Výstava je živý organismus

Tuto myšlenku se ředitel Mendelova muzea Ondřej Dostál pokusil vtělit do nové stálé expozice, která je k vidění v prostorách starobrněnského opatství na Mendlově náměstí. Na návštěvníky v něm čeká řada zajímavých překvapení. „Každý si třeba může zasadit hrášek a pak se přijít podívat, jak roste,“ chlubí se pestrou nabídkou výstavy ředitel Dostál.

V čem se nová expozice liší od té předchozí?
Chtěli jsme pojmout Mendela jako komplexní osobnost. Jakkoliv byla předchozí výstava úžasná, měla několik vad. Zaprvé informačního charakteru, protože ukazovala Mendela jen z pohledu objevitele principu dědičnosti – jenže on by téměř pansofistou. Zasahoval do obrovského množství oborů a nebylo moc věcí, ve kterých nebádal nebo je nezkoušel. Důležité pro nás bylo také představit Mendelův vědecký původ. Například první místnost je proto věnována augustiniánskému opatství, které mu umožnilo bádat a dostat se tak ke skvělým výsledkům. Druhá vada předchozí výstavy byla technického rázu. Byla původně plánována jen na jeden rok, a použité technologie proto měly krátkou životnost a špatnou obslužnost.
Nová výstava byla hotová už vloni v prosinci. Přesto byla slavnostně otevřena až v polovině února. Co vás k tomu vedlo?
Chtěli jsme vysledovat, jak se expozice líbí návštěvníkům, abychom mohli upravit prostor a texty způsobem, který by jim maximálně vyhovoval. Výstava je živý organismus, a tak k ní přistupujeme. Nechceme, aby to byla nehybná záležitost, která tu zase bude pět nebo šest let a pak dojde k velkému třesku a kompletně se předělá. Výstava musí růst s časem, jak budou návštěvníci přicházet a odcházet a říkat, co se jim líbilo nebo nelíbilo.

Univerzita chce k výstavě přitáhnout zejména školskou veřejnost. Muzea ale zrovna nepatří mezi populární místa pro mladou generaci. Na co ji chcete přilákat?
Funkce muzea není učit ve smyslu školském, i když samozřejmě také předáváme nějaké informace. Jde nám ale hlavně o to, abychom v návštěvníkovi zanechali určitý dojem a aby byl schopen si i po několika letech vzpomenout, kdo to Mendel byl, odkud vzešel a co nám přinesl. V současnosti se genetika prolíná našimi životy více, než jsme schopni nebo ochotni si uvědomit.

Jde vám hlavně o zprostředkování dojmu. Jak toho docilujete?
Naším cílem bylo zapojit všechny návštěvníkovy smysly. Klasická výstava v našich zemích spočívá ve čtení a prohlížení exponátů, nadstandardem jsou třeba pracovní listy. My jsme chtěli mít něco víc – chtěli jsme, aby zde třeba hrála hudba. Také doufáme, že místnost věnovanou Mendelovu včelařství se nám podaří ještě více provonět voskem a medem. Když jsme totiž brali do rukou staré Mendelovy knihy, zjistili jsme, že právě takhle voní. Chtěli jsme tuhle úžasnou atmosféru předat i návštěvníkům. Nejtěžší bylo, jak připravit hmat a chuť. Pro tyto účely jsme vymysleli, že si každý návštěvník může zasadit hrášek a pak se přijít podívat, jak mu roste a případně si ho pak i sníst.

Na výstavě se mají podílet i studenti Masarykovy univerzity.
Ano, studenti z Pedagogické fakulty zde vytvářejí lektorské programy a podílejí se na vzniku doprovodného programu pro žáky a studenty různých věkových kategorií. Samozřejmě naši vlastní lektoři nabízejí prohlídku pro běžnou veřejnost, ale školy mají možnost objednat si tuto na míru šitou prohlídku s výkladem, který odpovídá věku konkrétních žáků.