Musíme znát, jakými prostředky reklama manipuluje

Letce RAF Rudolfa Procházku připomíná pamětní deska na jednom z brněnských domů. Desku vytvořil bez nároku na honorář grafik, malíř a v neposlední řadě také pedagog Masarykovy univerzity Jiří Eliška. Docent Eliška na Pedagogické fakultě přednáší o grafickém designu, se svými studenty se věnuje základům typografie, práci s písmem či grafickým softwarem. Sám je autorem několika druhů písem.

Přednášíte na Pedagogické fakultě. Co může být podle vás hlavním přínosem pro budoucí pedagogy výtvarné výchovy, kteří vaše kurzy absolvují?
Katedra výtvarné výchovy připravuje své studentky a studenty na výuku jednoho z posledních předmětů, které ve škole kultivují dušičky žáků – spolu s hudební, literární a dramatickou výchovou. Grafický design je součástí vizuální komunikace. Orientace alespoň v základních principech jeho tvorby patří do sféry vizuální gramotnosti a kultury. Rozsah výuky není velký, takže se dá stihnout jen něco. Písmo je nejen nosič informací s nesmírně zajímavou, historicky proměnnou estetickou a kulturní hodnotou. Studenti a studentky se seznámí s rastrovou a vektorovou grafikou v uživatelské rovině, s konstrukcí webové grafiky. Důležitější je ale to, jak si s těmito informacemi poradí ve své učitelské praxi.

Současná mladá generace, ale nejen ta, je zahlcena všemožnými vizuálními vjemy, reklamou v televizi, časopisech, na internetu. Myslíte, že by lidé měli být více konfrontováni s tvorbou těchto výstupů například již ve školách, aby byli schopni mezi vjemy lépe odfiltrovat kvalitní sdělení od nekvalitních?
Více než znalostí práce s grafickými programy si cením schopností budoucích učitelů aplikovat informace o obsahu a formách vizuální komunikace do výuky předmětu výtvarná výchova. Dnes jsou děti ponechány napospas lavině vizuálních ataků, se kterými si mnohdy neví rady. Pokud se ale od svého učitele dozví, jakými prostředky například reklama dosahuje svého, nebudou už jen poslušnými konzumenty. Například zmanipulovanou fotografii z titulní strany časopisu běžný divák nerozpozná. Pokud žáci ví, že obraz se dá manipulovat a jak se to dělá, dají si – snad – víc pozor na to, na co se dívají. Vizuální gramotnost, vizuální kultura, mediální výchova, to je struktura informací, které děti nutně potřebují pochopit už ve škole.

Dříve nebylo lehké stát se typografem, grafikem či ilustrátorem – člověk musel mít patřičné všeobecné vzdělání v těchto oborech. Dnes je trh přesycen samozvanými grafickými designéry, webdesignéry, ilustrátory. Jak vnímáte tuto situaci?
Počítačové technologie naprosto, zásadně a velmi rychle změnily mnoho oborů a profesí. Každý, kdo má počítač s grafickým softwarem, má tendenci myslet si o sobě, že je grafický designér. Počítač je nesmírně demokratické médium. Dává každému šanci. Ale počítač je jen nástroj. Bez určité míry talentu počítač z nikoho grafika neudělá. Ti, kterých se to týká, to ale nevědí.

Design centrum ČR se sídlem v Brně bylo zrušeno. Jaký je váš názor na uzavření instituce, jejímž cílem bylo mimo jiné podporovat rozvoj grafického designu u nás?
Pokud není výrobek profesionálně designérsky zpracován, nemá na evropském ani světovém trhu naprosto žádnou šanci. Kdo jiný než specializovaná a odborně fundovaná organizace může podnikatelům usnadnit orientaci v tom, co trh vyžaduje, co bude vyžadovat a co dá očekávat. Měli jsme takovou instituci, ale už nemáme. Ministr průmyslu a obchodu zrušil Design centrum, které svou činností podporovalo obchod a podnikání. Typické politické diletantství a nadutost.

Jaká je podle vás úroveň grafického designu v Česku ve srovnání se světem?
Problém není v porovnávání kvality. Český grafický design je stejně dobrý jako každý jiný ve světě. Kdo chce porovnávat – už třicet let máme v Brně mezinárodní bienále grafiky. Nedobré je místo grafického designu v našem ekonomickém systému. Profesor Solpera řekl něco v tom smyslu, že úroveň grafického designu je taková, jak kvalitní je zákazník. A má velkou pravdu. Ke své škodě si český podnikatel zadávající reklamu neuvědomuje, že nikoho nezajímá, co se mu líbí nebo nelíbí, ale že cílem produktu grafického designu je „oslovit“ co nejvíc lidí. A to umí udělat jen profesionálové, on ne, i když to platí.

Vy sám jste všestranný umělec. Převládají ve vaší tvůrčí činnosti klasické metody tvorby jako malba a kresba nebo pracujete více s novými médii?
Vždycky jsem preferoval kresbu a klasické grafické technologie, hlavně linoryt a linořez. Malba olejem dlouho schne, je to na mě moc pomalá technika. Tempera je plochá a „matná“. Malba akrylovými barvami schne zase moc rychle. Raději i ve své volné tvorbě kombinuji kresbu s počítačovou vektorovou grafikou v nekonečném cyklu na téma: dívky, ženy, modelky, slečny a akty. Využívám vlastních grafických prefabrikátů. A pořád kreslím portréty. Klasicky, stačí mi tužka a zatónovaný papír.

Jaké mají podle vás nová média postavení v soudobém umění?
Oborové přesahy v umělecké tvorbě existovaly a děly se vždycky. Obraz může být napůl plastikou, sochy se dnes dělají z pet lahví, odpadků, peří. Technologie a nová média nabízí umělcům jiné vidění a technologie „zhmotnění“ světa. Objekty ze světla, laserových paprsků, holografické „objekty“, světelný design, computer art, multimedia art, performace, nový dadaismus, internetové umění, kombinace všeho navzájem, to všechno sice vnímám, ale postmoderní filozofické zdůvodnění už méně. Moje umělecké preference jsou jinde.