Kolikrát už jste se rozhodovali mezi prací a školou? Aby si studenti udrželi svůj životní standard, vydělali si na cestu po světě nebo si jenom zajistili základní potřeby, musí během studia chodit i do práce. Brzy ale čelí otázce, jestli by si místo brigády ve fast foodu neměli radši sehnat práci v oboru. A jde to vůbec stíhat práci při studiu? Jsou volná místa? A není lepší vyrazit na stáž, dokud to ještě jde?
Soňa Príborská, absolventka knihovnictví a informačních studií na Filozofické fakultě MU si zažila všechny zmíněné varianty. Mezi její první brigády patřila práce uvaděčky v kině v patnácti letech. „To jsem dělala z čiré lásky. Dostávala jsem 30 Kč na hodinu čili v podstatě nic. Na druhou stranu jsem mohla chodit na filmy zadarmo,“ vzpomíná.
Brigády na každém rohu
Když začala studovat na vysoké škole, její svět se úplně změnil. Byla fascinovaná jak městem, tak školou a svým oborem. Práci si nehledala, práce si vždycky našla ji. Měla hlavně melouchy: hrála ochotnické divadlo, natáčela konference, upravovala weby. „Naučila jsem se díky tomu spoustu nových věcí, které jsem předtím neuměla. Například pracovat s kamerou nebo kódovat v CSS,“ říká Soňa.
Prakticky každá práce vám dá něco nového. „Důležité je něco dělat. I když si vyberete špatně a strávíte několik měsíců na místě, které vám nevyhovuje, stejně se naučíte něco nového. Přinejmenším se podobnému místu dokážete příště vyhnout,“ říká kariérní poradkyně Pavla Horáková.
Zkušenost z knihkupectví
Zlomová byla pro Soňu Příborskou zkušenost s prací v knihkupectví. Známý jí zavolal, že kamarádka potřebuje na Vánoce výpomoc. „Byl to přesně ten druh práce, kdy si člověk uvědomí, že se musí hodně učit, aby podobné věci nemusel dělat po zbytek svého života,“ vzpomíná Soňa.
„Člověk, který studuje na KISK, má určitou představu o tom, jak uspořádat informace, potažmo jak řadit knihy. A potom přijde do knihkupectví a zjistí, že se řídí úplně jinými pravidly. Nezáleží dokonce ani na tom, která kniha je nejprodávanější. Nejsou seřazeny abecedně ani tematicky. Na svá místa jsou řazena podle názvu a ne podle obsahu. Takhle může skončit rozvojová knížka mezi kuchařkami. Prostě jsem z toho byla zoufalá a zbouraly se mi iluze o světě. O tom, že jsem pracovala dvanáctku denně za 50 Kč na hodinu ani nemluvě.“
Stáž v knihovně
Jakkoliv bylo setkání s realitou tvrdé, na oborové stáži si špatný dojem trochu vylepšila. KISK zrovna dostal do správy knihovnu Na Křižovatce, která měla být brzy otevřena. Celou ji měli provozovat studenti a zrovna se dohromady formoval první tým správců.
„Přišlo mi to jako zajímavá výzva, podílet se na provozu knihovny. Zároveň jsem se chtěla vytrhnout se sociální bubliny. Do knihovny chodili hlavně důchodci, kteří měli úplně jiné informační potřeby než mí vrstevníci,“ vzpomíná Soňa.
Na stáž zamířila v pátém semestru. „Záleží na oboru, ale dobré je vyrazit na stáž na začátku druháku či třeťáku, kdy už člověk má nějaké teoretické základy a potřebuje zjistit, jak fungují v praxi,“ připomíná Pavla Horáková.
Soňa vydržela v knihovně téměř tři semestry a poté s ní ještě rok spolupracovala jako IT podpora. Při práci si nejenom vyzkoušela práci v oboru v praxi, ale poznala i svoje zákazníky. „Každý obor má svoji cílovou skupinu. Ta může ze školních lavic vypadat úplně jinak než v reálu. Musíte se naučit myslet jako vaše cílovka,“ upřesňuje Soňa.
Správkyní stránek na sociálních sítích
Soňa byla plná nadšení a chtěla poznat pracovní tvář svého oboru. Zároveň ale byla rozhodnutá pokračovat v akademické kariéře. Že se jí tento sen nejspíš nesplní, pochopila až před koncem bakaláře.
Univerzitu přesto neopustila. Stala se správkyní facebookových stránek Milujeme vědu a postupně se k jejím povinnostem přidaly i další oficiální profily Masarykovy univerzity na sociálních sítích od Facebooku přes Twitter až po Instagram.
„Problém se sociálními sítěmi je, že se strašně rychle vyvíjí. Co platí dnes, za dva měsíce už platit nemusí, a za pět let třeba ani žádné existovat nebudou. Musím si neustále udržovat přehled o aktuálním vývoji situace,“ vysvětluje Soňa.
Jakkoliv je se svojí prací spokojená, každému by doporučila vyrazit nejdřív na stáž. „Stáž má tu výhodu, že je svým způsobem nezávazná. Když se spálíte, můžete utéct, když si s firmou sednete, můžete získat práci. Oproti tomu když si najdete stálou práci, tak se očekává, že v ní vydržíte po delší dobu. Díky stáži máte možnost poznat, jestli vás práce bude bavit,“ uzavírá poradkyně Horáková.
Tento článek vám přináší Kariérní centrum Masarykovy univerzity.