Co předchází tomu, že se můžeme pohodlně usadit do sedačky a vychutnat si v kině film? Co se děje v promítací kabině, zatímco se ničím nerušeni díváme? Své o tom ví student filmové vědy Jan Kárl, vedoucí promítací kabiny v Univerzitním kině Scala.
Práce promítače nespočívá jen v pouštění a sledování filmů, jak by si kdekdo mohl myslet. Někdy je to i pěkná dřina. Kárl pracuje ve Scale od října roku 2013, kdy Masarykova univerzita proslulý brněnský sál znovu spustila po té, co ho města zavřelo.
„Je to první práce, která mě opravdu baví. Vůbec se netěším, až mi skončí šichta. A to někdy trvá až čtrnáct hodin. Na druhou stranu mě to stojí hodně nervů, když řešíme s kolegy krizové situace před promítáním.“ Promítnutí jednoho filmu a přípravě sálu v kině předchází několik hodin práce. O technické zázemí ve Scale se stará šestičlenný tým, který Jan vede. Za své krátké působení v kině se stihl vypracovat na vedoucího techniků.
„Dopoledne se staráme o techniku pro přednášky nebo promoce a pak se chystáme na večerní filmy. Sám mám na starosti to, aby byly snímky nachystané ke spuštění, a také zodpovídám za techniku kina. Pečuji prostě o to, aby sál i projekce fungovaly v požadované kvalitě,“ vyjmenovává Jan.
Po digitalizaci kin už se filmy nepřehrávají z pásků, ale z harddisků. Práce promítače tak spočívá v tom, že ke každému filmu chystá playlist doplněný o ukázky a reklamy. Před začátkem filmu pak spustí techniku v promítací kabině. „Po dobu trvání filmu mám volno. Někdy se dívám, jindy dělám další práci. Kopíruji na server další filmy, vyřizuji e-maily a starám se o to, aby projekce fungovala, jak má,“ vysvětluje Jan.
Na práci ve Scale oceňuje Jan nejen možnost být nablízku svému koníčku, ale i možnost podílet se na vytváření kulturního prostoru. „Motivuje mě to, že lidem můžu zprostředkovat kulturní zážitek,“ pochvaluje si. „V kině je navíc i prostor pro studenty, kteří mají nápad spojený s kinem a chuť ho uskutečnit,“ říká s úsměvem.
I když se Scala loni umístila na prvním místě v návštěvnosti jednosálových kin na Moravě, Jan vidí stále rezervy a příležitosti ke zlepšení. „Je důležité dělat ještě lépe to, co děláme teď. Zlepšit to na maximum. Dostat se k ještě vyšší návštěvnosti by bylo skvělé. Nebo dělat více alternativních projekcí a besed,“ říká. „Největší úspěch Scaly však je, že pořád funguje. Nepředpokládalo se, že se dokáže takhle vyšvihnout, a podařilo se jí to fenomenálně,“ dodává s hrdostí v hlase.
