Uctění památky obětí nacistického režimu, který před 80 lety uzavřel české vysoké školy a internoval řadu studentů a profesorů, začíná v 15:45. Od 15 hodin vyhlásil rektor Martin Bareš rektorské volno pro všechny studenty a akademické i neakademické pracovníky.
Na začátku vzpomínkové akce budou studenti číst jména osob usmrcených v areálu Kounicových kolejí, kde byli oponenti nacistů vězněni, mučeni a také popravováni. Na to pak v 16:30 naváže kladení věnců a kytic za účasti děkanů všech devíti fakult a předsedů studentských komor fakultních akademických senátů. Po projevu rektora bude následovat scénické čtení ze vzpomínek jednoho z vězňů Kounicových kolejí a zapálení svíček. Každý účastník bude také moct otiskem své dlaně na plátno symbolicky vyjádřit odpor proti totalitě a závazek neustupovat zlu.
Za protinacistický odboj zaplatili životem
Za účast v odboji za druhé světové války byl popraven. Takovou větou bohužel končí životopis některých osobností spjatých s Masarykovou univerzitou. Jak se jejich boj proti nacistům projevoval? A kdo se jim přesně postavil?
Když nacisté v listopadu 1939 zavřeli české vysoké školy, nemohli se pedagogové většinou dál věnovat svojí vědecké práci. Část se jich zapojila do odboje. Ne však se zbraní v ruce. Většinou pomáhali zpravodajským službám. Dodávali informace o činnosti Němců na našem území, které pak pomáhaly třeba londýnské emigrační vládě.
Historik František Hejl v této souvislosti zmiňuje například skupinu kolem profesora Jana Uhra. „V květnu roku 1939 dochází k organizační výstavbě nejrozšířenější celostátní organizace vojenského odboje – Obrany národa. Ta měla vedle sekce vojenské mimo jiné i sekci civilní v čele s Janem Uhrem,“ přibližuje Hejl ve svém článku v Univerzitních novinách z roku 1995. Uher byl zatčen v listopadu 1939 a v roce 1942 byl odsouzen k smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee.
Za svou vzpurnost nacistům zaplatil životem také profesor starověkých dějin Vladimír Groh. V roce 1938 vydal prohlášení ke statečnosti, v němž vyzýval k následování Masarykových ideálů a na počátku války se také stal členem Obrany národa. I kvůli tomu byl v únoru 1941 zatčen a na konci září téhož roku byl v Kounicových kolejích zastřelen. Stal se jednou z prvních obětí stanného práva v Brně po příchodu Reinharda Heydricha.
Hejl vyzdvihuje rovněž osobnost bývalého děkana lékařské fakulty Jana Floriana, člena odbojových organizací Politické ústředí nebo Petičního výboru Věrni zůstaneme. „Jako jediný akademický funkcionář odsoudil uzavření českých vysokých škol, rozvinul činnost zpravodajské sítě na Zemském úřadě a podporoval také rodiny zatčených, vězněných a popravených či těch, kteří emigrovali,“ říká Hejl.
Florian byl nakonec spolu s jinými brněnskými profesory Karlem Horou, Františkem Koláčkem a Antonínem Šimkem zastřelen 7. května 1942 v koncentračním táboře Mauthausen u Lince. Dnes je tam připomíná pamětní deska věnovaná popraveným a umučeným pracovníkům brněnských vysokých škol.
Důležitou roli v odboji hrál také filozof Josef Tvrdý. Ve svém díle se zabýval mimo jiné otázkou hrdinství ve společenském životě. Díky smutné souhře okolností se takovým hrdinou i stal. Nacisté jej umučili v březnu roku 1942.
U těchto mužů však výčet odbojářů z řad pedagogů Masarykovy univerzity nekončí. Různými způsoby se jich nacistům snažilo vzdorovat mnohem víc. Informací o tom, jakým způsobem, však mnoho není. Ve všudypřítomné strachuplné atmosféře si každý dával velký pozor, aby ani nejbližší okolí nevědělo nic o jeho odbojové činnosti. Na druhou stranu se často stávalo, že do vězení a na popraviště se dostali i lidé zcela nevinní, kteří se jen snažili válku přežít.