Brněnská univerzitní observatoř, jejíž nově opravená kopule byla slavnostně uvedena do provozu na začátku března, byla postavena v padesátých letech svépomocí občanů města Brna. Jedním z nich byl také mladý student jedenáctiletky v Husovicích a posléze posluchač fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dnes jeden z našich předních astronomů, Jiří Grygar.
Pomáhal jste stavět univerzitní observatoř. Jak na toto období vzpomínáte?
Na Kraví horu jsme chodívali s kamarády a pod vedením svého staršího přítele studenta fyziky Luboše Kohoutka pozorovat meteory už v době, kdy tady ještě žádná hvězdárna nestála. A když se začala stavět, považovali jsme za svou morální povinnost chodit pomáhat na brigády. Díky dalekohledu na brněnské univerzitní observatoři jsem také získal v září 1958 fotografické snímky jedné zajímavé mlhoviny v souhvězdí Cefea, které jsem pak zpracoval ve své diplomce z astronomie. Tu jsem však musel studovat v Praze na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kam byla těsně předtím specializace astronomie z Brna přeložena. Brněnský zrcadlový dalekohled byl v té době největší dalekohled v celém Československu a tedy jediný přístroj, kterým se u nás daly snímky oné mlhoviny pořídit. Na rozdíl od naprosté většiny mlhovin, které svítí vlastním světlem, šlo v tomto případě o mlhovinu, která pouze odrážela a rozptylovala světlo mateřské hvězdy, což dávalo jedinečnou možnost zjistit jak fyzikální vlastnosti mlhoviny, tak i mateřské hvězdy v mlhovině ukryté.
Takže k dalekohledu v univerzitní observatoři máte zvláštní vztah?
Rozhodně ano. A mám ho také z toho důvodu, že mým dlouholetým šéfem byl Luboš Perek, který pochází také z brněnské líhně astronomů a který se o zbudování dalekohledu zasloužil osobně. Přivezl tehdy z jedné nizozemské hvězdárny technické výkresy jejich šedesáticentimetrového dalekohledu a podle něj se začal stavět právě dalekohled, který je v observatoři dodnes. A když tubus dalekohledu, který vyrobili v dílnách na univerzitě, bylo potřeba dopravit nahoru na Kraví horu, tak jej docent Perek společně s techniky obětavě dokutálel z Kotlářské do svahu až na Kraví horu. A tento dalekohled je stále k dispozici studentům i astronomům, přestože má už více než padesát let.
„Brno díky úsilí generací astronomů získalo patrně nejdelší pozorovací řady v Evropě, které ukazují, jak se zde postupně zhoršovala průzračnost ovzduší," říká astronom Jiří Grygar.
Popravdě to bylo tak, že moje série fotografických snímků brněnskou šedesátkou byla patrně jedna z posledních fotografických akcí u dalekohledu. Rostoucí světelné znečištění v Brně tuto metodu zkoumání astronomických objektů doslova zahubilo, protože při delších expozicích fotografické emulze závojovaly vinou rozptýleného světla oblohy. Proto se přešlo na modernější metodu studia hvězdného vesmíru, která je naštěstí vůči světelnému znečištění odolnější, takzvanou fotoelektrickou fotometrii. Místo fotografické emulze se zkrátka začaly používat fotonásobiče, které mění dopadající světlo hvězd na slabý elektrický proud vlivem takzvaného fotoefektu. Tento proud se pak v násobiči výrazně zesiluje a to umožňuje mimořádně přesná měření jasnosti i velmi slabých, očima neviditelných hvězd. Navíc kromě vlastních astronomických měření se tím souběžně získávají údaje o znečištění ovzduší, které lze dlouhodobě archivovat a porovnávat. V Brně se tak podařilo díky úsilí celých generací astronomů získat patrně nejdelší pozorovací řady v Evropě za více než půl století, které velmi názorně ukazují, jak se tady postupně zhoršovala průzračnost ovzduší i světelné znečištění.
Na čem pracujete nyní?
Ve Fyzikálním ústavu AV ČR v Praze a v Olomouci se posledních deset let zabýváme studiem kosmického záření extrémně vysokých energií, které dosud není příliš prozkoumáno. Podílíme se totiž na velkém mezinárodním projektu „Pierre Auger Observatory“, který za účasti asi čtyř set fyziků, astronomů a inženýrů ze sedmnácti států pěti světadílů probíhá v argentinské pampě těsně pod Andami. Kosmické záření zde zachycuje rozsáhlá síť astronomických i pozemních fyzikálních detektorů na obrovité ploše tří tisíc čtverečních kilometrů! Výzkum je to opravdu objevitelský; o energetickém kosmickém záření se před rozběhnutím projektu pouze vědělo, že existuje, ale žádné jeho vlastnosti nebyly známy. Zejména jsme nevěděli, odkud z vesmíru vlastně přichází. Teď už aspoň víme, že z kosmu vzácně přilétají částice s energiemi až stomilionkrát vyššími, než jakou během nejbližších let docílí právě dokončovaný obří urychlovač protonů LHC, který má být v průběhu letošního roku spuštěn v mezinárodní laboratoři CERN poblíž Ženevy. Měření v Argentině budou ale trvat delší dobu, protože rekordní kosmické paprsky jsou velmi vzácné a naše detektory je zachytí jen několikrát do roka.
RNDr. Jiří Grygar, CSc. (1936)
Český astronom a astrofyzik je jedním nejvýznamnějších českých popularizátorů vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, za což získal například také cenu Kalinga od UNESCO. Je také zakládajícím členem Českého klubu skeptiků Sisyfos a v současné době předsedou Učené společnosti ČR. Působí ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR. Spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou MU, pravidelně přednáší na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Mezi jeho koníčky kromě astronomie patří cyklistika a vážná hudba, je členem fan-klubu Járy Cimrmana.
