Akce Brněnský listopad, kterou připravili studenti z organizace Inventura demokracie k připomenutí výročí sametové revoluce, přivedla na půdu Fakulty sociálních studií mnoho zajímavých osobností souvisejících s převratnými událostmi podzimu 1989.
Na revoluci a na své působení v samizdatu Revue 88 přišel zavzpomínat mimo jiné současný rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. „Pro moji a starší generaci se 17. listopad stal nejvýznamnějším výročím, protože je to začátek událostí, které nám otevřely nové cesty a poskytly svobodu, které by se nám v komunistické diktatuře nikdy nedostalo,“ uvedl na úvod Fiala, dostal se však i k kritickému hodnocení současné společenské situace. „Strana, která se otevřeně hlásí ke komunismu, se na krajské úrovni dostává k vládě a je jenom otázka času, kdy bude přijatelná i na té celostátní. Jako politologa a historika by mě to nemělo překvapovat, protože vím, že lidská paměť je krátká, ale osobně se s tím smiřuji jen obtížně. I proto je dobré vzpomínat na to, jak jsme žili před listopadem 1989,“ zdůraznil Fiala.
Ve více než hodinové debatě se studenty vystoupil Jaromír Volek z katedry mediálních studií a žurnalistiky známý především jako mediální expert, zde ale hovořící také coby přímý účastník řady revolučních událostí spjatých s Brnem a jeho okolím. Studenti se mimo jiné ptali na roli, jakou v revoluci sehrála masová média. „V prvních týdnech revoluce byla média spíše na pozadí. Klíčovou roli sehrálo to, čemu říkám spanilé jízdy – tedy vyjíždění studentů a herců přímo do továren. To rozhodlo o posledním důležitém kroku – tedy jestli bude generální stávka,“ vysvětlil Volek a zavzpomínal i na pozoruhodnou rychlost, s jakou lidé reagovali na nastávající změnu. „Moc, kterou jsme tenkrát jako studenti promlouvající k davům měli, byla až nebezpečná. Co jsme říkali, bylo chápáno jako pravda zjevená. Díky tomu se třeba podařilo v průběhu čtrnácti dnů až tří neděl naprosto unikátně popularizovat do té doby prakticky neznámou osobnost Václava Havla před volbou prezidenta,“ vylíčil Volek.
O revolučních událostech přišli na akci promluvit i bývalí členové Stávkového výboru na Filozofické fakultě, která se stala centrem celého hnutí v Brně. Dušan Šlosar zavzpomínal na první dny okupační stávky, která na fakultě vypukla. „O tom, co se stalo v Praze na Národní třídě, jsem věděl z rakouské televize a do toho mi volali dva studenti a ptali se, co budu dělat v pondělí. Řekl jsem, že pravděpodobně budu v přednášce reagovat na to, co se děje, a oni mě požádali, abych jim dal k dispozici svoji pracovnu, protože je na šikovném místě v přízemí nedaleko vchodu,“ popsal Šlosar, jak se z jeho pracovny stalo místo, odkud se začala stávka řídit.
Další členka výboru Zdenka Rusínová vylíčila, jaká atmosféra zavládla mezi lidmi, když studenti začali blokovat fakultu a organizovat revoltu. „Ráda vzpomínám na obrovské nadšení a odvahu studentů, na jejich vtip a úsilí, které dávalo celé stávce náboj, a také na ohromnou solidaritu lidí, kteří nám přinášeli nejen psací stroje, na kterých jsme opisovali všechny důležité informace, ale nosili také jídlo, léky, deky a spacáky, že jsme to ani nemohli všechno využít,“ uvedla Rusínová.
Z humornější stránky na všeobecné porozumění, které se mezi lidmi v revoluční atmosféře rozšířilo, zavzpomínal Jiří Voráč, který v Brně patřil mezi významné studentské vůdce. Přestože na zabrané fakultě mezi studenty vládla podle Voráče přísná prohibice, po úspěšné generální stávce se přece jen jeden z nich vypravil koupit víno na oslavu. „Skončil na baru v jednom hotelu. Když se ukázalo, že patří mezi stávkující studenty, seběhly se kolem něho tamní ‘profesionálky’ a okamžitě mu vyjadřovaly podporu,“ vyložil s úsměvem Voráč.
Revue 88
Výstava Brněnský listopad, která je do 17. prosince k vidění v Bakala Café, přináší mimo jiné informace o samizdatovém časopisu Revue 88, který byl připravován skupinou vysokoškolských studentů koncem 80. let minulého století v Brně. Jeho význam spočíval především v nové metodě, jak v prostředí komunistického režimu nabídnout co největšímu počtu studentů nezávislé informace. „Zatímco jiné samizdatové časopisy byly převážně anonymní, zde jsme uvedli pravá jména i s adresou a požádali jsme o oficiální registraci, i když jsme věděli, že ji nezískáme,“ vysvětlil bývalý redaktor časopisu a dnešní rektor MU Petr Fiala. Cílem totiž bylo, aby se informace nešířily jen mezi lidmi zapojenými do podzemní činnosti. Díky tomu, že časopis měl otevřeně uváděné redaktory z řad vysokoškoláků, odvážili se ho číst i běžní studenti, kteří se jinak báli následků.
Lampionový průvod
Kolem tří stovek studentů nejen z Masarykovy univerzity vyrazilo ve výroční den na večerní lampionový průvod. Oproti jiným ročníkům, které byly věnovány především uctění památky Mezinárodního dne studentstva, se letos organizátoři rozhodli vzpomenout zejména na sametovou revoluci. „Smyslem průvodu je oživit si uvolněnou, ale přesto důstojnou formou důležité okamžiky našich dějin, na které bychom rozhodně neměli zapomínat. Průvod dává možnost dozvědět se něco nového, zpřítomnit tehdejší události a dát najevo, že ani dnešní generaci studentů není lhostejné, co se děje v naší společnosti,“ vysvětlila jedna z organizátorek akce Barbora Kettnerová z Nadačního fondu FF. Průvod jdoucí centrem města kopíroval trasu manifestačního pochodu z 22. listopadu 1989 a prošel od Filozofické fakulty na Malinovského náměstí a dále pokračoval k náměstí Svobody. „Myslím, že 17. listopad je hodně důležitý svátek a že by se měl slavit. Před rokem jsem byla na podobné akci v Praze a mrzelo mě, že tam bylo málo lidí,“ svěřila se studentka Katarína Šrámková.
