„Dobrý den, nevíte, kde si můžu koupit lístek na MHD?“ ptám se starší paní čekající na autobusové zastávce v centru Reykjavíku. „No myslím, že támhle v supermarketu, ale za chvilku to jede, vezměte si ode mě,“ odpovídá paní skvělou angličtinou a podává mi lístek v hodnotě asi 85 korun. Odmlouvat je marné, s velkým kufrem a batohem je má neschopnost svižnějšího pohybu očividná. „Vždyť si ho vezměte. A vítejte na Islandu,“ uzavírá smlouvání.
V průběhu tříměsíční stáže jsem zjistila, že nešlo o šťastnou náhodu. Ač nejsem fanouškem definování národních povah, Islanďané se mi snažili dokázat, že jejich vstřícnost, velkorysost a otevřenost sahá od Reykjavíku až po provinční východní fjordy.
Mezi Evropou a Amerikou
Na závěr magisterského studia Mediálních studií na Fakultě sociálních studií MU jsem se rozhodla zažít ještě trochu studentského dobrodružství. Využít jednoduchost cestování s programem Erasmus+ a získat pracovní zkušenost, u které si každý personalista řekne „Hmmm!“.
Na tenhle malý ostrov, kulturně rozkročený mezi Evropu a Ameriku, padla volba ze zvědavosti. Pamatuju si, když spolužák ještě na střední škole na Island letěl a já jsem se divila, co ho na té drahé, holé a studené zemi plné kamení láká. Po krizi v roce 2008 se ale Island stal díky zlevnění jedním z nejžádanějších turistických cílů na světě. A já chtěla zjistit proč.
Vyšperkovaný e-mail s poptávkou novinářské/PR stáže jsem poslala do několika málo anglických médií sídlících v Reykjavíku a také asi do deseti turistických agentur. K mému překvapení přišla reakce hned z několika, nejnadšenější však přišla z malé průvodcovské firmy Asgard Beyond.
Skupina pěti prvotřídních průvodců spojených ve firmě s názvem severského domova bohů se rozhodla dělat turismus trochu odlišně. Nabízí výlety na ledovec, ice climbing, horolezení nebo skialpinismus pro malé skupinky. Většina jejich klientů jsou bohatší Američané, případně Britové a Francouzi.
Marketing a PR pro turistickou agenturu
Já jsem dostala částečně na starost marketing a PR, na které si do té doby těžko hledal čas jeden z průvodců. Převzala jsem starost o sociální sítě Asgardu, připravovala newslettery pro klienty i partnery, komunikovala s partnerskými agenturami, které naše výlety nabízely. Pomáhala jsem s vylepšením webových stránek.
A část, na kterou jsem se těšila nejvíce: doprovázela jsem průvodce na výletech, psala z nich blogy, fotila a natáčela. Volný čas v práci, kterého nebylo málo, jsem využívala k sebevzdělávání v digitálním marketingu a vymýšlení aktivit, jimiž bychom mohli oslovit nové klienty. Ačkoli mi hlavní manažerka Ásdís byla velmi nápomocná, šlo hodně o samostatnou práci.
Fakt, že stáž je neplacená (byť jsem dostávala stipendium od Masarykovy univerzity ve výši 500 euro za měsíc, což pokrylo aspoň to ubytování), se mi firma snažila všelijak vynahradit. Dostala jsem průkazku na MHD a při cestování po ostrově jsem několikrát využila jejich vybavení nebo slevu na půjčení auta.
Jako suvenýr jsem dostala kvalitní softshellovou bundu s firemním logem. Byla jsem první, koho kolegové přivítali ve svém malém kolektivu na delší dobu. A stejně jako mně se i jim zkušenost se stáží zamlouvala, a tak jsem před odjezdem dostala za úkol sehnat za sebe náhradníka.
Měsíční krajina plná fotogenických záběrů
Díky vstřícnosti kolegů jsem měla volno, kdykoli jsem chtěla vyrazit objevovat zbytek ostrova. Svůj dávný dojem z Islandu jsem rychle přehodnotila.
Ostrovu sice chybí pořádné stromy, za to má vše ostatní. Krajina se střídá za každým horizontem. Jednou jde o štěrkovou poušť ideální pro natáčení vesmírného sci-fi, za zatáčkou z duhové země stoupají oblaka sirné páry, po dalších pěti minutách se ocitnete u zelené soutěsky s bezpočtem vodopádů, abyste nakonec přijeli na černou pláž plnou ledových ker.
Přírodu, o jejíž nadvládě nad ostrovem nepochybují ani nejvyšší političtí představitelé, tu však zlehka začíná ohlodávat turismus. Do země s 300 tisíci obyvateli (z nichž dvě třetiny žijí v okolí Reykjavíku) přijedou letos téměř dva miliony návštěvníků. Nedávno dokonce turismus ekonomicky přerostl rybářství, odjakživa největší průmysl na ostrově.
Nárůst turismu má svá proti
Z prvotního nadšení krizí zmožených Islanďanů se pomalu začínají stávat obavy. Centrum Reykjavíku se rychle mění na turistickou vesničku, kde se každým dnem otevírají nové obchody a staví další hotely. Z hledání podnájmu se stává nekonečná anabáze, protože majitelům se mnohonásobně vyplatí vystavit byt na serveru pro krátkodobé pronájmy AirBnb.
U hlavních přírodních atrakcí ostrova se často místo úchvatného zážitku dostaví spíš rozčarování: proudy lidí, aut i autobusů, fronty na toaletách (pokud vůbec jsou) a vyznačené chodníčky, které stejně mnoho z návštěvníků nerespektuje. Útěchou pro nelenivého turistu je fakt, že stejně úžasná místa se dají najít i mimo typické trasy zájezdů. Stačí se jen vrhnout do objevování na vlastní pěst, buď pronajatým autem nebo stopem, ke kterému jsou místní řidiči velmi vstřícní.
Nárůst turismu způsobil i nedostatek zaměstnanců ve službách. Takže když jsem se rozhodla sehnat přivýdělek, za dva dny už jsem obsluhovala hosty v místní hotelové restauraci. Zkušenosti ani islandštinu (kromě několika rýpavých hostů) nikdo nepožadoval, celý tým byl až na šéfkuchaře a manažery složený z cizinců.
Co dělá ještě Island Islandem? Kromě toho, že opravdu každý je tu hudebníkem, skoro každý tu také vlastní auto. Kvůli časté nepřízni počasí to je jediný myslitelný dopravní prostředek. Centrem města tak vedou čtyřproudovky, kde vždy ve špičkách Islanďané svorně čekají na semaforech.
I blízkost k americké kultuře tu Evropana zaskočí. Současným národním jídlem už dávno není shnilý žralok a sušené ryby, ale hot dog a pizza. Islanďané na osobu vypijí nejvíce coca-coly na světě a na Halloween se tu ulice hustě zaplní dětmi v kostýmech.
Kombinace amerického a evropského, spolu s vodopády, sopkami, elfy a trolly, vlastní zeleninou ve sklenících, velkou mírou bezpečnosti a ženské rovnoprávnosti vytváří kulturu, kterou stojí za to poznat blíž. Třeba díky práci v Asgard Beyond, kde se můžete ucházet o pozici stážisty!
