Ve funkci nahrazuje Martina Zvonaře, kterého akademický senát odvolal kvůli pochybení při vykazování publikací. Cacek nenastupuje ve snadné době – na jednu stranu bude chtít fakultu posunout ve vědeckém výkonu, na druhou se ale dá čekat, že se bude potýkat se škrty v rozpočtu způsobenými koronavirovými opatřeními. Plánů má ale přesto spoustu.
Ve vašem programu mimo jiné stojí, že ve výuce chcete reflektovat požadavky trhu práce a problematiku stárnutí populace. Co si pod tím představit?
Je zásadní chyba, že v Česku chybí odbornost, která by se zabývala pohybem v návaznosti na zdravé stárnutí. V zahraničí existují odvětví jako aplikovaný kineziolog nebo ageingový specialista, ale u nás zatím ne. Je tedy nutné změnit legislativní podmínky a zařadit odbornost aplikovaného kineziologa do seznamu ministerstva školství. Osobně s tím mám už zkušenosti, stejný proces jsem před lety absolvoval s profesí kondiční trenér. Na fakultě jsme na to nachystaní, připravujeme bakalářskou specializaci management pohybových aktivit seniorů.
Plánujete také změny v celouniverzitní tělesné výchově.
Spektrum nabídky sportů v rámci povinné tělesné výchovy je široké, ale nabídka je už řadu let obdobná. Je třeba se zeptat přímo studentů, jak by si oni sami představovali ideální pohybovou aktivitu, a zjistit přesněji jejich potřeby.
Tělesnou výchovu má na starost Centrum univerzitního sportu MU. Počítáte i s jeho proměnou?
Byl bych velmi rád, kdyby centrum plnilo více rolí. Kromě výuky tělesné výchovy pro studenty by mělo nabízet širší spektrum služeb: pohybové aktivity pro zaměstnance, zajišťovat různé typy sportovních akcí, včetně meziuniverzitních soutěží nebo soutěží pořádaných sportovními svazy. Mělo by být aktivním článkem při naplňování koncepce univerzitního sportu, kterou připravujeme. Nicméně univerzitní sport jako celek nemůže kompletně řídit a zajišťovat naše fakulta, to je záležitost na úrovni vedení univerzity. Jako fakulta chceme být ale maximálně aktivní ve prospěch rozhýbání sportu na MUNI.
Co bude obnášet zmiňovaná koncepce?
Zahrnuje několik rovin, ve kterých je univerzitní sport realizován. Netýká se jen sportování studentů, ale také zaměstnanců, organizace sportovních soutěží nebo sportovní reprezentace univerzity. A také vybudování sportovišť, která jsou pro to potřebná. Dlouhodobě je totiž zřejmé, že rozvoj bez dobudování sportovní infrastruktury nezvládneme.
Jak to vypadá se stavbou atletické haly, která měla stát naproti fakulty, a návaznými vizemi fakulty na budování vlastního atletického oválu?
Obávám se, že na stavbu atletické haly město nemá financování a hala v dohledné době stát nebude. Náš sportovní areál ale není závislý na postavení městské haly, je to samostatná investiční akce, na kterou se v současnosti dokončuje architektonická studie. Plánujeme vybudovat venkovní multisportovní areál s menším atletickým oválem, s hřištěm na minifotbal uprostřed a v okolí bude prostor pro cvičení typu workout, parkour nebo beachvolejbalové hřiště. Atletický ovál je v plánu už léta, ale nikdy na něj nebyly prostředky. Bez něj ale nejsme schopni se rozvíjet ani vytvářet nabídku pro sport zaměstnanců nebo podporovat výkonnostní sport studentů. Externí pronájmy sportovišť jsou drahé a způsobují problémy z hlediska dojíždění studentů. Věřím, že navzdory nepříhodné době pandemie se podaří tuto dlouhodobou vizi konečně naplnit.
Jan Cacek (1977)
Vaše plány zahrnují také zlepšení vědeckých výsledků fakulty. Jak by k tomu mělo dojít?
Řečeno fotbalovou terminologií, musíme jít štěstí naproti – znamená to naučit se lépe komunikovat s potenciálními partnery ze zahraničí a jiných oborů. A také cíleně podporovat iniciativu akademiků a umět je férově odměňovat za dosažené vědecké výsledky. Jsem soutěživý typ a nemohu se smířit s tím, že olomoucká i pražská fakulta jsou ve vědecké oblasti o krok i více před námi. Proto si beru jako výzvu, abychom se partnersky zapojili do mezinárodních výzkumných projektů a konsorcií.
Musíme myslet na to, že akademická pozice zahrnuje už z definice vzdělávací i výzkumnou činnost. Proto jsme už za mého předchůdce Martina Zvonaře nastavili motivační systém, který hodnotí výkony jednotlivých akademiků z hlediska jejich vědecké a pedagogické práce a také takzvané třetí role univerzity.
Má v sobě každý akademik kombinovat všechny složky?
Ano, ale v té „trojbarevnosti“ může být přítomna jedna výrazná specializace. Pokud se člověk například specializuje primárně na vědeckou činnost, u nás na fakultě typicky v Inkubátoru kinantropologického výzkumu, tak k tomu má značně sníženou pedagogickou zátěž, ale stará se o popularizaci svého výzkumu.
Co když ale někdo kritéria nenaplňuje?
Primárně se budu snažit zaměstnance pozitivně motivovat k zefektivnění výkonu. Pokud ale někdo dlouhodobě rezignuje na rozvoj a na dosahování dobrých výsledků, vnímám jako děkan odpovědnost to nepřehlížet, ale řešit. Jsem sice lidumil, ale vyžaduje-li to situace, umím dělat rázná rozhodnutí. To jsem se naučil ve vrcholovém sportu.
Vědecký výkon má podpořit Inkubátor kinantropologického výzkumu. O co jde?
Inkubátor jsme loni zřídili jako cílený nástroj pro podporu fakultní vědy. Potřebovali jsme vytvořit prostředí otevřené pro nově příchozí výzkumníky zvenčí, na které nebudou kladeny primárně výukové požadavky, a které bude schopné zapojovat do projektů nadějné kolegy z fakulty.
Z dlouhodobého hlediska bych byl rád, abychom se ve vybraných oblastech kinantropologie stali českými lídry a byli partnerem pro stát i samosprávu, a to zejména při formulaci strategií či intervenčních programů pro různé skupiny populace. I nadále se budeme zabývat problematikou fyzické kondice a pohybové aktivity, jen se posuneme od dospělé populace i do mladších věkových kategorií. Výzkumný potenciál spatřuji také v mezioborové spolupráci s přírodovědeckou a lékařskou fakultou nebo institutem CEITEC.
