Martin Bareš má za sebou téměř třetinu svého funkčního období na pozici rektora Masarykovy univerzity. Přestože se většinu té doby musel potýkat s nečekanými překážkami a nároky, které na univerzitu klade epidemie koronaviru, daří se mu plnit i programové prohlášení.
Můžete letošní rok stručně zhodnotit?
Pokud bych měl říct jen tři slova, pak je to práce, spokojenost a rozvoj. Blížím se ke třetině svého mandátu, který je stále ve znamení velkého množství práce, která mě naplňuje a vede k rozvoji univerzity. Za což bych chtěl poděkovat svému nejužšímu týmu, všem spolupracovníkům – a za poctivou práci za poslední rok vlastně všem na Masarykově univerzitě.
Co už máte splněno a co vás čeká v následujícím půlroce?
Řekl bych, že z programového prohlášení mám splněno minimálně padesát procent. Jsem velmi rád, že se jej dařilo naplňovat díky úsilí mnoha lidí i v době koronavirové krize. Chtěl bych mít převážnou většinu bodů svého programu splněnou do podzimu roku 2022, abych mohl v roce následujícím, kdy mi bude končit rektorský mandát, předstoupit před akademickou veřejnost s jasným účtem.
Čeho si z dosavadního působení v rektorské funkci ceníte nejvíc?
Především zřetelného prolamování „institutu nedůvěry“ na půdě naší univerzity. Čekal jsem, že půjde o mnohem těžší úkol. Ale to, co v současnosti vnímám kolem sebe, je velká důvěra, otevřenost v jednání a společná práce na důležitých úkolech. Nejen v rámci vedení, ale též na kolegiu rektora se všemi děkany a paní děkankou a také na půdě akademického senátu, se studenty i širší veřejností. Mám tedy pocit, že se daří prolamovat onu nedůvěru, která je v české společnosti dosti zakořeněná, a že na naší univerzitě akademická obec věří krokům, které ve vedení univerzity i fakult děláme, i když třeba nejsou úplně populární. Kdybych měl uvést konkrétní příklad, tak je to například náročná diskuze a následné jednoznačné schválení nového směřování pravidel rozpočtu, která musejí reflektovat vývoj společnosti kolem nás, zohledňovat počty studentů na učitele nebo tlak na kvalitu výzkumu.
Proč si myslíte, že se daří zrovna v oblasti budování důvěry?
Jsem vnitřně velmi kompetitivní člověk a maximalista a celý život se snažím na věci dívat v širší perspektivě. Vždy si tedy k řešeným problémům či navrhovaným krokům připravujeme důkladnou analýzu, otevřeně o věcech mluvíme, debatujeme o nich a držíme nastavený směr rozvoje. To je možná důvod, proč se nám daří budovat důvěru a spolupráci rychleji, než bych dříve očekával. Akademická veřejnost, vedení fakult a senátoři vidí, z jakých důvodů a jakým způsobem různá opatření připravujeme a zavádíme. A je to ve značném kontrastu s tím, co vidíme kolem nás při řešení epidemie – nedůvěra společnosti vůči současné situaci a třeba krokům vlády je dána tím, že zde existuje oprávněný pocit, že opatření nejsou zaváděna na základě důkladných analýz, ale často velmi nahodile.
S plněním svého programového prohlášení jste tedy zatím spokojený, chtěl byste je ještě nějak rozšířit?
Nedávno jsem se díval na rozhovor, který vyšel v době mého zvolení do rektorské funkce, a byl jsem vlastně překvapený, že vše, co jsem tam říkal, stále platí. Stále se držíme toho, abychom neztráceli směr, klademe důraz na kvalitu, otevíráme nepříjemná témata například v personální politice. A především v personální politice jsem připraven jít i za hranice svého programového prohlášení.
Jedním z velkých úkolů byla příprava strategického záměru univerzity. Ve druhém prosincovém týdnu jej schválil Akademický senát MU. Co nás v dalších letech čeká?
Považuji za nutné zdůraznit, že se jedná o klíčový a velmi komplexní rozvojový dokument, který se mimo jiné hlásí i k zásadám společenské odpovědnosti a udržitelného rozvoje. Už příští rok zahájíme jeho naplňování, máme schválený plán pro první rok jeho účinnosti, který se týká řady oblastí. První z nich je vzdělávání. A také s ohledem na současnou situaci se zaměříme na rozvoj a zkvalitnění online či hybridních forem výuky.
Další oblastí je internacionalizace. Tu bych uvedl nedávným fantastickým úspěchem Masarykovy univerzity, která získala hned tři ERC Consolidator granty. Byl to velký den pro naši univerzitu i českou vědu. Málokdo z laické a možná i akademické veřejnosti si uvědomuje, že jde o úspěch na úrovni zisku zlaté olympijské medaile. Do nových členských zemí EU zamířilo deset těchto prestižních grantů, z toho do České republiky čtyři, navíc tři z nich do společenskovědních oblastí výzkumu, což boří mýtus o tom, že můžeme na mezinárodním poli uspět pouze v přírodních vědách. A právě to zvyšuje tlak na kvalitu vědecké práce na Masarykově univerzitě, kdy jasně vidíme, kam se můžeme v internacionalizaci výzkumu posunout, a to i v humanitních a společenských vědách. Je to otázka schopných lidí, kvality připravovaných projektů a ambicí takových cílů dosáhnout. Strategický záměr ve vědecké oblasti proto říká, že se pro další léta vymaníme z národního kontextu a zamíříme do toho nejprestižnějšího mezinárodního prostoru. Jsme Masarykova univerzita, jsme prestižní instituce a musíme si to v prvé řadě uvědomit my sami.
Důležitou součástí strategického záměru je i další rozvoj univerzity. Jaké jsou v něm priority?
Z národního plánu obnovy v excelentním výzkumu chceme získat podporu pro rozvoj a přesun farmaceutické fakulty do kampusu a také pro navazující projekty, jako je virologický ústav. Národní plán se zaměřuje na čtyři oblasti, kterými jsou virologie, onkologie, kardiologie a společenskovědní oblast, a my máme zájem figurovat ve všech.
S rozvojem souvisí také změny v pravidlech pro sestavování rozpočtu. Co je jejich cílem?
Vnímám rozpočet jako nástroj, ne jako cíl. Cílem není najít v dané kolonce informaci, že meziroční rozpočet fakulty roste, ale odpověď na to, kam směřuje. Jak v položkách pro vzdělávání, tak v těch určených na výzkum proto podporujeme kvalitativní parametry. Do rozpočtových pravidel se tak promítne počet studentů na učitele, protože nejde, aby jeden akademický pracovník učil desítky a desítky studentů, nebo společenská poptávka a relevance nabízených programů. Může se nám to nelíbit, ale naše rozpočty jsou vázány na státní rozpočet, jsme veřejně financovaná instituce a musíme být tedy připraveni nabízet společnosti relevantní, kvalitně vzdělané absolventky a absolventy, kteří najdou uplatnění. Odmítám směrná čísla, ale vidím zde velkou příležitost v propojování fakult i ve vzdělávací oblasti. Doposud jsme moc nevyužívali možnosti, jakou jsou například kombinace studia informatiky a medicíny, ekonomiky a farmacie, jazyků, práva, sociologie a podobně. Příspěvek na vzdělávací činnost by tak měl stále více odrážet kvalitu výuky.
V oblasti vědy jsme rozpočtové parametry kvality začali posilovat už vloni. Jsou navázané nejen na novou metodiku hodnocení vědy 17+, ale také na posílení výstupů v oblasti článků a publikací, včetně knih v prestižních časopisech či nakladatelstvích, a podporu získávání grantů, především těch mezinárodních. Chtěl bych podotknout, i v souvislosti se zmiňovanými granty ERC, že zisk každé významné podpory znamená přidanou hodnotu pro každou část univerzity. Jsme jeden tým a je jedno, kdo „dává góly“. Nemůžeme se dívat na věci prizmatem jedné fakulty či dokonce katedry, ale vždy celé MU.
V rozpočtových pravidlech je zakomponovaná právě i internacionalizace, jak?
Internacionalizace je další kapitola rozpočtu, skrze kterou posilujeme povědomí, že musíme být více viditelní na kvalitních světových univerzitách. Jejím účelem je zvýšit počet výjezdů našich studentů, ale také akademiků na školy, které patří mezi TOP 300 světových univerzit. Zaslouží si, aby tam byli vidět, protože tam uspějí. Chci zdůraznit, že finanční dopad tohoto opatření je okrajový, důležitý je ten nefinanční. A neříkáme tím, nejezděte na univerzity, které jsou v žebříčcích pod námi, jen přemýšlejte o tom, kde se můžeme v mezinárodním kontextu více zviditelnit.
Důležité je také říct, že rozpočet je koncipován jako celek. Nelze se dívat na to, že v příspěvku na vzdělávání je to nastaveno nějak a v oblasti vědy jinak, fakulty dostávají peníze z různých zdrojů a pracují s nimi jako s celkem.
V oblasti internacionalizace se mění také směrnice, která stanovovala povinnost odevzdávat habilitační spis v angličtině či jiném relevantním světovém jazyce. Nově už to platit nebude. Proč?
Vyvolalo to velkou, až emocionální diskuzi, ale jsem za ni rád. Po schválení příslušného řádu začaly být následně poskytovány blokové či oborové výjimky z tohoto pravidla a bylo to velmi nahodilé. Například na právnické fakultě dostalo výjimku 90 procent oborů. I když jsem byl v době projednávání této směrnice rezortním prorektorem a jako člověk z oblasti přírodních věd jsem v tom neviděl problém, díky následné diskuzi jsem problematiku začal vnímat v širší perspektivě a s kolegy jsme se nakonec shodli na tom, že jazyk nepředstavuje rozhodující faktor kvality či mezinárodní úrovně práce. A že větší důraz můžeme klást na další podklady habilitace, jako jsou publikace, monografie, členové habilitačních komisí, oponenti. A v tomto ohledu nám pomohla i koronavirová krize, protože najednou je poměrně jednoduché sehnat do komise zahraniční experty, kteří nemusí jezdit do Brna, ale připojí se online. Nový řád habilitačních a profesorských řízení a příslušná směrnice jsou nakonec rozhodně přísnější a přirozenější cestou řeší internacionalizaci kvalifikačních řízení.
Do jara nás čeká spousta práce, jak to ale vidíte v oblasti výuky a fungování univerzity s ohledem na koronavirus?
Určitě se společně budeme potýkat s nepříznivou epidemiologickou situací. Už jsem to naznačil dříve a akademickou veřejnost připravuji od října na to, že jarní semestr ještě bude pokračovat v omezeném režimu. A mám obavy o celý příští rok. Ale budu samozřejmě velmi rád, pokud se budu mýlit.
Často dostáváte pozitivní zpětnou vazbu od studentů za to, co pro ně v této době děláte.
Poděkování a podporu studentů vnímám a děkuji za ně. Současná krize je náročná pro všechny, a především pro studenty. Jsou z generace, která zažila v podstatě jen klidné období trvalého růstu. Všichni jsme si užívali cestování, volnost, svobodu názorů, víry a najednou jsme se dostali do situace, která tu nebyla od 2. světové války či poslední pandemie před sto lety. Jde o něco úplně nového. Chtěl bych studentům vzkázat, aby vydrželi a vytrvali. Aby měli trpělivost, pokoru i důvěru v kroky, které společně děláme. Důležité je také sebevědomí a dobrá nálada. Slíbil jsem, že budu dbát na kvalitu online výuky, a myslím, že už teď je velký rozdíl oproti stavu, který byl na jaře, a podzimní semestr už probíhá lépe. Prožíváme nelehké období, ale věřím, že když se studenti za pět deset let ohlédnou, tak si řeknou, že to byla dynamická doba, z níž si odnesli vynikající zkušenosti. A stále mě třeba překvapuje, jak se nám podařilo podnítit dobrovolnickou činnost a ukázat pravou a skvělou tvář naší univerzity.
Podpora studentů je pro vás velmi důležitá, proč?
Studenti jsou esencí našeho každodenního konání a kvalitní student a absolvent nám dělá radost. A pokud si občas ve svém životě vzpomene na to, že mu Masarykova univerzita dala nejen znalosti, ale také určitý životní rozhled, tak je to moc dobře. Takto by měla působit kvalitní a moderní univerzita. Když jsem byl děkanem lékařské fakulty, výrazně se tam změnil vztah mezi vedením fakulty a studenty a studentkami ve smyslu přátelského, ale jasně vymezeného vztahu. Na kampusu jsme zavedli třeba i neformální setkávání v podobě akcí jako Grilování děkanů či sportovně-zábavného Campus Day. V tomto směru hodlám pokračovat i na univerzitní úrovni. Pokud by nepřišla koronavirová krize, tak by už existovala akce Grilování rektora. Měli jsme také připravený benefiční florbalový zápas mezi vedeními univerzity a fakultami. Prostě věci, které podporují myšlenku jednoho univerzitního společenství.
Máte přes tu spoustu práce čas věnovat se sportu?
Nemám a moc mi to vadí a je to na mě už i vidět. Od mládí jsem byl na sporty nadaný, hrál jsem fotbal, ping-pong, tenis, hokejbal a přes syny jsem začal fandit kromě hokeje i baseballu. V posledních letech jsem hodně běhal, ale když jsem se teď na podzim začal dostávat z následků onemocnění COVID-19 a chtěl se k tomu vrátit, nešlo to. Byl jsem totiž zvyklý běhávat kolem půlnoci a to kvůli nouzovému stavu a omezení pohybu nebylo možné. Sport přitom zlepšuje náladu i imunitu, takže se těším na dobu, kdy zase bude možné víc sportovat.
A jak tedy získáváte energii?
Mám rád výzvy. Nabíjí mě energií, když musím řešit situaci, kterou neznám a nezná ji ani nikdo jiný. Lidé se mě občas ptají, jak to dělám, že mám pořád dost sil, ale já energii opravdu čerpám z hledání řešení a z toho, že chci být nejlepší. Nejlepší pro univerzitu. Chci dokázat, že krizi umíme vyřešit. I když osobně nejsem s žádným řešením nikdy úplně spokojený. Velmi náročné a zároveň povzbuzující to bylo na jaře, kdy jsem si připadal jak lékař-sekundář před atestací, který je sám na noční službě, má potřebné znalosti, ale ne zkušenosti a musí si poradit. Najednou totiž všichni čekali na rozhodnutí rektora: jak bude vypadat výuka, provoz budov, jak bude celá univerzita fungovat... Prostě mi věřili. A to mi dodávalo nejvíc energie.
