Kreditový systém v doktorském studiu na Filozofické fakultě

O použití kreditového systému pro doktorské studijní programy (DSP) na Filozofické fakultě se začalo uvažovat v roce 2001 a tyto úvahy byly ovlivněny zejména dvojakostí doktorského studia. Z tradice i z věcných důvodů přetrvával (a stále je aktuální) přístup, že toto vzdělávání je „vědecká příprava“ (spjato s výstupem v podobě titulu CSc.), ovšem nově definované doktorské programy byly „studijní“ (Ph.D.). Přičteme-li k této události navíc ještě individuální studijní plány (co do obsahu i tempa postupu), bude zřejmé, že pokusy sevřít tuto formu vzdělávání do kreditního systému musely překonávat nejen věcné problémy, ale mnohem častěji konzervatismus zúčastněných.

Jasně (to je kvantifikovatelně a měřitelně) byly definovány jen obecné finální povinnosti – publikace, konference a závěrečná práce. S rostoucím počtem studentů začínalo být zřejmé, že pro udržení a sledování jejich úrovně i pro udržení administrativního přehledu, bude třeba zvolit průkaznější prostředky než paměť školitelů jednou za rok zálohovanou do papírového výkazu. Tím spíše, když studenti začali intenzivněji využívat zahraničních studijních pobytů v rámci programu Erasmus a podobně a žádali o uznání v zahraničí dosažených výsledků, které nemusely být vždy v průkazné podobě publikace či vystoupení na konferenci.

Výsledky úvah se projevily na podzim 2001 v podobě prvních kurzů evidovaných v katalogu předmětů v Informačním systému MU s uvedeným počtem kreditů. Během následujícího semestru se snažili garanti všech oborů v doktorských programech na FF vyjádřit poměr společných a individuálních povinností studijních plánů kvantitativně počtem kreditů a jejich přidělením kurzům.

Tyto kurzy se postupně zaváděly do katalogu, a dostálo se tak současně i povinnosti evidovat studium prostřednictvím Informačního systému. V podzimním semestru 2002 byla značná část kurzů pro všechny obory v Informačním systému zavedena. Nově nastupující studenti si registrovali kurzy stejně jako studenti nižších stupňů studia, nutnosti získat kredity nebyli zbaveni ani stávající studenti, pouze s tím rozdílem, že počet požadovaných kreditů byl úměrně krácen vzhledem k již odstudované době. Přechod na kreditní systém byl de facto dokončen na podzim 2004, kdy byla nahrazena povinnost odevzdávat roční výkaz v papírové podobě semestrálním kolokviem v Informačním systému, a to již bez výjimky pro všechny obory (v té době 36 oborů DSP).

Institut semestrálního kolokvia (které měl student splněno, pokud školitel uznal, že student splnil všechny ostatní povinnosti) a kreditní systém jako takový v kombinaci s aplikací a možnostmi Informačního systému umožnil ve srovnání s papírovým výkazem jednoznačnou a mnohem rychlejší kontrolu dodržování všech pravidel studia, vyplývajících ze zákona a studijního řádu.

Novelizace studijního řádu a celouniverzitní přechod na kreditní systém v doktorském studijním programu, které následovaly, způsobily jisté nekompatibility vzhledem k již zabíhajícímu se systému na Filozofické fakultě, ale nakonec se vždy ukázalo, že jde jen o technická řešení (i když řešení konfliktu čl. 12 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu vs. čl. 28 odst. 1, případně § 47 odst. 3 Zákona o vysokých školách nebývá často systémové) a podstata zůstává nedotčena a plně funkční.

Ta v současnosti spočívá tedy v tom, že a) uchazeči a studenti mohou mít mnohem jasnější představu o svých studijních povinnostech, a to i v kvantitativním smyslu, b) mohou si odpovědněji připravit individuální studijní plán, který c) je možné snadno kontrolovat nejen z pozice školitele, ale i proděkana a dalších kompetentních osob. Urychluje to tak mimo jiné i vyřizování nejrůznějších žádostí, mimořádných stipendií a veškerou administrativu.

Josef Krob,
děkan Filozofické fakulty MU