Úplně jiný konec semestru a zkouškového měli letos už podruhé studenti předmětu s názvem Expedice po stopách Alexandra Velikého. Jejich učitel Jiří Kouřil z Filozofické fakulty MU ho vymyslel tak, že doopravdy putují jen s tím nejnutnějším místy, kde si slavný vojevůdce vydobyl svoje velké jméno. Zatím procházeli Evropou, už příští rok ale vyrazí i do Asie a plány jsou i na africké tažení.
Ne, není to úplně běžná forma výuky na univerzitě a nedá se dělat jen tak v kdejakém předmětu. Ale když se to povede zařídit, je z toho velký zážitek pro všechny.
„Alexandr Veliký si dokázal za krátkou dobu podmanit téměř celý tehdy známý svět, jeho říše měla 5,2 milionu kilometru čtverečních, takže něco mezi dnešní Austrálií a Indií. My si ho připomínáme přímo na místě bitev přednáškami. Vžít se do pocitu vojáků pomáhá studentům nošením si vlastních věcí na dlouhých pochodech, nutnost šetřit vodou i jídlem nebo třeba držení nočních hlídek,“ vysvětluje Jiří Kouřil koncept předmětu.
Vlastně je to tak trochu jeho splněný sen. Sport a historie bavily mladého učitele už od dětství, později se začal zajímat hlavně o antiku. Na Masarykově univerzitě vystudoval nejdřív učitelství na fakultě sportovních studií, ale antika ho lákala pořád, a tak se na univerzitu už při práci vrátil na filozofickou fakultu a obor dějiny starověku, ze kterého teď dělá doktorát.
Kromě toho stihnul na Peloponéské univerzitě v Řecku vystudovat obor zaměřený na olympismus a organizaci akcí s olympijskou tematikou, takže pořádáním sportovně-historických výprav pro studenty to všechno propojuje. „Sám navíc cestuju nejraději jen tak s batohem a spím pod širákem, protože tak člověk danou zemi pozná nejlíp,“ vyznává se.
Výprava na několik semestrů
Slavný válečník se svými vojáky nachodil a najezdil tisíce kilometrů, což nejde vcelku kopírovat. Navíc přesné trasy některých jeho výprav nejsou zaznamenané ani ve starých dokumentech. Mladý pedagog proto výpravy rozdělil na několik úseků, přičemž každý rok na konci jarního semestru se chodí jeden.
Za sebou už studenti mají balkánské tažení rozdělené na dvě poloviny. Na začátku léta 2018 šli Řeckem, Bulharskem a Rumunskem a letos v červnu v Bulharsku znovu navázali a putovali napříč Severní Makedonií, Albánií a Řeckem dolů na jih až k slavným Thébám, které však Alexandr srovnal se zemí. Příští rok se půjde Řeckem a Tureckem a Kouřil už má vymyšlené obrysy i dalších výprav do Libanonu nebo Egypta.
První dvě cesty měly každá asi 1300 kilometrů, přičemž studenti ušli v průběhu třech týdnů pěšky vždycky polovinu. Na zbytek používají běžnou hromadnou dopravu. „Je mi jasné, jak to je se studentským rozpočtem. Letenky proto objednávám vždycky v době, kdy jsou nejlevnější. Spaní nás moc nestojí, protože většinou jsme venku, a jednou za pár dní někde v hostelu, abychom se mohli vysprchovat. Navíc i jídlo vychází v balkánských zemích levně,“ vypočítává náklady Kouřil.
Zájemců o výpravu má vždycky víc, než jich dokáže přijmout. A už teď je mu jasné, že jejich množství bude růst s tím, jak budou chtít pokračovat ti, co na ní už byli, ale hlásit se také noví zájemci. Větší polovinu účastníků tvoří muži, studenti z ústavu klasických studií, ale putuje i spousta dívek a také lidí z jiných oborů, třeba politologie nebo fakulty sportovních studií.
Fyzickou kondici účastníků vedoucí výpravy nijak netestuje, i když pořád přemýšlí, že by měl. „Vždycky všem dopředu říkám, že by měli být schopní ujít aspoň 40 kilometrů najednou. My chodíme denně přibližně třicet. Hodně taky zdůrazňuju, ať si všichni vezmou dobré boty, i když třetí čtvrtý den mají stejně vždycky všichni puchýře. Máme i přibližný seznam věcí, který je na cestě potřeba, ale stejně se vždycky najde někdo, kdo si toho zbytečně vezme víc,“ pousmívá se Kouřil.
Dvě cesty už účastníky hodně prověřily. První rok putovali několik dnů místy, kde nebylo dopředu jasné, jestli tam bude dost vody, takže museli tahat lahve s vodou navíc a myslet na její šetření. Letos je pro změnu potrápilo deštivé počasí. „Chytilo nás to na nejtěžší části. Hodiny jsme šli s botami od bahna, takže když jsme v Albánii došli k jezeru Ohrid, část účastníků jsem poslal do Soluně autobusem,“ vzpomíná Kouřil, který před odjezdem všem říká, že jedou na vlastní nebezpečí a po cestě je může potkat kde co.
Odměnou za odvahu jsou ale zážitky, jaké se v posluchárnách nasbírat nedají. Skupina se dostala třeba k bulharskému průsmyku Šipka, kde si Alexandr Veliký připsal jedno důležité vítězství proti nezávislým Thrákům. „Překvapilo mě, že na místě to pořád vypadalo stejně, jak to v historických zápiscích popisoval Arriános. Přednášku jsme měli přímo u srázu, kde Alexandr pravděpodobně vybíhal s vojskem a nepřátelé na něj pouštěli vozy,“ líčí zapáleně učitel. Takové štěstí nemá často. Hlavně v místech u pobřeží, bývá dnes ráz krajiny úplně jiný.
Antické dny a 12hodinový stathmos
Na finální plán třetí expedice pedagog ještě nemusí spěchat, a tak věnuje svůj čas jiným aktivitám. Na konci září organizuje s kolegy Antické dny, které mají kromě odborné konference i barvitý program pro běžnou veřejnost. V pátek 27. září se budou na malém hřišti za Lužánkami konat Antické hry pro základní a střední školy, kde si budou školáci a studenti moct zkusit vikingský zápas nebo antický pětiboj a další disciplíny.
Organizátoři slibují i tematické jídlo nebo možnost ochutnat spartskou polévku. To samé se bude v sobotu odpoledne opakovat i pro dospělé s tím, že v tento den chystají pořadatelé i ukázky staroindické týmové hry kabbadi nebo boxu označovaného jako pygmé a takzvaného všeboje pankration. V neděli se pak půjde 12hodinový stathmos, vojenský pochod se závažím, na kterém se bude měřit, kolik kilometrů zvládnou jednotliví účastníci za daný čas dojít.
