Zpráva z mezinárodního projektu World Internet Project (WIP), která
popisuje, jakým způsobem lidé v zemích z různých částí světa používají
internet, byla vydána začátkem listopadu minulého roku. Mezi více než
dvanácti zeměmi, které se průzkumu účastnily, bylo vedle USA, Číny nebo
Singapuru i Česko. Koordinátorem české části projektu je David Šmahel
z Fakulty sociálních studií.
Co vás z výsledků výzkumu překvapilo nejvíc?
Ještě se mi to obtížně hodnotí, protože globální data mám k dispozici relativně krátkou dobu, ale už teď můžu říct, že mě překvapilo, nakolik je Česko vepředu, co se týče různých temných stránek internetu, jako je prohlížení erotických stránek, hraní on-line her, stahování hudby a videa, kde se patrně často jedná o nelegální kopie, a tak dále. A dá se také říct, že jsme vepředu v mnoha věcech, o kterých se mluví v kontextu on-line závislostního chování. Nechci tím ale tvrdit, že být vepředu v užívání internetu je negativní – osobně jsem v tomto ohledu optimista.
Docela mě překvapilo, že držíme krok se západními zeměmi.
Je to do značné míry otázka interpretace a zároveň je to také problém v použité metodě srovnávání. Výzkum se zabývá především uživateli internetu – srovnáváte tedy ty, kteří už s internetem pracují. V roce 2007 to u nás bylo nějakých 54 procent populace, ve vyspělejších zemích 70 až 80 procent. Z toho vidíte, že data z Česka popisují, jak internet využívá relativně malý podíl lidí, mezi uživateli internetu je více mladých, vzdělaných a lidí s vyššími příjmy. V ostatních zemích je vzorek uživatelů internetu více blízký populaci příslušné země, a tudíž některé charakteristiky používání internetu jsou také „průměrnější“. To ale nic nemění na tom, že trend vývoje používání internetu je u nás spíše dobrý.
Koordinátorem české části projektu je David Šmahel z Fakulty sociálních studií. Foto: David Povolný.
Sociální problém je dost silná formulace. Je pravda, že v Česku je ve srovnání s ostatními zeměmi dlouhodobě vyšší procento lidí, kteří uvádějí, že tráví méně času s rodinou kvůli internetu. Nicméně většina dotazovaných stále odpovídá, že internet na trávení času s rodinou nemá žádný vliv. Co přesně tento výsledek znamená, se ale těžko interpretuje, protože zároveň jsou v posledních datech hodiny týdně trávené s rodinou nejvyšší ve Švédsku a právě u nás. Může se tedy jednat o jakousi kompenzaci – Češi tráví celkově hodně času s rodinou, u některých však nyní může jít o část tohoto času na úkor internetu.
Jak jsme na tom v Česku s rozdílem v užívání internetu mezi různými vrstvami populace?
Tento „digital divide“ není téma, na které bych byl odborník, ale v posledních letech u nás došlo přinejmenším k omezení ekonomických důvodů bránících přístupu k internetu – již to není většinou otázka nedostatku financí. Problém je u nás spíše v nedostatku znalostí – řada lidí neví, proč nebo jak internet užívat, neumí také pracovat s počítačem. Pokud jde ale o celkové podíly přístupu k internetu u jednotlivých částí populace, data naznačují, že se rozdíly spíše vyrovnávají. Nicméně kolega Petr Lupač vypracoval studie, které naopak ukazují, že dochází k prohlubování rozdílů především v možnostech používání internetu a zisků, které z něj člověk má. Záleží tedy na volbě teoretického modelu: z hlediska prostého přístupu k internetu patrně dochází spíše k vyrovnání rozdílů mezi různými sociálními skupinami, z hlediska zisků, které je člověk schopen prostřednictvím internetu získat, tomu tak již být nemusí.
Vy sám se zabýváte hlavně chováním adolescentů na internetu. Proč jsou právě oni ve vztahu k internetu tak zajímaví?
Adolescenti a mladí jsou jednak velmi vyspělými uživateli technologií a často jako první používají různé technické novinky. Zároveň však v tomto věkovém období člověk prochází mnoha změnami, utváří svoji identitu a je zajímavé sledovat, jakou roli v tomto období hraje internet. Také se ukazuje, že mladí mohou být více ohroženi zmiňovanými temnými stránkami internetu. Ve věku od 12 do 18 let, kdy se ještě formuje lidská osobnost a mladí hledají sebe sama, to může být obzvláště nebezpečné. Například se ukazuje, že právě adolescenti a mladí dospělí jsou nejvíce ohroženi on-line závislostním chováním. Kritické je to zejména ve věku od 12 do 15 let, kde jednak sledujeme vyšší míru on-line závislostního chování, ale také menší míru schopnosti si potenciální závislost přiznat.
Zaujalo mě, že Češi jsou na úplné špičce ve vyhledávání erotických obsahů na internetu. Máte pro to nějaké vysvětlení?
To je opravdu zajímavý výsledek – zdá se totiž, že rozdíl oproti jiným zemím bude dokonce ještě větší, protože u nás tyto výzkumy probíhaly za pomocí dotazníku tváří v tvář, zatímco v jiných zemích převážně přes telefon. Je známo, že tváří v tvář člověk méně přiznává společensky nepřijatelné způsoby chování. Teď je ale otázka, jak to interpretovat. Češi jsou obecně hodně liberální a přístupní, takže je dost možné, že se na rozdíl od jiných národů prostě jen méně stydí k prohlížení erotických stránek přiznat.
Připadá mi, že tématu erotiky na internetu se věnuje poměrně dost prostoru.
Neřekl bych, že se tématu věnuje tolik výzkumné pozornosti – ve WIP je to jedna otázka z více než dvou set –, je to jen atraktivní téma pro média. Osobně nechci být hodnotící ve vztahu k erotice na internetu. S ohledem na své výzkumné zaměření se tímto tématem ale zabývám, protože v období adolescence je rozvoj sexuality důležitý, a je proto třeba se ptát, jak internet ovlivňuje vývoj sexuality u adolescentů. A nejde jenom o sledování videí nebo fotek, ale také třeba o sexuálně zaměřené anonymní chatování, takzvaný cybersex. Jedna dívka v našem výzkumu uváděla, že teprve on-line se odvážila mluvit o sexuálních tématech, a dokonce na internetu přišla virtuálně o panenství. To jsou věci, které mohou mít na člověka zásadní vliv, a nechci teď říkat, jestli pozitivní nebo negativní. Erotika je stále tabuizované téma, takže je třeba se dívat na internet i jako na příležitost pro mladé, kde mohou získat důležité informace o této oblasti.
Na začátku rozhovoru jste ale prohlížení erotických stránek označil jako jednu z temných stránek internetu.
To je patrně především přejímáním amerického způsobu vnímání tohoto tématu, sexualita na internetu je často jako „temná stránka internetu“ označována, obzvláště u adolescentů. Já osobně bych označil on-line sexuální chování za negativní, pokud překročí určitou míru, jako to může být v případě nadměrného využívání cybersexu, tedy on-line sexuální komunikace, která může přerůst v kompulzivní chování. Jako všude platí všeho s mírou.
Vybrané výsledky ze zprávy WIP
• Češi nejvíce ze všech důvěřují obsahu na internetu
• Češi a Číňani nejvíce stahují a dívají se na on-line videa
• Češi a Číňani nejvíce ze všech zemí hrají on-line hry
• největší podíl Čechů ze všech zemí souhlasil, že se někdy na internetu dívá na stránky s erotickým obsahem
• nejvíce Čechů, Kanaďanů a Američanů souhlasí, že kvůli internetu tráví méně času s rodinou
