Prorazit na českém literárním trhu není pro začínajícího autora jednoduché. Své o tom ví i spisovatel a překladatel Richard Skolek, absolvent Filozofické fakulty MU a autor webového stripu Ždibřich. Protože každou ze svých šesti knih vydával trochu jiným způsobem, předává dnes své nakladatelské know-how ostatním formou kurzů. Nyní se rozhodl vydat se cestou literárního experimentu. Zpřístupnil čtenářům tři ze svých knih volně ke stažení. Jak se to projeví na čtenosti jeho knih, zatím netuší.
Že bude jednou psát knihy, Richard nikdy neplánoval. „S psaním jsem začal asi v 15 letech obligátním fantasy románem. Přes různé experimenty a básničky jsem se dopracoval k fejetonům, které vycházely v Brněnském deníku. To mě přivedlo k první knize,“ vzpomíná Richard, který svou prvotinu s názvem Hubený nás nedostanou vydal v roce 2009. Dnes má na kontě dalších pět knih a další text právě píše. I tak se však psaním zatím neuživí a jeho hlavní profesní činností jsou překlady a kurzy tvůrčího psaní a improvizace.
Poté, co vypršela smlouva s vydavatelstvím u jeho prvních tří knih, rozhodl se autor poskytnout je volně ke stažení na svých stránkách a stránkách Městské knihovny v Praze. „Knihy si může každý stáhnout do počítače nebo tabletu ve všech formátech. Kolik lidí si je stáhne, nevím. Nemám konkrétní očekávání. Uvidím, jestli budou přibývat recenze, to je jediný ukazatel toho, že moje knihy někdo četl. Rád bych, aby to zvýšilo čtenost jak nových, tak starších knih,“ vysvětluje mladý spisovatel. „Píší mi lidé, že už moje starší knihy nemohou sehnat, je to vstřícný krok pro ty, kteří si je chtějí přečíst,“ dodává.
Podmínky na českém literárním trhu jsou podle Richarda špatné. „Jsme malý přesycený trh, rádi překládáme. Vyšvihnout se je proto výzva. Zkoušel jsem mnoho způsobů, jedna kniha mi vyšla elektronicky, jedna u malého vydavatelství, jedna u velkého, vyzkoušel jsem i startovač. Moje knihy se rodily ztuha, vydat knihu trvá i rok. Když nemáte trpělivost, vzdáte to nebo jdete cestou, která se vám později vymstí. Vydat si knihu sám je cesta do pekel, nedostane se pak do knihkupectví, kam každý rok přichází asi 17 tisíc titulů,“ hovoří spisovatel o svých zkušenostech.
Richardovou literární parketou jsou zejména humoristické texty. „Baví mě, když se lidé baví. Humor je mi vlastní, spousta věcí, které dělám, je spojená s komikou. Kromě psaní se věnuji improvizačnímu divadlu. Občas chodím číst dětem své pohádky do školky nebo školy. Je skvělé hned si ověřit, jestli když udělám vtip, děti se zasmějí, je to výborná zpětná vazba,“ tvrdí Richard.
K psaní pohádek se dostal vlastně omylem. „Pohádka byla náhoda, chtěl jsem si natrénovat psaní a pohádka je velmi jednoduchá. Jsou tam rozhovory a postavy, které nejsou komplikované, neřeší se žádné hluboké psychické rozpory. Postupně jsem zjistil, že mě to velmi baví a naplňuje,“ popisuje spisovatel.
Inspiraci pro svou tvorbu čerpá autor především ze svého vlastního života. „Spousta mých textů je lehce autobiografických a založených na reálných situacích, které jsou pak dovedeny do absurdnější podoby, což čtenář nepozná. To u nás funguje, je to typicky český styl humoru, dělat si ze sebe legraci. Skvěle to funguje u fejetonů,“ tvrdí Richard.
Ideálním scénářem do budoucna by pro Richarda bylo, kdyby se mohl vedle učení tvůrčího psaní a improvizace živit také psaním. „Zatím pracuji hlavně jako překladatel. Ideální situace by byla, kdybych mohl jen učit a psát. Mám tolik nápadů, že je nestačím zpracovat,“ říká.