Odpověď na otázku, zda bude vaše profese existovat za deset let, a mnohé další rozebírá ve své nové knize Život onlife Michal Černý, informační vědec, filozof, pedagog, didaktik a inovátor v oblasti technologií ve vzdělávání, který mimo psaní knih a recenzovaných článků vede kurzy rozvoje digitálních kompetencí a kreativní práce s informacemi na Katedře informačních studií a knihovnictví (KISK) FF MU.
Černý napsal pro Munipress už několik odborných monografií a kromě nich i popularizační brožurky pro děti týkající se kreativního rozvoje a používání myšlenkových map. Online kurz o kreativním myšlení vede dokonce i na univerzitě. Jeho nejnovější počin pro univerzitní nakladatelství patří do populárně naučné edice Munice a publikace Život onlife byla také zařazena do letošního katalogu Nejlepší knihy dětem.
Samotné zadání pro ni bylo takové, že čtenář má být někdo, kdo má přibližně bakalářské vzdělání, zkrátka student nebo dospělý, který si chce něco přečíst o zajímavém tématu, o kterém do teď třeba tolik nepřemýšlel, a zvládne knihu přečíst ve vlaku z Prahy do Brna.
Přišel nejdříve s návrhy a po schválení tématu redakcí měl text napsaný během měsíce a půl. Kniha se mu psala velmi dobře a říká: „Témata knihy jsou velmi popularizační. Já o nich dlouho mluvím, píšu a jsou mi blízké, takže šlo jen o to vyrobit dostatečně elementarizovanou formu, aby všude nečněli jen filozofové, sociologové a informační vědci, ale aby to bylo čtivé. Největší práce je ta redakční – vyrobit ilustrace, vysázet text, protože obrazový doprovod je velmi důležitý.“ Rozsah knih v edici Munice i členění do kapitol je poměrně přesně stanovené, stejně jako jejich grafická podoba. Všechny knihy by měla ilustrovat grafička Nikola Kalinová.
V životě je umět pracovat s informacemi
V knize se autor opírá o italského filozofa Luciana Floridiho, který přišel s konceptem onlife. Téma své knihy popisuje takto: „Většinu života nežijeme online ani offline, ale žijeme onlife. Raně moderní figura buď anebo neplatí, žijeme na kontinuu těchto světů. Hranice mezi světy se rozpadly a my se musíme naučit pohybovat v tomto novém světě. Přišlo mi to jako hrozně zajímavé téma k přemýšlení a je to první klíčová myšlenka, na které to celé stojí."
Publikace se také zabývá informační gramotností. To, co budou studenti ve svém životě potřebovat, nejsou jen oborové znalosti, ty se dají doplnit relativně rychle skoro vždycky, ale je to schopnost kriticky, kreativně, aktivně pracovat s informacemi a klást si otázky, které do teď nikoho nenapadly. "To je podle mě kompetence, o kterou bychom měli maximálně pečovat i v univerzitním vzdělávání. Když jsem přišel na univerzitu jako pedagog, první věc, co jsem dostal na starosti, byl kurz práce s informacemi. Toto téma mě v různých obměnách provází celý profesní život,“ říká Černý.
I ve školách by měl být kladený větší důraz na tyto kompetence. „Kurikulární reforma a Strategie 2030 říkají: ‚Pojďme zredukovat množství učiva, které se učíme.‘ To zhruba od první republiky kontinuálně bobtná, protože nejviditelnější, co jsme zatím s kurikulem dělali, bylo, že kdykoliv jsme objevili něco nového, skvělého a důležitého, tak jsme to do něj přidávali, což vedlo k tomu, že se studenti musí věci biflovat, protože nemají čas znalosti používat a přemýšlet nad nimi. Proto hovoříme o přetíženosti kurikula. Nyní žijeme v radostném očekávání, že se přesuneme víc ke kompetencím (které ale vyžadují také znalosti), kritickému myšlení a spolupráci na úkor obrovskému množství vzdělávacího obsahu, který z velké části zapomeneme. Potřebujeme se naučit rozlišovat mezi důležitým a méně podstatným,“ popisuje Černý možnou novou podobu školství.
„Ve Finsku, konkrétně v Helsinkách vymýšlí, jak udělat vzdělávání jinak. Chtějí zrušit klasické předměty a namísto nich udělat kurzy jako například kurz života v kavárně nebo kurz globálního oteplování. Studenti se tak budou moct učit víc v souvislostech a případně si nějaké informace dohledat. Navíc si budou muset informace propojit a budou je nuceni vztahovat ke konkrétním situacím, které před ně život klade. Tak jednoduché věci, jaké řešíme ve škole, v životě nikdy řešit nebudeme. Například když si budeme vybírat bydlení, tak neexistuje žádná matematická funkce, která nám předepíše, jak vypadá ideální byt. Je to hrozně složitý balík problémů a i škola by měla vést k tomu, že nás na takové problémy dokáže připravit.“
Na obavu, jestli si toho lidé potom nebudou pamatovat méně, když budou mít hned ke všemu rychle přístup, odpovídá Michal Černý optimisticky: „Svatý Jeroným odchází ve 4. až 5. století do poustevny a překládá Bibli zpaměti a my si můžeme říkat, že měl geniální paměť. Ale proč měl tak geniální paměť? To, co jeho mozek investoval do paměti, neinvestoval do logického myšlení. Od doby, co je zrozena moderní věda, se snažíme klást důraz na to, že o věcech dokážeme přemýšlet a analyzovat je, a to neznamená, že neznáme fakta, ale potřebujeme si toho pamatovat míň. Na druhou stranu musíme být schopni o věcech mnohem analytičtěji a syntetičtěji přemýšlet. To je změna, kterou prožíváme. Generace našich rodičů má možná pocit, že se toho na gymnáziu učila víc, ve smyslu objemu látky, nebo že uměli lépe latinsky, ale rozdíl je v analytickém vhledu a ten je nesrovnatelně větší, než byl před 50 lety.“