Necelých 25 milionů obyvatel, desítky mrakodrapů, nejrozsáhlejší systém metra na světě, finanční centrum Asie. A stále roste astronomickým tempem. To je dnešní Šanghaj – město s pohnutou historií, prosperující současností a podle všeho zářnou budoucností.
Svůj poslední semestr magisterského studia na Právnické fakultě MU jsem se rozhodl strávit v zahraničí. Již jsem absolvoval program Erasmus+ a zahraniční zkušenost se mi natolik zalíbila, že jsem využil nabídky výměnných pobytů Centra zahraniční spolupráce MU. Díky jejich programu bilaterálních smluv s univerzitami po celém světě jsem tentokrát zamířil mimo Evropu, na dálný východ.
Po příjezdu do Číny čeká Evropana kulturní šok. Ten sice konkrétně v Šanghaji, o které se mluví jako o nejméně typicky čínském městě se silným vlivem západu, není tak silný, i tak si ale člověk musí přivyknout velmi odlišnému prostředí a kultuře.
Asi největším nezvykem prvních dní je neskrývaný zájem místních si vás prohlédnout. Když jdete po ulici, spousta lidí na vás doslova zírá, jako byste byli první bílý člověk, kterého v životě vidí. A dost možná tomu tak i je – zřejmě ne ve velkých městech, ale při cestách na venkov jsme ten pocit občas měli. Každopádně jde ve většině případů o pozitivní zkušenost – když se dáte svou lámanou čínštinou s místními do řeči, jsou velmi přátelští, usměvaví a vstřícní.
Velkým tématem v Číně je jídlo. Jí se tu neustále a jí se tu všechno. Ať už odpoledne nebo ve tři ráno, na ulicích najdete prodejce různých pokrmů, grilující maso a zeleninu, smažící a vařící nudle či rýži, připravující mořské plody.
Čína má nespočet chutí, pro oblast Šanghaje je ale typická sladko-kyselá kuchyně, což není pro Čecha zas takový nezvyk. Najdete tu ale samozřejmě vše, co vás jen napadne, včetně světoznámých pálivých pokrmů z provincie Sečuan. Nejprve si ovšem musíte osvojit techniku jezení čínskými hůlkami, příbor byste totiž v celém městě hledali marně.
Šanghaj je navzdory mým očekáváním vcelku čisté a zelené město. Nic to ale nemění na tom, že problémem celé země je velmi špatné ovzduší. A tak se i tu střídají lepší a horší dny, což je dobře vidět na mrakodrapech, které jsou často zahalené ve smogu. Proti tomu město bojuje mimo jiné i parky, kterých je tu spousta. V nich najdete zejména starší generaci Číňanů, ať už každé ráno cvičící typické Tchaj-ťi nebo vysedávající okolo stolů a hrající čínský poker či Mah-jong.
Mladí většinu času tráví ve škole či přípravou na ni, neboť studijní výsledky zde mají zásadní význam. Bez výborného studijního průměru se nedostanete na dobrou vysokou školu, tam zase váš průměr hraje roli pro budoucí zaměstnání či při výběrovém řízení pro studium v zahraničí, což je snem mnoha čínských studentů a studentek.
Šanghajská univerzita financí a ekonomie je jen o dva roky starší než Masarykova univerzita, a letos tak slaví 100 let. Leží na severu města v rozlehlém kampusu, kde žije a studuje několik tisíc studentů. Většina nepochází z Šanghaje, ale z jiných provincií po celé Číně.
Moje studium je zde méně náročné než to na Muni, díky mnoha zahraničním pedagogům a odlišným výukovým metodám ale rozhodně velmi zajímavé a přínosné.
Třikrát týdně také absolvuji jazykový kurz. Čínština je nádherný jazyk s dlouhou historií, dnes se používá její moderní verze, tzv. zjednodušená čínština. Z hlediska gramatiky není příliš komplikovaná, ovšem zásluhou pro nás zcela nezvyklých pravidel výslovnosti a faktu, že psaná podoba je ve formě znaků, zabere její osvojení více času.
Zajímavostí také je, že čínština má nespočet dialektů, které se od sebe liší zásadním způsobem. Stává se tak, že si obyvatelé sousedních vesnic navzájem nerozumí. Proti tomu čínská vláda bojuje unifikací jazyka s prosazováním mandarínštiny jako jediného oficiálního jazyka země, aby vymýtila jazykovou bariéru mezi občany.
Autor je studentem Právnické fakulty MU.
