Druhý ročník Mezinárodní konference doktorských studentů a mladých vědců nazvaný COFOLA připravili v polovině května doktorandi Právnické fakulty. Do Brna se jim podařilo přilákat nevídaný počet mladých právníků z celé střední Evropy a podle předsedy organizačního výboru Jiřího Valdhanse tak položili základ pro největší právnickou konferenci v Česku.
Jednání ve všech osmi sekcích jsme nechali bez stěžejního tématu, protože vymyslet nějakou jednotnou linku by bylo pro doktorandskou konferenci asi dost obtížné. Nicméně letošní novinkou byla panelová diskuze, která měla tři témata spojená s Lisabonskou smlouvou.
Jaký má význam pořádat konferenci čistě pro mladé vědce?
V momentě, kdy mluvíte před lidmi, kteří jsou vám věkově bližší, tak máte podstatně menší zábrany, než když vám tam sedí vaši školitelé, budoucí oponenti nebo velké kapacity z oboru. Proto jsme vytvořili model, kdy na jaře pořádáme tuto konferenci určenou čistě pro mladé, která má mít přístupnější a uvolněnější prostředí. A vedle toho pořádáme podzimní konferenci, která už je určena všem – tedy i mladým vědcům, ale nejen jim.
Loni proběhl první pilotní ročník. Letošní už lze považovat za plnohodnotný. Kam jste se posunuli?
Loni konference vznikala poměrně narychlo, protože nápad na pořádání tohoto typu konferencí byl spojen s nástupem současné děkanky Naděždy Rozehnalové a měli jsme na přípravu jen pár týdnů. Bylo přihlášeno asi devadesát účastníků, z nichž skoro tři čtvrtiny byli Češi. Letos už se přihlásilo téměř sto devadesát účastníků a bylo to dvě třetiny a třetina mezi tuzemskými a zahraničními. Měli jsme tu už poměrně reprezentativní vzorek z právnických fakult ve střední Evropě – ze všech slovenských, z pěti polských, ze dvou maďarských, účastníci přijeli i z Rumunska a Itálie. Původní myšlenka byla, že to bude konference pro vědce z Visegrádské čtyřky, což se nám daří beze zbytku naplnit. Je to už v podstatě největší právnická akce v republice, a pokud se nám podaří takovou účast mírně zvýšit nebo udržet, tak můžeme být určitě spokojení. Určitě bych proto výrazně vyzdvihl práci doktorandů, kteří všechno skvěle připravovali několik měsíců dopředu, sháněli sponzory, připravili ve spolupráci se studenty FSS konferenční noviny a zpracovali organizační manuál, aby za rok mohl tuto konferenci pořádat kdokoliv další.
Mezinárodní konference Cofola dává mladým právním vědcům nejen příležitost prezentovat své práce v přátelské atmosféře, ale také získávat důležité kontakty z různých zemí. Foto: David Povolný.
Co plánujete na příští rok?
To je trochu předčasná otázka, protože teď řešíme hlavně podzimní konferenci. Určitě ale chceme udržet diskuzní panel, který byl úspěšný. A chtěli bychom prodloužit společný program mimo sekce. On totiž význam takové konference není ani tak v přednesení příspěvků, protože ty si můžete přečíst ve sborníku, ale v setkávání vědců a navazování kontaktů. To je pro mladé vědce k nezaplacení, protože získají třeba možnost být citováni. Společenská stránka tady minimálně vyvažuje tu vědeckou. Do příště bychom ale rozhodně chtěli zlepšit vnitrofakultní situaci. O konferenci se z organizačního hlediska starají výhradně doktorandi s pomocí nás mladších odborných asistentů, a to zřejmě u některých neakademických pracovníků vzbuzuje dojem, že si tady nějací mladí něco pořádají a obtěžují je, a nechápou, že je to prestižní fakultní akce a přání vedení fakulty.
Jak to plánujete napříště s jednacím jazykem? Všiml jsem si, že letos se v řadě sekcí přednášelo i česky a slovensky.
Můj plán jako vedoucího organizačního výboru byl takový, že ústředním jazykem bude angličtina, což se podařilo prosadit třeba v mé kmenové sekci mezinárodního práva soukromého nebo v sekci evropského práva, které měly jako povinný jednací jazyk angličtinu. V okamžiku, kdy je to mezinárodní konference, tak to považuji za ideální variantu. Některé sekce si ale prosadily, že když jim přijede „jen někdo ze Slovenska“, tak není problém mluvit česky a všichni budou rozumět. Ale nakonec přijelo nečekaně velké množství lidí z jiných zemí, takže to problém byl a někteří účastníci to označovali za určité negativum. Příště bych v prosazení angličtiny chtěl být důraznější.
