem annazbrna. „Při psaní mě inspiruje to, co každý den prožívám, vidím kolem sebe a jaké pocity ty věci ve mně a v jiných lidech vyvolávají. Mám ráda jednoduchost a hru s jazykem,“ říká o sobě básnířka.
Její sbírka vyšla v elektronické podobě pod názvem Lovevole a brzy se stala jednou z nejprodávanějších v internetovém knihkupectví Kosmas. Její tvorbu můžete sledovat i na blogu a na twitteru.
Absolventka Masarykovy univerzity Dita Szabó má za sebou dvojici vydaných básnických sbírek - Pomerančové tango a Nahá 002 a právě pracuje na vydání třetí s názvem Čirá bílá s černým puntíkem.
„Každá kniha je jiná, je tam patrný nějaký vývoj a jiné životní rozpoložení. Obecně říkám, že moje básně jsou o životě. O ženách, mužích a životních poklescích, taková každodenní dramátka,“ přibližuje autorka, která už pracuje i na čtvrté sbírce a prvním prozaickém díle. Má i svůj blog.
Fantasy, upíři a příběh o dětství
Mezi studenty Masarykovy univerzity lze nalézt také autory románů. Zuzana Tomášková si vydanou knížkou s názvem Nenávidím a miluji splnila dávný sen, a to jak obrazně, tak i doslova.
„V osmnácti se mi zdál na podzim sen, na který jsem nedokázala zapomenout. Byl tak živý a dramatický. Zamilovala jsem si postavy a chtěla jsem vědět, jak jejich příběh skončí. A tak jsem začala psát. Nejprve po papírcích, pak do sešitů a nakonec i do počítače,“ vzpomíná autorka.
První verze upírského románu měla přes tisíc stran, pro vydání bylo nutné jej významně zkrátit. Ale vyplatilo se, knížka je vydaná a slaví úspěchy. Autorka příběhu ponechala otevřený závěr, což vyvolává dotazy o pokračování. „I když mám vymyšlenou celou kostru příběhu, zatím se nechystám pokračování psát. Možná i proto, že už vím, jak příběh skončí, mě dopsání zatím neláká. Jednou se však k němu ráda vrátím,“ přiznává Zuzana. V létě chystá spuštění blogu a v zásobě má další příběhy, které se jednou ke čtenářům také dostanou.
Mezi nejúspěšnější začínající autory, kteří vzešli z Masarykovy univerzity, patří Richard Skolek. Aktuálně dokončil novou knížku s názvem Moudré z nebe. „Je to kniha o dětství a z dětství, napsaná dětským jazykem, ale není pro děti. Má čtenáře především pobavit, jazykem, stylem, uvažováním i hodně upřímnými úvahami. Myslím ale, že docela dobře vystihuje pohled dítěte. Zatím se nejvíc líbí mladým lidem, protože si ještě na svoje dětství poměrně dobře pamatují a v lecčems se poznávají. Oslovit ale může i ty starší, kteří možná rozpoznají své děti nebo vnoučata,“ popisuje Richard.
Na vydání knížka pořád čeká, podpořit ji můžete v kampani na Startovači. Kromě ní má ale Richard za sebou už několik vydaných publikací, například básnické sbírky Nesvlíkej se sama a Vzdechy a povzdechy, ale především úspěšnou sbírku fejetonů s názvem Hubený nás nedostanou.
Několik románů má za sebou také Vojtěch Žák. „Když mi bylo třináct, sestra mě vyzvala, abych napsal knihu. Tak jsem začal psát. Každý den jsem vstával v šest ráno a hodinu psal,“ vzpomíná na své začátky vítěz Literární soutěže o cenu Jakuba Demla a autor řady povídek a tří románů. První z nich plánuje publikovat letos na podzim. S jeho tvorbou se můžete blíž seznámit na jeho webových stránkách.