Na největší výpravu svého života dnes vyráží skupina studentů dějin umění Filozofické fakulty MU se svým vyučujícím Ivanem Folettim. Čtyři měsíce budou v duchu cest středověkých poutníků putovat po francouzských památkách. Po třech týdnech chůze bude vždy následovat třítýdenní pobyt v klášteře, studium památek a přednášky expertů v oboru. Trasa pouti má dohromady asi 1500 kilometrů.
Folettiho studenti se na podobnou cestu nevydávají poprvé, sám pedagog už jich absolvoval pět. Ani jedna neměla ale tak extrémní parametry. „Organizačně v tom zmizely poslední tři měsíce našeho života,“ přiznal vedoucí Centra raně středověkých studií na Filozofické fakultě MU.
Naplánovat trasu, zastávky a ubytování v klášterech, domluvit se s přednášejícími, kdo kdy dorazí, zajistit techniku, kterou se bude natáčet v průběhu cesty i přednášky. To byly asi ty největší úkoly.
Od kláštera Conques po Mont-Saint-Michel
Badatelský program čeká studenty velkolepý. Pobývat budou nejdřív v klášteře v Conques, což je podle Folettiho asi nejkrásnější středověký klášter z daného období. Dochovala se nejen celá stavba, portál a hlavně skoro celý poklad včetně asi metr vysoké zlaté sochy, jejíž tvář pochází ze 4. století a zbytek asi z přelomu 9. a 10. století.
Druhou zastávkou bude Saint-Benoît-sur-Loire, kde jsou dodnes relikvie svatého Benedikta. Konec bude mít pouť na Mont-Saint-Michel, ostrově s klášterním areálem, který je dobře známý i laikům. Ročně sem míří milion návštěvníků a je to druhé nejvyhledávanější místo Francie po Paříži.
Kromě toho, že budu studovat památky, čekají studenty přednášky odborníků z celkem sedmi zemí. Neužijí si je však jenom poutníci. Díky Kanceláři e-learningu fungující na filozofické fakultě, jejíž zaměstnanci přijedou přednášky natočit, si je bude moct užít kdokoliv s přístupem k internetu.
Také ostatní materiály a kurzy, které budou obsahem speciálního studijního plánu poutníků, by měly být (pokud nedojde na technické selhání) dostupné všem. Informace o tom, jak se k nim dostat, se včas objeví na webu projektu.
Vedle odborných záležitostí řeší každý z poutníků i základní otázky, jako co si vzít na sebe a co se bude cestou jíst. Výprava po Francii je první, na kterou si historici umění berou přenosný vařič.
„Jíst ale budeme převážně studené věci a obecně jenom to, co se dá koupit tam, kam dojdeme. Hlásíme se k určitému pohledu na svět, šetrné spotřebě, takže to bude hlavně jídlo místních zemědělců, sýr, chléb, hodně zeleniny a místní výborná paštika,“ vypočítal Foletti.
Pomoc sponzorů
Filozofie pochodu se promítla i do spolupráce se sponzory, které studenti a jejich vyučující oslovovali, nebo kteří se sami se zájmem pomoct přihlásili. Poutníci spolupracují s těmi, kdo vyrábí v Česku a ideálně z českých materiálů. Zdarma nebo s výraznou slevou díky tomu dostali outdoorové vybavení. Partnerem je stylově také pivovar Poutník a třeba boty dodala všem slavičínská firma Prabos.
„Už kvůli nim se nechceme stylizovat do středověkých poutníků, je to moderní vybavení. Denně ujdeme pomalou chůzí asi třicet kilometrů, a při tom se budou hodit,“ podotknul Foletti, jenž se posledních pár týdnů stejně jako kolegové chystal běháním nebo tréninkem na fakultním schodišti.
Balit se na čtyřměsíční pobyt není jen tak. Podlé jedné z účastnic pochodu Pavly Tiché je to ale jednodušší, než by se čekalo. Členové výpravy si totiž stanovili váhový limit na batoh - osm kilo pro holky a dvanáct pro kluky.
„Po zkušenostech z minula víme, že větší váha by mohla způsobit problémy. Do takového batohu toho moc nedáte, ale my toho ani moc nepotřebujeme. Nemusíme se oblékat hezky do města, protože nebudeme moc mezi lidmi,“ přiblížila Tichá, která si plánovala sbalit asi troje ponožky, tři trička, jedny kalhoty a sukni. S praním po cestě se počítá.
Studentka magisterských dějin umění bude na pouti sbírat materiál na svoji diplomovou práci, která se bude týkat katedrály v Nevers, kde byl křesťanský kult uctíván už od 5. století. Stavba se postupně přestavovala a měnila svoji geografickou orientaci, až vznikla katedrála, která je částečně z 9. století a částečně z 13. Že bude dlouho pryč a izolovaná od rodiny Tichá neřeší, příbuzní i kamarádi už si prý zvykli.
„Nejvíc se těším na to, až budeme stavby moc nazírat pohledem lidí ve středověku, tedy těch, pro které to všechno bylo určeno. Líbí se mi ale i cesta ve skupině a to, jak se budeme potkávat s místními,“ vypíchla, z čehož má už před odjezdem největší radost.