Masarykova univerzita se od července rozšíří o farmaceutickou fakultu. Přitom MU a farmacie, to je kombinace, která už před lety fungovala. Fakulta stejného jména existovala na Masarykově univerzitě už mezi lety 1952 a 1960. Spíš než odraz touhy o lepší vzdělávání a nové výzkumy to byl ale tehdy z velké části odraz politického dění.
Za první republiky bylo možné farmacii studovat jen v Praze. Buď na Univerzitě Karlově, nebo na německé univerzitě. Německá univerzita však po válce zanikla, a tak přišlo sdružení moravských farmaceutů s návrhem, ať se budoucí lékárníci vychovávají i v Brně.
„Osud farmaceutické fakulty dobře ilustruje nadřazenost politických argumentů před odbornými při reorganizaci vysokých škol v 50. letech. Otevření dvouletého studia farmacie na Přírodovědecké fakultě MU proběhlo už v prosinci 1945, představovalo však jen provizorium, které mělo rychle vyřešit nedostatek lékárníků. Po reformě studia na konci 40. let se rozšířilo na čtyři roky a přesunulo na Lékařskou fakultu MU,“ vysvětlují autoři publikace Kalendárium Masarykovy univerzity 1919-2019. Podle nich se jednalo o výsledek tlaku ministerstva zdravotnictví, které chtělo převést veškeré zdravotnické obory do své kompetence. Ve skutečnosti měl obor mezifakultní podobu.
Systém původně vypadal tak, že student strávil dva roky v lékárně, praxi ukončil zkouškou před odbornou komisí a teprve pak usedl do školních lavic. Fungovalo to tak až do roku 1948, pak se studium změnilo na čtyřleté.
Už v roce 1939 získala obor i Bratislava, takže se farmacie dala nakonec studovat na třech místech v Československu, což přišlo některým lidem moc. Začalo se proto uvažovat o tom, že jedno město o studium přijde. V roce 1952 došlo vládním rozhodnutím ke zrušení oboru v Praze a zřízení samostatných fakult v Brně a v Bratislavě. „Brno získalo přednost před Prahou jako kompenzaci za o rok dříve zrušenou právnickou fakultu. Počtem posluchačů se farmacie brzy stala druhou největší fakultou univerzity,“ píše se v historické publikaci Marka Vlhy, Josefa Šaura a jejich kolegů.
Brnu se přitom zpočátku dávaly na vlastní farmacii nejmenší naděje. „Praha měla přece jen dlouhou tradici a Bratislava se vždycky opírala o nacionalismus. Rušit fakultu tam bylo politicky neprůchodné,“ uvedl Jiří Pulec, někdejší ředitel Archivu MU, v jednom z dílů série článků o historii Masarykovy univerzity.
Samostatná brněnská fakulta po svém vzniku dobré podmínky pro fungování ale neměla. Dostala pouze dvě patra v budově Lékařské fakulty MU na Joštově 10 (dnešní Fakulta sociálních studií MU), což přirozeně nestačilo. Fakultní lékárna, kterou každá taková škola musela mít, byla dokonce v Orlí ulici postavena až v době, kdy už bylo rozhodnuto, že brněnská farmacie zanikne. V roce 1959 totiž Ústřední výbor Komunistické strany Československa rozhodl, že celé republice stačí jen jedna škola takového typu.
Po sametové revoluci se začalo mluvit o tom, že by se farmaceutický obor měl na Masarykovu univerzitu vrátit, a snažení došlo tak daleko, že škola získala akreditaci. Ve stejnou dobu ovšem dostala také povolení ke zřízení Ekonomicko-správní fakulty MU. Protože ekonomicky zaměřené studium se po revoluci jevilo jako důležitější a existovaly obavy, zda by univerzita finančně zvládla budovat dvě nové fakulty najednou, převzala akreditaci dnešní Veterinární a farmaceutická univerzita.
