Michal Zoufalý, jehož zasáhl blesk, působil na táboře jako vedoucí. Ze dne, kdy téměř zemřel, si dodnes na nic nevzpomněl. „Pamatuji si až to, jak jsem se probudil v nemocnici a kamarádi mi všechno vyprávěli. Až podle fotek jsem si vybavil některé dny pobytu na táboře, přímo z toho dne si nepamatuji vůbec nic,“ nemohl příliš popsat nešťastnou situaci Zoufalý. Od přátel se dozvěděl, že krátce před koncem hry, kterou všichni na táboře hráli, se objevil bílý mrak a z něho náhle vyšel blesk. Zoufalého trefil. Martina Krämerová, která na táboře působila jako zdravotnice, nestála přímo u něj, ale na místo dorazila hned po tom, co ji zavolali kamarádi. „Když jsem přiběhla, tak už u Michala byli další dva vedoucí a zjišťovali, jak je na tom s životnímu funkcemi. Okamžitě jsme začali s resuscitací a střídali se až do příjezdu záchranky. Určitě musím zdůraznit, že to, že Michal žije, není jen moje zásluha, ale šlo o týmovou práci,“ tvrdila skromně Krämerová.
Ona i táboroví vedoucí, kteří jí pomáhali, poskytli Zoufalému to nejdůležitější. Rychlou pomoc. „Pokud člověka zasáhne blesk, dojde k ochromení centrálního nervového systému a činnosti srdce. Je potřeba co nejrychleji zahájit resuscitaci a tím ji obnovit,“ vyzdvihl důležitost rychlého zásahu lékař z Fakultní nemocnice Brno Michal Mašek.
Na silný zážitek však nikdo z účastníků tábora už nikdy nezapomene. „Ta rána přišla zčista jasna, nejdřív mě napadlo, že na něj někdo vystřelil. Michal se sesunul k zemi a málem to nepřežil. Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale člověk si uvědomí, jak moc je všechno pomíjivé,“ zamyslel se Pavel Pleva, jenž zásah na vlastní oči viděl.
Zásadní čin Martiny Krämerové proto ocenil i rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. „Martina Krämerová prokázala schopnost úspěšné aplikace teoretických znalostí, ale i odvahu, odhodlání a připravenost pomáhat při záchraně lidského života. Svým příkladným činem přispěla k šíření dobré pověsti Lékařské fakulty i celé Masarykovy univerzity,“ řekl při předávání medaile rektor.
