Dlouhá cesta, na jejímž konci je úsměv. Tak popisuje studentka psychologie na Fakultě sociálních studií MU Zuzana Wimmerová rakovinu, se kterou má osobní zkušenost. Tu se nyní rozhodla předat dál dětským onkologickým pacientům a spolu s dalšími vyléčenými pacienty založila spolek Společně k úsměvu.
Cílem spolku, který studenti, spolu se Zuzanou v čele, založili v říjnu loňského roku, je vytvořit síť vyléčených pacientů a předávat dětem, rodičům i zdravotnickému personálu své zkušenosti s léčbou a životem po ní.
„Dnes už rakovina neznamená nutně smrt, už to není tak velký strašák. Na dětské onkologii se 80 procent dětí vyléčí, což je nádherné. Zaměřujeme se proto spíše na to, jak jim život po léčbě co nejvíc zkvalitnit. Je dobré předávat naději a bořit tabu, které s sebou rakovina přináší. Víme, jak nám pomohl kontakt s léčenými a vyléčenými dětmi, se kterými si člověk povídá o věcech, kterým nikdo jiný nerozumí, protože nemá tu zkušenost,“ vysvětluje Zuzana motivaci založení spolku.
„Sama vím, že i když se člověk léčí třeba ve třinácti letech, tak mu to ovlivní i jeho pozdější život ve dvaceti. Chtěli bychom, aby se vyléčení pacienti měli koho zeptat, abychom fungovali jako jejich hlas, bojovali za legislativu, komunikovali s lékaři a zlepšovali situaci dětských onkologických pacientů,“ říká studentka.
Víc si vážím života
Že touto diagnózou trpí, se dozvěděla, když jí bylo právě třináct, a během roční léčby si prošla kombinací operace, chemoterapie, radioterapie i transplantace kostní dřeně.
„Měla jsem bolesti v zádech, můj nádor mi tlačil na míchu, přestávala jsem se hýbat a byla jsem nějakou dobu ležák. Ale podařilo se mi vyléčit a pokračovala jsem ve škole. Dnes se na to dívám pozitivně. Vážím si života a vím, že tady zítra nemusím být. Mám v sobě smíření se smrtí, protože kolem mě byla a někteří z mých přátel to nezvládli. Proto si užívám každého momentu. V každodenním životě mám sice nějaké následky, ale jen to, že si můžu sama ráno vstát z postele a vyčistit si zuby, je skvělé,“ popisuje dojatě Zuzana.
I proto se dnes studentka psychologie snaží o to předávat naději na uzdravení ostatním dětským pacientům. Inspirací pro založení spolku byl pro ni podobný koncept fungující v zahraničí.
„Za vším stojí myšlenka přivádět vyléčené pacienty zpět na onkologii. Bývalí pacienti, kteří absolvují školení, se vrací v roli mentorů a sdílí zkušenost s tím, že je možné se z rakoviny vyléčit,“ vysvětluje předsedkyně spolku.
Příběhy vyléčených
Spolek Společně k úsměvu v současnosti plánuje užší spolupráci s Klinikou dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno, kde se Zuzana v dětství léčila, a kam dodnes pravidelně dochází hrát si a povídat s dětmi.
„Máme v plánu rozjet několik projektů. Jedním z nich je Daruj příběh. Sbíráme příběhy vyléčených pacientů o jejich léčbě a životě po ní. Příběhy zarámujeme a vyvěsíme na oddělení. Bude to inspirace pro pacienty i personál. Je to naděje, kterou na kliniky můžeme vnést,“ popisuje Zuzana záměry spolku.
Dalším projektem je mentoring, který by vyléčeným pacientům umožnil vracet se na kliniku a předávat svou zkušenost v roli psychology vyškoleného mentora. „Rádi bychom do budoucna navázali spolupráci i s mimobrněnskými klinikami,“ tvrdí Zuzana.
Záměrem spolku je však také propojení lidí na klinice a zprostředkování jejich vzájemné komunikace. „My jsme dříve neměli internet, byli jme nuceni mezi sebou více mluvit. Dnes ale děti nemají tendenci se tolik seznamovat,“ stýská si Zuzana. „Chtěla bych pacientům předat svůj niterný pocit, a tím najít cestu, jak společně dojít k úsměvu dětí, rodičů i lékařů. Jak v rámci spolku, tak co se týče projektů.“
