K tomuto závěru dospěl výzkumný tým z institutu CEITEC Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno vedený profesorkou Šárkou Pospíšilovou, který objasnil klinický význam mutací v nádorovém supresoru s označením TP53. Více pacientů díky tomu dostane cílenou biologickou léčbu.
Tato převratná vědecká práce, na jejímž vzniku mají významný podíl především první autorky Jitka Malčíková a Šárka Pavlová a tým lékařů pod vedením profesora Michaela Doubka, vznikla díky dlouhodobé spolupráci vědeckých týmů z výzkumného institutu CEITEC Masarykovy univerzity a z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a Lékařské fakulty MU. Vědecká práce byla publikována v nejprestižnějším hematologickém odborném časopise Blood.
Její autoři se studiem nádorového supresoru s označením TP53 zabývají dlouhodobě. „Tento gen patří mezi nejstudovanější geny vůbec, protože se jedná o nejčastěji mutovaný gen v lidských nádorech, který zároveň slouží jako ochránce lidského genomu,“ uvedla mluvčí institutu CEITEC Ester Jarour.
Výzkumný tým již v minulosti mimo jiné významně přispěl k poznání, že mutace v tomto genu jsou spojeny s rezistencí na léčbu chemoimunoterapií u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL). Proto jsou pacienti, u nichž je v leukemických buňkách nalezen defekt genu TP53, v současnosti indikováni k terapii cílenými biologickými léčivy místo chemoimunoterapie.
Mutace však mohou být přítomny pouze v malé části nádorových buněk pod hranicí detekce klasické sekvenační metody. V současnosti však vědci v Centru molekulární medicíny ve výzkumném centru CEITEC vyvinuli metodu využívající moderní sekvenační technologii, jenž s vysokou spolehlivostí umožňuje detekovat i mutace, které jsou přítomny v méně než jedno procento vzorku.
Vědci a lékaři společně využili tuto metodu na detekci malých leukemických klonů nesoucích defekt v genu TP53. „Prokázali jsme, že u pacientů s mutací TP53 pod hranicí detekce klasického sekvenování, kteří byli léčeni chemoimunoterapií, existuje vysoké riziko, že v případě relapsu onemocnění přerostou mutované buňky ostatní nádorovou populaci, což má za následek agresivnější průběh onemocnění a významné zkrácení přežití pacientů,“ vysvětlila první autorka studie Jitka Malčíková.
Pokud jsou však pacienti od počátku léčeni cílenými biologickými léčivy, například inhibitory BCR (B-Cell Receptor), k této expanzi mutovaných nádorových klonů nedochází.
Získané výsledky tedy ukazují, že všichni pacienti nesoucí TP53 mutace – bez ohledu na velikost mutovaného klonu – by měli být léčení cílenou biologickou terapií. Tento důležitý poznatek umožní podle vedoucí výzkumného týmu a korespondenční autorky Šárky Pospíšilové významně rozšířit počet pacientů, které bude možné léčit moderní účinnější cílenou terapií.
„Nově popsaný přístup k molekulárně genetické diagnostice onemocnění pomůže předcházet vzniku rezistence na chemoterapii, což povede k výraznému prodloužení přežití a zlepšení kvality života řady pacientů s CLL,“ dodala profesorka Pospíšilová.
