Loni získal prestižní grant v programu Marie Skłodowska-Curie Actions – Research and Innovation Staff Exchange (MSCA-RISE), který je jedním ze schémat rámcového programu Horizon 2020. Stojí za vznikem YouTube kanálu Centra raně středověkých studií, vede vědecký tým, který mimo jiné vydává historické komiksy či kreslené filmy.
I při vědecké práci se svými kolegy z Filozofické fakulty MU ale Ivan Foletti aktivně spolupracuje s Českou televizí, konkrétně s programem ČT art. A sám říká, že k přípravě seriálu pro televizi se dostal v podstatě náhodou.
„Jedna z redaktorek ČT art se mi před pár lety ozvala po přečtení jedné z mých publikací, zda bych pro ně občas nechtěl psát. Souhlasil jsem a po několika prvních článcích jsme se shodli, že by bylo dobré spolupráci nějak systemizovat. Vznikl tak koncept seriálu Umění minulosti – otázky dneška, kde se snažím se svou výzkumnou skupinou ukazovat, jak relevantní je umění minulosti pro chápaní současného světa,“ říká Foletti.
V současnosti již vyšlo pět krátkých dílů. Tematicky jsou velice různorodé. Od reprezentace císaře Konstantina přes šperky, které se našly na území Moravy, až po arménské památky na území dnešního Turecka.
„Plánujeme dalších sedm dílů. Čekají nás díly o umění sicilských Normanů, Mont-Saint-Michel v Normandii, ale i o chrámu Krista Spasitele v Moskvě. To mimochodem není téma středověké. Chrám vznikl v devatenáctém století, byl zničen za Stalina a později znovu obnoven za Jelcina, ale říká nám toho hodně o tom, jak v posledních dvou staletích přepisujeme minulost ve prospěch současnosti.“
Ivan Foletti je přesvědčen o tom, že právě spolupráce s Českou televizí je cestou, jak historii a dějiny umění propagovat a ukazovat veřejnosti. „Studium minulosti v České republice obecně čelí velmi negativnímu PR a konkrétně středověk je dál považován za dobu temna. To se musí změnit, protože minulost, jakkoli vzdálená, je nedílnou součástí naší identity. Když ji nebudeme znát, stanou se z nás lehko manipulovatelné ovce. Dějiny se sice – byť existuje pořekadlo tvrdící opak – nikdy neopakují, ale nastavují nám často velmi výmluvné zrcadlo. Jako akademici máme tedy dle mého soudu dokonce povinnost využívat všech dostupných kanálů, abychom předsudky vůči minulosti vyvraceli,“ tvrdí historik.
Krom přednáškových aktivit, které nyní bohužel napříč Evropou utlumil covid, se v rámci popularizace historie Ivan Foletti soustředí na YouTube kanál jeho výzkumného centra. Ten aktuálně sleduje přes 1150 lidí. K nalezení jsou na něm přednášky, ta nejsledovanější z nich má přes deset tisíc zhlédnutí, nebo krátká videa, která na jeho pracovišti vznikala v posledních třech letech. „Za zmínku určitě stojí také krátké animované filmy, které tvoříme. V předcovidových letech se nám úspěšně podařilo uspořádat i dvě velká promítání s doprovodným programem v Univerzitním kině Scala,“ doplňuje Foletti s tím, že začali vydávat česky knihy pro širší veřejnost.
„Zatímco vědu píšeme samozřejmě ve světových jazycích, uvědomili jsme si, že české publikum náš výzkum zajímá a právě pro tyto potřeby vznikly dvě ediční řady, které se těší velké popularitě.“
V rozhovoru pro magazín Universitas uvedl, že humanitní vědci často trpí syndromem šikanovaného dítěte, že si myslí, že jejich výzkum není až tak důležitý a přínosný jako přírodní vědy. A právě univerzity mohou podle Folettiho pomoci.
„Potřebujeme, aby si společnost jako taková uvědomila význam humanitních věd pro své přežití. Bez nich se z člověka totiž stává bytost, která zapomíná, že nejsme jen zvířata, která se ženou za kořistí. Potřebujeme více než kdy jindy, aby si to uvědomili i ti, kteří stojí za klíčovými rozhodnutími pro naši společnost. Popularizační aktivity jsou jedním z nástrojů, jak o významu naší práce přesvědčit. Zároveň potřebujeme pomoc médií, abychom tento obraz humanitních věd co možná nejvíce rozšířili, i za hranice našich sociálních bublin.“
I na Masarykově univerzitě se bohužel historici setkávají s přehlížením své práce. „Záleží na lidech. Ale mám pocit, že si univerzita roli a důležitost humanitních věd uvědomuje stále častěji. Hodně o tom mluví pan rektor Martin Bareš, ale svědčí o tom i ocenění jako MUNI Scientist. Skvělým nástrojem jsou také kurzy univerzitního základu CORE. Mám tu čest jeden z těchto kurzů vyučovat a musím se přiznat, že kurzy samotné a zpětná vazba na ně jsou pro mě neuvěřitelně cenné.“
Ivan Foletti jako pedagog se svými studenty o podceňování historických věd otevřeně hovoří. Mnozí z nich se totiž pravidelně setkávají v rodině či mezi přáteli s odmítavou, nebo dokonce i pohrdavou reakcí na své studium.
„Klasická je otázka: A tím se budeš živit? Snažím se jim ukazovat, jak skvěle je možné se v oboru uplatnit, ale také jak důležité jsou dějiny umění i pro jiné pracovní pozice. Že získané znalosti, a především dovednosti se dají uplatnit v obrovském množství odvětví – ne náhodou získávají absolventi filozofické fakulty práci tak snadno. Také však vždy dodávám, že jako bonus mají naši absolventi schopnosti, které v mnohých oborech scházejí, tedy především hluboce zakořeněné kritické myšlení a výjimečnou schopnost syntetické reflexe. To je něco, co náš současný svět potřebuje jako sůl.“
Ivan Foletti se letos těší na semestr prezenční výuky, ale i na pěší pouť po jižní Itálii, kterou se studenty a kolegy z RECETOXU podnikne, i v rámci výzkumu chůze na biologické reakce těla, na konci dubna. Jejich cílem je poutní místo Monte Sant’Angelo. Čeká ho také letní dvouměsíční pobyt v New Yorku, kde s místními kolegy řeší projekt výzkumu francouzské obce Conques, který koordinuje.
