Tři týdny na cestě a tři týdny v klášteře. Takový rytmus mělo putování dvanácti lidí, kteří se v březnu vydali na cestu Švýcarskem a Francií po stopách středověkých poutníků. Studenti dějin umění a jejich učitelé z Filozofické fakulty MU ušli 1540 kilometrů a kromě zážitků z pouti a netradičního pohledu na středověké památky objevili také velkou štědrost a pohostinnost lidí, které cestou potkávali.
„Nehledě na rétoriku, která dělá z Francie obleženou zemi, kde stále platí výjimečný stav kvůli terorismu, se nám tato země ukázala jako pohostinná. Z dvaašedesáti nocí, které jsme měli trávit venku, jsme dvaačtyřicetkrát u někoho spali. Lidé nás potkávali na ulicích a brali k sobě, spali jsme v garážích, obývacích pokojích, dvakrát i v hotelu. Lidé nás zvali na jídlo, dávali nám na trhu sýry… Setkali jsme se s takovou vlnou solidarity a pohostinnosti, o které se nám nikdy nezdálo,“ popsal nečekané zážitky z putování vedoucí výpravy Ivan Foletti.
Putující historici měli několik cílů, jedním z nich byla možnost prohlédnout si a dotknout se památek fyzicky. „Když vidíte sochu vyfocenou na internetu a když jste u ní a můžete si ji obejít, prohlédnout si ji, je to něco úplně odlišného,“ podotkl Foletti. Doplnil, že výzvou bylo také ujít 1500 kilometrů a tak, aby to všichni zvládli.
Odnesli jsme si mimořádné zážitky, kdy jsme si například mohli ikonickou sochu sv. Foy z 9. století ve vesnici Conques prohlédnout jen ve světle svíček. „Díky přirozenému světlu socha ožívá, a současný člověk tak může lépe porozumět vnímání svých středověkých předchůdců. Najednou je možné pochopit neskutečně velkou úctu, které se socha těšila,“ vysvětlil Foletti. Záběry z této události jsou přístupné na
.Pro jednu ze studentek Amálii Bulandrovou to byl také zážitek spojený s tím, že se člověk vzdá osobního prostoru a putuje se skupinou lidí, spí s nimi a jí několik měsíců. „Opomíjený je často také pohled z dálky, když někam přicházíte, vidíte monument zasazený do krajiny,“ doplnila, jak pěší putování mění pohled člověk další z účastnic, Sabina Rosenbergová.
Jejich kolega Martin Lešák pak připomněl i to, že měli příležitost odpoutat se od „virtuální“ reality, kdy člověk neustále kontroluje e-maily a musí reagovat na přicházející zprávy.
Zcela bez techniky ale nebyli. Při putování z Lausanne do Mont Saint-Michel se postupně zastavili v několika klášterech ve třech významných centrech: Sainte-Foy v Conques, Saint-Benoît-sur-Loire a Mont-Saint-Michel v Normandii, kde měli vyčleněný čas na práci, protože na cestu vyrazili ti, jejichž diplomová práce se dotýká toho, co ve Francii studovali.
V klášterech měli tedy k dispozici počítače a občas i internet a věnovali se rešerším a analýzám. Součástí těchto pobytů byly také workshopy s význačnými odborníky na středověk.
Nejen tyto přednášky zachytili studenti na kameru. Z celého čtyřměsíčního putování vznikne celkem dvanáct krátkometrážních dokumentárních filmů zaměřených na nejrůznější aspekty pouti. Devět z nich už je na
, kde jsou dostupné také přednášky světových odborníků z doprovodných seminářů, a chystá se i závěrečná publikace.Podle Folettiho měla výprava velké štěstí i na počasí, přestože v Alpách zažili i velké mrazy a v poslední fázi cesty zase teploty přes 30 stupňů Celsia, měli ošklivé počasí jen asi osm dní. Vždy, když putovali pěšky, pak měli daný jen cíl, kam museli dorazit za tři týdny a každý den ušli tolik, aby to zvládli i ti, kteří zrovna nebyli ve formě.
Celé putování včetně workshopů, na které přijali pozvání přední odborníci ze Spojených států, Německa či Itálie (mezi nimi třeba Hans Belting), vyšlo na zhruba 1,2 milionu korun. Sami účastníci pak v průměru utratili 12 euro na den a člověka, a to včetně hrazení bydlení v klášterech.