Je to několik týdnů, co renomovaný lékařský časopis Lancet vydal studii obsahující znepokojující čísla. Ta popisovala světový výskyt diabetu a je z nich možné vyčíst, že počet lidí trpících touto nemocí se za posledních třicet let po celém světě zdvojnásobil. Onemocněním, které se projevuje poruchou metabolismu glukózy, dnes trpí více než 350 milionů lidí.
A co je horší, většina z nich má ve své zdravotnické dokumentaci napsáno, že jde o diabetes druhého typu. Tedy ten, za který může do značné míry nezdravý životní styl a jím způsobená obezita. I když jindy jsou odborné články psány strohým jazykem, tady se objevují i expresivní výrazy, které dávají tušit, že se lékařům situace ani trochu nelíbí.
Nelíbí se ani odborníkům z Masarykovy univerzity, ačkoliv upozorňují, že rostoucí počet diabetiků má více příčin. „Velkou roli v tom hraje například doba přežití pacienta před třiceti lety a dnes. Díky novým léčivům může takto nemocný člověk žít plnohodnotný život a dožívá se výrazně vyššího věku, takže o to déle je v populaci, když se podobné záležitosti zjišťují,“ říká vedoucí Katedry výživy člověka Lékařské fakulty MU Jan Šimůnek.
9,7 procenta
Čechů
trpělo podle International Diabetes Federation v roce 2007 cukrovkou. Evropský průměr přitom v té době činil 8,4 procenta. V roce 2025 se má prevalence diabetu v české společnosti zvýšit dokonce na 11,7 procenta.
Obrátit si život naruby není třeba
Nemění to ovšem nic na shodě odborníků, že by se se situací mělo něco dělat. Jak s ní bojovat?
Recept spousta z nás zná, a to včetně těch, kteří zmíněnými potížemi trpí. Většině se ale nechce převádět ho do reality. Zdá se, že je to jednoduché: Jíst zdravěji, víc se hýbat a celkově se o sebe víc starat.
„Když lidé získají pocit, že by se sebou měli něco dělat, mají tendence provádět radikální změny. Kompletně změní jídelníček a začnou chodit několikrát týdně do posilovny. To ale není třeba,“ popisuje svoje zkušenosti Veronika Březková, která působí na lékařské fakultě i jako nutriční terapeutka v poradně Masarykova onkologického ústavu. Podle ní jsou lepší a účinnější menší změny, které člověk zvládne dodržovat dlouhodobě.
Březková podporuje klienty třeba v tom, aby si k jídlu přidávali víc ovoce a zeleniny, snažili se aspoň trochu hýbat a místo sezení v tramvaji šli občas do práce pěšky. Naráží ale na větší či menší odpor. Dlouhodobá práce sama na sobě lidi často nebaví. „Všichni jsme dnes zvyklí na to, že všechno je k mání rychle. Nikdo nechce desítky let šetřit na byt, to si raději vezme hypotéku. A pak čeká, že podobně rychle to jde zařídit i s hubnutím. Ale lidské tělo tak nefunguje,“ usmívá se Březková.
5–8 procent
mladých Čechů
trpí podle odhadů jednou z poruch příjmu potravy. Část z nich se k nemoci propracuje přes snahu o dokonalou postavu a ideální jídelníček. Někteří odborníci hovoří o tzv. Orthorexii neboli obsesivním upínání se na stravu, kterou člověk považuje za zdravou.
Vraťme se k domácímu vaření
Bez kompromisů se ale taková změna podle odborníků skutečně neobejde. Jeden velký spočívá u značné části populace už jen v tom, že si na sebe musí najít čas. A vrátit se třeba zpět k domácímu vaření. „Často si všímám, že starší generace vaří mnohem víc klasicky z původních surovin. Mladší lidé, kteří mají tendenci spěchat, využívají daleko častěji polotovary, které ale z výživového hlediska nejsou moc vhodné,“ upozorňuje odbornice na výživu z Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty MU Halina Matějová.
Proč polotovary nedoporučuje, je jasné, a komu ne, ať se podívá na obal výrobku a údaje o tom, z čeho všeho vznikl. „Nejen že se to v nich hemží takzvanými éčky, ale najde se také spousta věcí, které tam vůbec nemusí být, protože ani nezlepšují chuť, ani neprodlužují trvanlivost,“ nelíbí se Matějové, která chválí vlastnoruční přípravu pokrmů už jen proto, že člověk vidí, co si do něj dává.
Mimochodem u potravin, které člověk vkládá do košíku v supermarketu, je to s nadsázkou řečeno někdy možná lepší nevědět. Výrobci odolávají tlaku na snižování cen výrobků všelijakými náhražkami. Odtud pochází další doporučení odborníků na stravu: Čím méně průmyslově zpracovaná potravina, tím lépe.
346 milionů lidí na celém světě
trpělo podle WHO v roce 2004 cukrovkou. Toto číslo se má do roku 2030 zdvojnásobit – především vlivem šíření nezdravých stravovacích návyků.
Ale pozor, to se v žádném případě nerovná doporučení obětovat větší část výplaty a začít nakupovat výhradně dražší potraviny v bio kvalitě. K těm jsou všichni zmínění specialisté skeptičtí. „Osobně považuji jejich deklarovanou kvalitu za problematickou a beru to především jako jeden velký byznys,“ sděluje Jan Šimůnek. A upozorňuje přitom také na fakt, že kvůli snižujícím se kapacitám laboratoří je dnes výrazně menší šance, že někdo potravinu zkontroluje, než před dvaceti lety.
Jeho kolegyně Halina Matějová je mírnější jen o málo. „Musíme si uvědomit, že značka bio má vypovídat o celkové filozofii, o tom, že se daný producent snaží, aby jeho činnost měla co nejmenší dopad na životní prostředí,“ vysvětluje a dodává, že to například ovoce přepravované z druhého konce Země rozhodně nemá.
