Rakouské knihovny a Tajný Marshallův plán

V rámci Týdne vědy na Filozofické fakultě se konal v Rakouské knihovně v Brně vzpomínkový večer na Wolfganga Krause, duchovního otce Rakouských knihoven v Evropě. Jeho působení mělo velký význam nejen pro zakládání Rakouských knihoven, ale také při podpoře poválečných rakouských umělců i exilových českých spisovatelů. V neposlední řadě se na setkání diskutovalo o jeho účasti na Tajném Marshallově plánu západního světa pro intelektuály.

První Rakouská knihovna v České republice – a jako třetí v Evropě a vůbec na světě (po Krakově a Bratislavě) – byla z iniciativy rakouského ministerstva zahraničí otevřena 27. listopadu 1990 právě při Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky FF MU. Stejně jako dalších více než padesát Rakouských knihoven, které fungují po celém světě při univerzitách či vědeckých knihovnách, slouží ta brněnská studentům, germanistům, překladatelům, tlumočníkům, německy mluvící menšině (Německé kulturní sdružení region Brno bylo i spolupořadatelem večera) i všem zájemcům o rakouskou – a lichtenštejnskou – kulturu a literaturu. Rakouská knihovna v Brně přešla v roce 1996 z kapacitních a provozních důvodů pod Moravskou zemskou knihovnu, ústav germanistiky však nadále zajišťuje doplňování fondů, kulturní i vědecký program – např. čtení rakouských autorů ve spolupráci s Rakouským institutem v Brně – výzkum, konference a překlady.

Rakouská společnost pro literaturu
Vzpomínkový večer u příležitosti desátého výročí úmrtí Wolfganga Krause připomněl v diskuzních příspěvcích prof. Jiřího Munzara, dr. Zdeňka Marečka a autora článku z Filozofické fakulty MU i zásluhy tohoto kulturního publicisty o založení Rakouské společnosti pro literaturu ve Vídni, jež fungovala nejen jako scéna pro poválečnou rakouskou literaturu, ale i pro autory ze zahraničí, Západu a Východu, nositele Nobelovy ceny (např. Güntera Grasse, Eliase Canettiho), ale i pro germanisty a literární vědce. Z Československa hostila společnost mj. Jiřího Koláře, Otu Filipa, Josefa Nesvadbu či Josefa Škvoreckého. V roce 1964 zde zahájil svůj literární start na Západě i Václav Havel. V roce 1968 se Společnost starala i o posrpnové české exulanty.

Tajný Marshallův plán
V poslední době se diskutuje i o Krausově vědomé či spíše jen spontánní účasti na takzvaném Tajném Marshallově plánu západního světa pro intelektuály (The West’s Secret Marshall Plan for the Mind), iniciativě rumunského exulanta George Mindena, který jako důstojník CIA v době studené války (1957–1993) organizoval a koordinoval zaslání asi deseti milionů knih z evropských metropolí za železnou oponu. Anglické slovníky, krásná literatura, ale i filozofické, politologické a uměnovědné tituly a dámské časopisy, zasílané soukromými tituly a nenápadnými organizacemi či přímo nakladatelstvími, došly z velké části překvapeným adresátům. (Z české strany se na něm podílel Zdeněk Mastník, vyznamenaný v roce 1998 Václavem Havlem medailí Za zásluhy o Českou republiku, a dle všeho i Pavel Tigrid).
Tajný Marshallův plán probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení a pod slibem mlčenlivosti, kdy jen špičky pyramidy věděly, co se vlastně děje.

Například československá kontrarozvědka sice zaznamenala pohyb „muže v šedém obleku“ v Československu, ale Mindenovo jméno, ani jeho identitu přitom nikdy nerozkryla. Nakolik patřil Kraus k zasvěcencům tohoto programu „ideologické diverze“, je napínavou látkou pro další výzkum. Jisté je, že sdílel Mindenovo přesvědčení o tom, že si intelektuálové na Západě i Východě porozumějí nejlépe, budou-li číst stejné knihy. Idea Rakouských knihoven o tom v každém případě podává výmluvný důkaz.