Surfování u moře, netradiční studentskou inauguraci, kanoing a praktické zkušenosti z předmětů zaměřených na nutriční poradenství. Takový Erasmus zažil student Fakulty sportovních studií MU Michal Vlček v ospalém portugalském městečku Rio Maior. I když portugalská kultura ho zpočátku příliš nenadchla, rád vzpomíná na dobré jídlo, levnou brazilskou kávu nebo netradiční studentskou inauguraci.
Do Portugalska odjížděl Michal hlavně s motivací zlepšit se v cizích jazycích. „I když většina předmětů na hostující univerzitě byla v angličtině, zkusil jsem si zapsat i některé v portugalštině. Před odjezdem jsem chodil na doučování portugalštiny, ale to nestačilo, ničemu jsem nerozuměl. Nakonec jsem si předměty odhlásil,“ směje se student. „Díky pobytu jsem se ale hodně rozmluvil anglicky,“ oceňuje.
Začátky pobytu pro Michala nebyly úplně jednoduché. „Bydlení bylo katastrofální. Předem jsem si sehnal byt, ale po dvou dnech jsem musel jít do hotelu. Portugalci nemají v domech topení a okno v mém pokoji bylo rozbité a nešlo pořádně zavřít, přes noc tam bylo asi 8 stupňů. Protože naše fakulta nemá koleje, musel jsem si další bydlení hledat sám, což šlo dost obtížně,“ vzpomíná Michal. Díky couchsurfingu nakonec student sehnal podnájem u jedné starší paní, kde měl pro sebe pokoj i s pracovnou.
Na studiu ho nadchlo hlavně praktické zaměření tamější fakulty. „V rámci předmětu outdoorové aktivity jsme jezdili na víkendové sportovní pobyty. V Portugalsku jsou skvělé podmínky na surfování, jezdili jsme taky na paddleboardu nebo bodysurfu, lezli jsme po skalách nebo se věnovali kanoingu,“ vzpomíná Michal.
V předmětech zaměřených na nutriční poradenství se naučil, jak sestavit jídelníček, porovnával různé diety nebo v laboratoři vytvářel tělesné rozbory. „Dělali jsme rozbor potravin v obchodě, porovnávali jsme snídaňové cereálie. Dozvěděl jsem se, že bych měl víc snídat. Není zdravé snídat cereálie s mlékem, rychle sice nastartují trávení, ale člověk má za hodinu zase hlad. Jiný den jsme zase všechno jídlo před snědením vážili, počítali jsme si příjem energie, kolik obsahuje kterých živin,“ říká Michal.
Ve volném čase zbylo Michalovi dost času na sportovní trénink v areálu fakulty. Protože životní náklady v Rio Maior byly nízké, mohl si také užívat cestování a lokální kuchyně. O večerech navštěvoval místní bar nebo Erasmácké party.
„Ve městě byla dost nuda, byl tam jeden malý, zakouřený klub. Party vždycky začínala až kolem jedné hodiny ráno, druhý den pak celé město spalo, místní se probudili na oběd a pak byla hned siesta,“ popisuje Michal.
Zajímavou tradicí, se kterou se student setkal, byla inaugurace studentů prvního ročníku. „Prváci jsou tu trochu šikanovaní staršími studenty, před inaugurací musí dva měsíce každý den před školou zpívat hymnu s nočníky na hlavě. Kdyby někdo nepřišel nebo neznal slova, čeká ho trest. Na inauguraci dostane každý student od svého kmotra hábit, který od té doby může nosit na akce nebo do školy. Pokud ho špatně nosí, musí ho spálit. Tímto zvykem se prý inspirovala spisovatelka Rowlingová při pobytu v Portu a vymyslela hábity pro studenty Bradavic,“ vysvětluje Michal.
Portugalská mentalita Michala překvapila. „Portugalci na první pohled působí mile a přátelsky, ptají se, jak se máš, ale dál už konverzaci nerozvíjejí, je to jen formalita. Taky jsou velmi nedochvilní, pět až deset minut zpoždění je norma. Stalo se mi, že jedna vyučující došla na přednášku o dvacet minut později. Stejně tak neřeší nedochvilnost ani u studentů. A s tím, že si doma nezouvají boty, jsem se už smířil,“ směje se student.
